Občanská demokratická strana: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
RV POV editací
Zkušenost
Řádek 1: Řádek 1:
{{různé významy| redirect=ODS| stránka=ODS (rozcestník)}}
{{různé významy| redirect=ODS| stránka=ODS (rozcestník)}}Jsou to zloději a lháři. Děkuji{{Infobox politická strana
{{Infobox politická strana
| název_strany = Občanská demokratická strana
| název_strany = Občanská demokratická strana
| zkratka = ODS
| zkratka = ODS

Verze z 24. 3. 2016, 17:51

Na tento článek je přesměrováno heslo ODS. Další významy jsou uvedeny na stránce ODS (rozcestník).

Jsou to zloději a lháři. DěkujiŠablona:Infobox politická strana

Občanská demokratická strana (ODS) je česká liberálně konzervativní pravicová strana, vládní v letech 1992–1996, 1996–1997, potřetí od podzimu 2006 do jara 2009 a opět od července 2010 do července 2013 jako nejsilnější koaliční partner v kabinetu Petra Nečase. Strana se profiluje jako konzervativní a ekonomicky liberální na domácí scéně a euroskeptická na scéně evropské. ODS je společně s britskými Konzervativci a polskou Právo a Spravedlnost jednou ze zakládajících stran třetí největší evropské skupiny Evropští konzervativci a reformisté. Hlavními hesly programu strany jsou „nízké daně, zdravé veřejné finance, nezadlužená budoucnost, podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými, adresný sociální systém, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, bezpečný stát a transatlantická vazba.“[1]

ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra. Jejím zakladatelem a předsedou do roku 2002 byl Václav Klaus, následně zvolený prezidentem. Druhým předsedou v období 2002–2010 byl Mirek Topolánek, který v letech 2006–2009 vykonával i funkci předsedy vlády. V roce 2010 byl zvolen třetím předsedou strany Petr Nečas, kterého roku 2014 vystřídal Petr Fiala. První místopředsedkyní je Alexandra Udženija, řadovými místopředsedy Martin Kupka, Evžen Tošenovský, Miloš Vystrčil a Drahomíra Miklošová.

K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem 33 916 členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.[2] Na jaře 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci.

Program

Související informace naleznete také v článku Seznam volebních programů Občanské demokratické strany.

Svůj volební program pro volby v roce 2006 nazvala ODS „Společně pro lepší život“[3] či také „ODS Plus“. Tato kampaň následovala po tzv. „Modré šanci“, která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů. Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu, aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu, zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu, snížena míra korupce, posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému, zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost. Základní součástí tohoto programu byla tzv. rovná daň, která poukazovala na přínosy podobného daňového systému, který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku, kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování.

Podle kritiky levicových politických stran se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu „rozevírání nůžek“ mezi sociálními skupinami. ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní „antikampaně“ s názvem ODS Mínus, ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákonů.

Zahraniční orientace

Občanská demokratická strana je od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU), společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálního a křesťansko-demokratického zaměření.

Občanská demokratická strana spoluzakládala (společně s britskými Konzervativci) evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté.

Orgány strany

Související informace naleznete také v článku Seznam kongresů Občanské demokratické strany.

Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres. Schází se každoročně, obvykle na podzim. V sudých letech se volí vedení.

Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení. Ta se seskupují do oblastních sdružení a ta dále do regionálních. Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1× ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada.

Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada, která má v současnosti 22 členů (členové grémia a po jednom zástupci z každého regionálního sdružení), a republikový sněm (členové grémia, předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení). Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1× měsíčně.[4]

Grémium průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů.

Historie Občanské demokratické strany

Od vzniku po rozštěpení

Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci.[5] Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevé Občanské hnutí. Předsedou se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) a na Slovensku s Demokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko, v České republice pak s KDS, KDU-ČSL a ODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus.

V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause.[6] V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.

Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu tzv. nesystémových stran[zdroj?] (KSČM a SPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do senátu 32 mandátů.

ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V souvislosti s finančními skandály na podzim 1997 odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8. kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě.

Od roku 1998

Předvolební billboard ODS do Poslanecké sněmovny v roce 2006

Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci: unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli.[7] Václav Klaus však podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky“, které tyto strany odmítly jako vydírání.[7] V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte!), nicméně vláda přežila do konce volebního období.

Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.

Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13. kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase.[8] Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování:

Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených. Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka, kteří opustili ČSSD. Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě.

Na konci roku 2006 tak ODS držela nejdůležitější ústavní i mocenské posty v zemi: post prezidenta republiky (Václav Klaus v té době ještě podporoval ODS), předsedy vlády (Mirek Topolánek), 12 ze 13 krajských hejtmanů (všechny mimo Jihomoravského kraje), primátory většiny statutárních měst (Praha, Brno, České Budějovice atd. mimo Ostravy). Jediný důležitý post, jehož nedržela ODS, byl post předsedy Poslanecké sněmovny (tím byl Miloslav Vlček z ČSSD).

Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS, která nakonec vznikla, patřila reforma veřejných financí, příprava Evropského předsednictví, důchodová a zdravotnická reforma. Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD, se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv. „rebely“, do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý, prezident Václav Klaus a Pavel Bém. Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z 19. kongresu ODS a vzdání se postu čestného předsedy. Na tomto kongresu se zároveň pokusil Topolánka vystřídat v čele strany Pavel Bém, ale Topolánek svůj post obhájil. V průběhu roku 2008 nicméně ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany, které se zaměřily na nespokojence z ODS. 24. března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. PSP ČR vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu Zelených se rozhodli vládu nepodpořit, hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami.

Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 13. dubna 2010.[9] Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1. dubna pověřený místopředseda Petr Nečas. Toho pak 21. kongres Občanské demokratické strany zvolil předsedou strany.

Preference

Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35%. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila, volby v roce 2006 přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita pak prudce slábne, předčasné sněmovní volby v roce 2013 strana získala pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil, [10] od té doby setrvávají v rozmezí 6–9%, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014.[11]

Politici ODS

Vedení strany

Současné vedení ODS bylo zvoleno na 27. kongresu, který se konal 16. a 17. ledna 2016 v Ostravě.

Předseda

Pořadí Foto Osoba Období
1. Václav Klaus Václav Klaus 21. duben 1991 – 15. prosinec 2002
2. Mirek Topolánek Mirek Topolánek 14. prosinec 2002 – 13. duben 2010
— Petr Nečas
(pověřen pravomocemi) 		13. duben 2010 – 20. červen 2010
3. Petr Nečas Petr Nečas 20. června 2010 – 17. června 2013
— Martin Kuba
(pověřen pravomocemi) 		17. června 2013 – 18. ledna 2014
4. Pet Fiala Petr Fiala 18. ledna 2014 – úřadující

Místopředsedové

1. místopředsedkyně místopředseda místopředseda místopředseda místopředsedkyně
Alexandra Udženija Martin Kupka Evžen Tošenovský Miloš Vystrčil Drahomíra Miklošová
Alexandra Udženija Martin Kupka 2014 Evžen Tošenovský

Ostatní členové grémia

Předseda poslaneckého klubu Předseda senátorského klubu
Zbyněk Stanjura Jaroslav Kubera
Zbyněk Stanjura
Zbyněk Stanjura
Jaroslav Kubera
Jaroslav Kubera

Členové vlády

V současnosti nemá ODS ve vládě žádného zástupce.

Poslanci Parlamentu České republiky

Související informace naleznete také v článku Poslanecký klub Občanské demokratické strany.

V současnosti je členem poslaneckého klubu strany 16 poslanců. Předsedou klubu je Zbyněk Stanjura, 1. místopředsedkyní Jana Černochová a řadovým místopředsedou Petr Fiala. Dalšími členy vedení poslaneckého klubu jsou Ivan Adamec a Jan Zahradník. ODS nemá v předsednictvu Poslanecké sněmovny žádného zástupce. ODS má zastoupení ve všech výborech, k tomu má i přes špatný volební výsledek na starosti vedení mandátového a imunitního výboru. Tento výbor vedl nejdříve Marek Benda, poté co Miroslava Němcová nebyla zvolena místopředsedkyní dolní komory, jí tuto pozici přenechal.

Senátoři Parlamentu České republiky

Související informace naleznete také v článku Senátorský klub Občanské demokratické strany.

