Katyňský masakr: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+ref
Xx236 (diskuse | příspěvky)
640 editací
m →‎Masakr: Tver
Řádek 18: Řádek 18:
Poté, kdy [[nacismus|nacistické]] [[Nacistické Německo|Německo]] přepadlo [[1. září]] [[1939]] [[Polsko]] a rozpoutalo tak [[druhá světová válka|druhou světovou válku]] v [[Evropa|Evropě]], se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne [[17. září]] i [[Sovětský svaz]]. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 [[válečný zajatec|válečných zajatců]] důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním [[Rusko|Rusku]], [[Bělorusko|Bělorusku]] a na [[Ukrajina|Ukrajině]] až do roku [[1940]], kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentije Beriji]] k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a [[komunismus|komunismu]] vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.<ref>"[http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-42995790-zastrelit-psal-berija-stalinovi-rusove-zverejnili-dokumenty-o-katyni Zastřelit, psal Berija Stalinovi. Rusové zveřejnili dokumenty o Katyni]". Hospodářské noviny. 28. dubna 2010.</ref> Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.<ref>[http://en.wikisource.org/wiki/NKVD_Order_%E2%84%96_00794/B NKVD Order № 00794/B]</ref>[[Soubor:Katyn - decision of massacre p1.jpg|thumb|Příkaz k vraždě navržený [[Lavrentij Pavlovič Berija|Berijou]] a podepsaný [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]], vrchním sovětským vůdcem, [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimentem Vorošilovem]], významným maršálem Rudé armády, [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotovem]], Sovětským diplomatem, a také [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastázem Mikojanem]], vrchní autoritou [[Státní výbor obrany|Státního výboru obrany]] a souhlas k vraždě podepsaný [[Michail Ivanovič Kalinin|Michailem Kalininem]] a [[Lazar Mojsejevič Kaganovič|Lazarem Kaganovičem]]]]
Poté, kdy [[nacismus|nacistické]] [[Nacistické Německo|Německo]] přepadlo [[1. září]] [[1939]] [[Polsko]] a rozpoutalo tak [[druhá světová válka|druhou světovou válku]] v [[Evropa|Evropě]], se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne [[17. září]] i [[Sovětský svaz]]. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 [[válečný zajatec|válečných zajatců]] důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním [[Rusko|Rusku]], [[Bělorusko|Bělorusku]] a na [[Ukrajina|Ukrajině]] až do roku [[1940]], kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentije Beriji]] k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a [[komunismus|komunismu]] vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.<ref>"[http://zahranicni.ihned.cz/evropa-slovensko/c1-42995790-zastrelit-psal-berija-stalinovi-rusove-zverejnili-dokumenty-o-katyni Zastřelit, psal Berija Stalinovi. Rusové zveřejnili dokumenty o Katyni]". Hospodářské noviny. 28. dubna 2010.</ref> Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.<ref>[http://en.wikisource.org/wiki/NKVD_Order_%E2%84%96_00794/B NKVD Order № 00794/B]</ref>[[Soubor:Katyn - decision of massacre p1.jpg|thumb|Příkaz k vraždě navržený [[Lavrentij Pavlovič Berija|Berijou]] a podepsaný [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]], vrchním sovětským vůdcem, [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimentem Vorošilovem]], významným maršálem Rudé armády, [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotovem]], Sovětským diplomatem, a také [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Anastázem Mikojanem]], vrchní autoritou [[Státní výbor obrany|Státního výboru obrany]] a souhlas k vraždě podepsaný [[Michail Ivanovič Kalinin|Michailem Kalininem]] a [[Lazar Mojsejevič Kaganovič|Lazarem Kaganovičem]]]]
== Masakr ==
== Masakr ==
Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech ([[Katyň (sídlo)|Katyň]], [[Ostaškov]] a [[Starobilsk]]), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce [[1941]]. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál [[Franciszek Sikorski]], [[Xawery Czernicki]] či [[Jakub Wajda]], otec režiséra [[Andrzej Wajda|Andrzeje Wajdy]].
Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech ([[Katyň (sídlo)|Katyň]], [[Tver|Kalinin]] a [[Starobilsk]]), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce [[1941]]. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál [[Franciszek Sikorski]], [[Xawery Czernicki]] či [[Jakub Wajda]], otec režiséra [[Andrzej Wajda|Andrzeje Wajdy]].


Poté, co již v roce [[1939]] provedli [[Němci]] na okupovaném polském území [[Německé zločiny v Polsku za druhé světové války|operace "Tannenberk" a "Inteligence"]] při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních [[Poláci|Poláků]] a další byli odvlečeni do německých [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]], znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity.
Poté, co již v roce [[1939]] provedli [[Němci]] na okupovaném polském území [[Německé zločiny v Polsku za druhé světové války|operace "Tannenberk" a "Inteligence"]] při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních [[Poláci|Poláků]] a další byli odvlečeni do německých [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]], znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity.

