Otto Smik: Porovnání verzí
+ pamětní místa; detaily povýšení |
|||
Řádek 74: | Řádek 74: | ||
Jeho tělo bylo identifikováno až v roce [[1963]]. Následně bylo převezeno do belgického [[Evére]] a později do [[Gent]]u, kde bylo pochováno na vojenském hřbitově. V roce [[1994]] byly jeho pozůstatky znovu [[exhumace|exhumovány]] a slavnostně s poctami pochovány na bratislavském hřbitově [[Hřbitov Slávičie údolie|''Slávičie údolie'']]. Převoz těla byl zaznamenán v dokumentárním filmu ''Stratený syn Slovenska'' scenáristy Drahoslava Machaly a režiséra Fedora Bartka. |
Jeho tělo bylo identifikováno až v roce [[1963]]. Následně bylo převezeno do belgického [[Evére]] a později do [[Gent]]u, kde bylo pochováno na vojenském hřbitově. V roce [[1994]] byly jeho pozůstatky znovu [[exhumace|exhumovány]] a slavnostně s poctami pochovány na bratislavském hřbitově [[Hřbitov Slávičie údolie|''Slávičie údolie'']]. Převoz těla byl zaznamenán v dokumentárním filmu ''Stratený syn Slovenska'' scenáristy Drahoslava Machaly a režiséra Fedora Bartka. |
||
[[ |
Po válce byl ''[[in memoriam]]'' povýšen nejprve na [[poručík]]a letectva v záloze (1946), následně na [[nadporučík]]a (1947) a poté na [[plukovník]]a (1990), a posléze na [[generálmajor]]a [[letectvo|letectva]] [[Armáda Slovenské republiky|Armády SR]]. |
||
== Pamětní místa == |
|||
Pamětní deska s bustou na domě v ulici Ľudmily Javorinskej v [[Bratislava|Bratislavě]] kde bydlel před svým odchodem do [[exil]]u, a pamětní deska u farmy Bloksteeg v Ittersumu u Zwolle kde zahynul. |
|||
Jeho jméno připomínají také Smikovy ulice v [[Praha 9|Praze 9]] a Bratislavě, jakož i Otto Smikstraät ve Zwolle, a nese jej i [[Letiště Sliač|letecká základna Sliač]] a na něm sídlící [[Taktické křídlo Otto Smika Sliač|taktické křídlo]] slovenských [[Vzdušné síly Slovenské republiky|Vzdušných sil]]. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 30. 3. 2016, 14:43
Otto Smik | |
---|---|
Bronzová busta generálmajora Otto Smika | |
Narození | 20. ledna 1922 Bordžomi, Gruzínská sovětská socialistická republika |
Úmrtí | 28. listopadu 1944 (ve věku 22 let) Zwolle, Nizozemsko |
Národnost | Rusové |
Civilní činnost | úředník |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Squadron Leader[p 1]/podporučík let. v zál. (generálmajor in memoriam) |
Doba služby | 1940-1944† |
Sloužil | Československé státní zřízení v exilu Spojené království |
Složka | Royal Air Force |
Jednotka | 312. (československá) peruť RAF 310. (československá) peruť RAF 131. peruť RAF 122. peruť RAF 222. peruť RAF |
Velel | letka „B“ 312. (československé) peruti RAF 127. peruť RAF |
Války | druhá světová válka |
Bitvy | bitva o Normandii západní fronta |
Vyznamenání | Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Pamětní medaile československé armády v zahraničí Řád Milana Rastislava Štefánika 3. tř. (i. m.) Záslužný letecký kříž Hvězda 1939-1945 Evropská hvězda leteckých osádek Francouzský válečný kříž 1939-1945 |
multimediální obsah na Commons |
Otto Smik (20. ledna 1922, Bordžomi, Gruzínská SSR – 28. listopadu 1944 nedaleko Zwolle, Nizozemsko) byl československý stíhací pilot slovensko-židovského původu. Působil ve službách britské RAF a je pokládán za letecké eso.
Život
Otto Smik se narodil v lázeňském městě Bordžomi (Gruzínská sovětská socialistická republika, pozdější Sovětský svaz), kde také prožil prvních dvanáct let života. Jeho otec Rudolf, pocházející z Tisovce, tam byl zajat během první světové války. Po válce se zde oženil s gruzínskou Židovkou. Návrat na rodné Slovensko s celou rodinou mu byl umožněn až v roce 1934.
Otto už od dětství projevoval zájem o létání. V roce 1937, jako student obchodní školy, nastoupil na plachtařský kurs Masarykovy letecké ligy v Bratislavě, zde absolvoval první krátké lety v nízkých výškách. V létě roku 1939 začal létat na Straníku u Žiliny, kde kurs pravděpodobně i úspěšně dokončil.
I přes ekonomické vzdělání přijal původně místo na letišti ve Vajnorech. Po rozpadu Československa a vypuknutí druhé světové války se rozhodl připojit k zahraničnímu odboji.
18. března 1940, krátce po vzniku Slovenského státu, Otto Smik ilegálně odešel ze Slovenska ve věku 18 let. Přes Jugoslávii (kde byl vězněn), Řecko, Turecko a Írán se dostal do Francie. Zde měl projít leteckým výcvikem v československé letecké skupině. Francie však v bleskové válce padla a Otto Smik odplul 24. června 1940 do Anglie.
