Jan Svěrák: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Napřímení interních odkazů. Reference uvedena citační šablonou.
Řádek 11: Řádek 11:
| příbuzní = [[Hanka Jelínková]] (sestra)
| příbuzní = [[Hanka Jelínková]] (sestra)
}}
}}
'''Jan Svěrák''' (* [[6. únor]]a [[1965]] [[Žatec]]) je [[Česko|český]] režisér a scenárista, syn [[Zdeněk Svěrák|Zdeňka Svěráka]]. Je jediný spolu s [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]], [[Ján Kadár|Jánem Kadárem]] a [[Elmar Klos|Elmarem Klosem]], kteří pro [[Československo]]/ [[Česko]] získali prestižní americkou filmovou cenu [[Oscar|Oscar]].
'''Jan Svěrák''' (* [[6. únor]]a [[1965]] [[Žatec]]) je [[Česko|český]] režisér a scenárista, syn [[Zdeněk Svěrák|Zdeňka Svěráka]]. Je jediný spolu s [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]], [[Ján Kadár|Jánem Kadárem]] a [[Elmar Klos|Elmarem Klosem]], kteří pro [[Československo]]/ [[Česko]] získali prestižní americkou filmovou cenu [[Oscar|Oscar]] aheil to oyu.


== Život ==
== Život ==

Verze z 29. 3. 2016, 11:29

Jan Svěrák
Jan Svěrák
Jan Svěrák
Narození6. února 1965 (59 let)
Žatec
Alma materFilmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Akademie múzických umění v Praze
Povolánífilmový režisér, produktový manažer, herec, scenárista, filmový producent, režisér a filmový scenárista
OceněníKřišťálový glóbus (1995)
DětiFrantišek Svěrák
Ondřej Svěrák
RodičeZdeněk Svěrák
Božena Svěráková
PříbuzníHanka Jelínková (sestra)
Webwww.sverak.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Svěrák (* 6. února 1965 Žatec) je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Je jediný spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem, kteří pro Československo/ Česko získali prestižní americkou filmovou cenu Oscar aheil to oyu.

Život

V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař (1985), Vesmírná odysea II (1986) a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci (1988) o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině Severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal.[1]

V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti.[2]

Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů (např. i na látky z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu (RAF) během 2. světové války.

V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolářovou, která hrála jeho manželku, ztvárnil hlavní roli stárnoucího učitele. Film vznikal 5 let a po vážných neshodách Jana a Zdeňka Svěrákových ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka z roku 2004, byl film Vratné lahve nakonec v roce 2006 realizován.

Čtyři roky poté zaexperimentoval loutkovým/hraným fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci Františka Skály. Ten poskytl autorům důležité rady, ale rozhodl se filmového projektu neúčastnit.[3] Jan Svěrák tedy film natočil s výtvarníkem Jakubem Dvorským. V roce 2014 realizoval hudební pohádku podle minioper Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře (Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách, Šípková Růženka) Tři bratři.

V roce 2015 původně plánoval zfilmování knihy irského spisovatele a novináře Kevina Mahera Pole ( orig. The Fields)[4], ale nakonec se natáčení neuskutečnilo. Místo toho se na konci roku 2015 rozhodl pro filmové zpracování příběhů z dětství svého otce Zdeňka Svěráka, které jsou literárně zpracovány v knize Po strništi bos.[5] [6]

Filmografie

Režie

školní filmy

celovečerní hrané filmy

Scénář

Herec

Odkazy

Reference

  1. ↑ DVOŘÁČEK, Marek; ČTK. Sedm českých Oscarů se poprvé sejde na jednom pódiu. iDNES.cz [online]. 2008-09-03 [cit. 2016-03-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://www.sverak.cz/biografie/
  3. ↑ http://art.ihned.cz/film-a-televize/c1-43636250-kouzelny-kuky-sala-poetikou-i-vlivem-vytvarnika-frantiska-skaly
  4. ↑ ČTK. Jan Svěrák připravuje snímek v angličtině podle irské předlohy. Českénoviny.cz [online]. 2015-02-03 [cit. 2015-02-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://kultura.zpravy.idnes.cz/jan-sverak-otec-zdenek-sverak-role-film-rozhovor-f6l-/filmvideo.aspx?c=A151214_103555_filmvideo_kiz
  6. ↑ SVĚRÁK, Zdeněk. Po strništi bos. 1. vyd. Praha: Fragment, 2013. 92 s. ISBN 978-80-253-1820-1.

Literatura

Externí odkazy

Filmy režírované Janem Svěrákem
80. léta
Sbohem, nádražíčko (1984) • Však su vinař (1985) • Vesmírná odysea II (1986) • Ropáci (1988)
90. léta
Obecná škola (1991) • Jízda (1994) • Akumulátor 1 (1994) • Kolja (1996)
od roku 2000
Tmavomodrý svět (2001) • Tatínek (2004) • Vratné lahve (2007) • Kuky se vrací (2010) • Tři bratři (2014) • Po strništi bos (2017) • Betlémské světlo (2022)
Český lev za nejlepší režii

Jan Hřebejk (1993) • Milan Šteindler (1994) • Martin Šulík (1995) • Jan Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Vladimír Michálek (1998) • Saša Gedeon (1999) • Jan Hřebejk (2000) • Jan Svěrák (2001) • Petr Zelenka (2002) • Vladimír Morávek (2003) • Jan Hřebejk (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Jiří Menzel (2006) • Jan Svěrák (2007) • Petr Zelenka (2008) • Marek Najbrt (2009) • Radim Špaček (2010) • Zdeněk Jiráský (2011) • David Ondříček (2012) • Agnieszka Holland (2013) • Petr Václav (2014) • Jan Prušinovský (2015) • Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Olmo Omerzu (2018) • Václav Marhoul (2019) • Agnieszka Holland (2020) • David Ondříček (2021) • Petr Václav (2022) • Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Svěrák&oldid=13503705“