Verze z 28. 4. 2016, 12:01

Památník Katyň-Charkov-Mednoje ve svatokřížských horách, v Polsku
Katyňský masakr

Katyňský masakr nebo Katyňský zločin (polsky Zbrodnia katyńska) je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000[1] mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

Předehra

Polští vojáci zajatí Sověty během invaze do Polska

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD Lavrentije Beriji k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.[2] Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.[3]

Příkaz k vraždě navržený Berijou a podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Masakr

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Starobilsk), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Poté, co již v roce 1939 provedli Němci na okupovaném polském území operace "Tannenberk" a "Inteligence" při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních Poláků a další byli odvlečeni do německých koncentračních táborů, znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity.

  • Berijův doplněk
    Berijův doplněk
  • str. 2
    str. 2
  • str. 3
    str. 3
  • str. 4
    str. 4

Odhalení a lži

Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby[4], do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990, kdy připustil, že jde o zločin stalinismu. Posléze i označil zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.[5] Přesto však panují stále nejasnosti, týkající se tehdejších událostí,[6] případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány.[5][7] Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.[8]

  • Německé výkopové práce na hrobech
    Německé výkopové práce na hrobech
  • Jedno z nalezených mrtvých těl
    Jedno z nalezených mrtvých těl
  • Masový hrob v Katyni, 1943
    Masový hrob v Katyni, 1943
  • Němečtí vyšetřovatelé si prohlížejí nalezené předměty
    Němečtí vyšetřovatelé si prohlížejí nalezené předměty
  • Nalezený průkaz „Kapitán polské armády ve výslužbě“
    Nalezený průkaz „Kapitán polské armády ve výslužbě“
  • Zástupce Vichistické Francie Fernand de Brinon a ostatní v Katyni před hroby generálů Smorawińskiho a Bohatyrewicze, duben 1943
    Zástupce Vichistické Francie Fernand de Brinon a ostatní v Katyni před hroby generálů Smorawińskiho a Bohatyrewicze, duben 1943

Uctění obětí v roce 2007

  • Oheň zapálený na památku obětí.
    Oheň zapálený na památku obětí.
  • Na pietní akt se dostavil i tehdejší polský prezident Lech Kaczyński
    Na pietní akt se dostavil i tehdejší polský prezident Lech Kaczyński
  • Lech Kaczyński pronáší projev. V pozadí jsou příslušníci polské armády
    Lech Kaczyński pronáší projev. V pozadí jsou příslušníci polské armády
  • Pozůstalí, příbuzní a další lidé, kteří přišli vzdát úctu obětem
    Pozůstalí, příbuzní a další lidé, kteří přišli vzdát úctu obětem

Tragédie při uctění obětí v roce 2010

Související informace naleznete také v článku Havárie Tu-154 u Smolenska.

Dne 10. dubna 2010 při cestě na pietní akt zahynuli po pádu letadla Tupolev Tu-154 při přistání významní představitelé Polska, mimo jiné polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií (pád letounu z téměř stovky pasažérů a členů posádky nikdo nepřežil).

Odkazy

Reference

  1. ↑ ČTK. Katyň: Symbol genocidy, válečných zločinů i mistrné propagandy. ihned.cz [online]. 10. 4. 2010, rev. 12. 4. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ "Zastřelit, psal Berija Stalinovi. Rusové zveřejnili dokumenty o Katyni". Hospodářské noviny. 28. dubna 2010.
  3. ↑ NKVD Order № 00794/B
  4. ↑ KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 188. (polština) 
  5. ↑ a b Igor Lukeš. Katyň v. Chatyň. Dvě techniky lhaní o vraždách v katyňském lese. Respekt.cz [online]. 30. 5. 2008 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ Александр Борисович Широкорад. Katyň a Kozí Hory Jeden z ruských pohledů na složitou historii rusko-polských vztahů. Britské listy [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ Milan Tůma. Goebbelsova časovaná nálož Katyň (1). Nový směr [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ http://zpravy.idnes.cz/rusko-zverejnilo-utajovane-dokumenty-o-katyni-naridil-to-medvedev-1ft-/zahranicni.asp?c=A100428_101955_zahranicni_stf

Literatura

  • ALLEN, Paul. Katyň. Stalinský masakr a triumf pravdy. Praha: Knižní klub, 2008. 487 s. ISBN 978-80-242-1978-3. 
  • HARZ, Maria. Bibliografia zbrodni katyńskiej. Materiały z lat 1943-1993 = Bibliography of the Katyń Crime. Materials from 1943-1993. Warszawa: Wojskowy Instytut Historyczny ; Centralna biblioteka Wojskowa, 1993. 174 s. (polsky, anglicky) 
  • KAISER, Gerd. Katyň. Státní zločin - státní tajemství. Praha: BB art, 2003. 399 s. ISBN 80-7341-075-3. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Katyňský_masakr&oldid=13602469“