Stal se jedním z přibližně 250 Slováků, kteří po roce 1939 vstoupili do služeb RAF. Svoji zdejší kariéru započal jako důstojnický sluha. Základní letecký výcvik zahájil až v září 1941. Pokračovací výcvik začal v lednu 1942 v Kanadě, kde získal výborná hodnocení. 5. ledna 1943 byl zařazen k operační peruti (312. československá stíhací peruť RAF). V československých perutích měl problémy se svými hodnostmi (měl anglickou důstojnickou, ale v československé armádě měl jen hodnost desátníka). Na vlastní žádost byl převelen k anglické peruti.
V 122. stíhací peruti létal na tehdy nejnovější verzi Supermarine Spitfire - F. Mk. IX. Hlavním úkolem perutě byl doprovod bombardérů nad cíle v severní Francii, Belgii a Holandsku. První vzdušné vítězství zaznamenal 13. března 1943. V souboji s Messerschmitty Bf 109G a Focke-Wulfy Fw 190 sestřelil jeden Bf 109G. Nejdříve byl sestřel zaznamenán jako pravděpodobný, ale později byl potvrzen.
Později sloužil v 222. stíhací peruti. Zde také 18. října 1943 dolétal svůj první letecký „turnus“, po kterém nastoupil na dovolenou. V roce 1943 získal 7 a 1/2 potvrzených vzdušných vítězství, čímž se stal nejúspěšnějším československým stíhačem v tomto roce. 20. října 1943 mu britské velení udělilo vysoké vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC (Distinguished Flying Cross). K 28.10. 1943 mu byla udělena československá hodnost podporučíka letectva v záloze.[1]
Do začátku druhého operačního turnusu v březnu 1944 působil jako střelecký instruktor. 15. března 1944 nastoupil na druhý turnus v 310. čs. stíhací peruti, která se v té době připravovala na vylodění v Normandii. Od 6. června 1944 se stala hlavním úkolem perutě ochrana invazních pláží a útoky na německou dopravu v Normandii.
Peruť jako součást 134. wingu byla 3. července 1944 vyčleněna na obranu Británie, kterou v této době začaly trápit střely V-1. Největších úspěchů proti V-1 dosáhl právě on sám. Dne 8. července 1944 zničil tři V-1 a dostalo se mu uznání i v britském tisku. 11. července 1943 stal velitelem letky „B“ 312. (československé) peruti RAF a současně byl povýšen do hodnosti Royal Air Force Flight Lieutenant.[1][p 2]
3. září doprovázely 310. a 312. peruť bombardéry Halifax při náletu na letiště v Soesterbergu. Na cestě zpět zaútočil se svým rojem na letiště Gilze-Rijen. Jemu samotnému se podařilo na zemi zničit dva bombardéry Junkers Ju 88. Jeho Spitfire byl však sestřelen protiletadlovou obranou. Přežil nouzové přistání a díky příslušníkům holandského odboje se mu podařilo několik týdnů skrývat před Němci v různých vesnicích a v městě Breda. Ještě v září se dostal zpět do Anglie.
V listopadu 1944 se stal velitelem 127. stíhací perutě, opět anglické. Peruť se podílela na letecké podpoře britských jednotek, doprovodech bombardérů a podnikala útoky na německou dopravu. Útoky na pozemní cíle byly kvůli silné protiletecké ochraně obzvlášť nebezpečné a 28. listopadu 1944 při útoku na železniční stanici v Zwolle protiletecká obrana (flak) jeho letadlo těžce poškodila. Při pokusu o přistání havaroval a byl na místě mrtev. Zahynul ve věku 22 let. Během své služby zaznamenal 9 sestřelů, další 2 ve spolupráci a 1 letadlo pravděpodobně. Sestřelil také 3 střely V-1.
Jeho tělo bylo identifikováno až v roce 1963. Následně bylo převezeno do belgického Evére a později do Gentu, kde bylo pochováno na vojenském hřbitově. V roce 1994 byly jeho pozůstatky znovu exhumovány a slavnostně s poctami pochovány na bratislavském hřbitově Slávičie údolie. Převoz těla byl zaznamenán v dokumentárním filmu Stratený syn Slovenska scenáristy Drahoslava Machaly a režiséra Fedora Bartka.
Po válce byl in memoriam povýšen nejprve na poručíka letectva v záloze (1946), následně na nadporučíka (1947) a poté na plukovníka (1990), a posléze na generálmajora letectva Armády SR.
Pamětní místa
Pamětní deska s bustou na domě v ulici Ľudmily Javorinskej v Bratislavě kde bydlel před svým odchodem do exilu, a pamětní deska u farmy Bloksteeg v Ittersumu u Zwolle kde zahynul.
Jeho jméno připomínají také Smikovy ulice v Praze 9 a Bratislavě, jakož i Otto Smikstraät ve Zwolle, a nese jej i letecká základna Sliač a na něm sídlící taktické křídlo slovenských Vzdušných sil.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b RAJLICH, Jiří. SMIK Otto. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 263-264.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Smik na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otto Smik
- (česky) Obsáhlý životopis
- (slovensky) Článek v deníku SME/Ľudia
- (anglicky) Krátký životopis, kamufláže letadla
- (česky) Filmy z fotokulometu Otty Smika
- Narození 1922
- Úmrtí 1944
- Slovenští stíhací piloti
- Oběti druhé světové války
- Československá letecká esa druhé světové války
- Osobnosti druhé světové války
- Slovenští Židé
- Pohřbení na hřbitově Slávičie údolie
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Příslušníci Royal Air Force
- Úmrtí v bitvě
- Nositelé Řádu Milana Rastislava Štefánika