V současnosti je členem senátního klubu strany 15 senátorů. Předsedou klubu je Jaroslav Kubera, 1. místopředsedou Miloš Vystrčil a řadovým místopředsedou Miroslav Škaloud. Dalšími členy vedení senátního klubu jsou Tomáš Kladívko a Jiří Oberfalzer. Značný podíl na vedení klubu, i když neoficiálně má i místopředseda Senátu a neúspěšný prezidentský kandidát Přemysl Sobotka.

Poslanci Evropského parlamentu

Volební výsledky

Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1998
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2002
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2006
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 2013

Volby do Federálního shromáždění

Volby Komora Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1992[12] Sněmovna lidu 2 200 937 33,9 42
1992[12] Sněmovna národů 2 168 421 33,43 34

Volby do Poslanecké sněmovny

Volby Počet hlasů Hlasy v % Změna Mandátů Postavení
1992 (ČNR)[12] 1 924 483 29,73 – 66 Koalice (ODA, KDU-ČSL, KDS)
1996 1 794 560 29,6 ▬ −0,13 68 Koalice (ODA, KDU-ČSL)
1998 1 656 011 27,74 ▼ −1,86 63 Opozice (tzv. opoziční smlouva)
2002 1 166 975 24,47 ▼ −3,27 58 Opozice
2006 1 892 475 35,8 ▲ +11,33 81 Koalice (KDU-ČSL, SZ)
2010 1 057 792 20,22 ▼ −15,58 53 Koalice (TOP 09, VV/LIDEM)
2013 384 174 7,72 ▼ −12,5 16 Opozice

Volby do Evropského parlamentu

Volby Počet hlasů Hlasy % Změna Mandátů
2004 700 942 30,04 – 9
2009 741 946 31,45 ▲ +1,41 9
2014 116 389 7,67 ▼ −23,78 2

Volby do Senátu

Volby Mandáty
1996 32
1998 9
2000 8
2002 9
2003 1
2004 19
2006 14
2008 3
2010 8
2012 4
2014 2

Volby do zastupitelstev obcí

Volby Hlasy v % Mandáty
1994 29,56 7 289
1998 24,16 5 697
2002 25,21 5 715
2006 36,2 7 011
2010 18,78 5 112
2014 9,01 2 398

Krajské volby

Volby Hlasy v % Počet hejtmanů
2000 23,82 9
2004 36,36 12
2008 23,57 0
2012 12,28 0

Kritika

Kampaň ODS minus se stala jedním ze symbolů ostré rivality dvou největších stran, ODS a ČSSD

Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje. Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Mínus. ODS byla též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě.[13] Zejména šlo o podpis Lisabonské smlouvy Mirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu, schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova.

Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné, nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů. Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, za jehož působení ve vládě získala jeho „bývalá“ firma Viamont miliardové státní zakázky.[14][zdroj⁠?] Jde přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou, která využívá listinné akcie na majitele. Proto lze předpokládat, že zde Aleš Řebíček stále vlastní nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun.[15][zdroj⁠?]

Významné osobnosti v historii strany

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. ↑ Preambule [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kdo jsme
  3. ↑ Společně pro lepší život [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Stanovy Občanské demokratické strany [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Vznik ODS. Dostupné online. 
  6. ↑ Životopis [online]. Pražský hrad, 2003-03-05 [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b TABERY, Erik. Vládneme, nerušit [online]. Respekt, 2006 [cit. 2013-01-12]. Kapitola Vyjednávání o vládě 1998. Ukázky z knihy. Dostupné online. 
  8. ↑ Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Odchod Václava Klause z čela ODS. Dostupné online. 
  9. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Topolánek: Na pracovním úřadě neskončím. Novinky.cz [online]. 2010-04-14 4:29 CET [cit. 2010-05-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ ODS s novým vedením posílila, tvrdí průzkum. Novinky.cz [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep11?xjazyk=CZ
  12. ↑ a b c Koalice s Křesťanskodemokratickou stranou
  13. ↑ Marek Skřipský: Strana těžkého srdce
  14. ↑ Zpráva ČTK (7. 6. 2009 19:06) „Týden: Firma Viamont loni vydělala rekordních 430 milionů Kč“
  15. ↑ Obchodní rejstřík

Související články

Externí odkazy

Občanská demokratická strana
Předsedové
řádní
Václav Klaus (1991–2002) • Mirek Topolánek (2002–2010) • Petr Nečas (2010–2013) • Petr Fiala (od 2014)
zastupující
První místopředsedové
Historie
Kongresy
0. (ustavující) • 1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20. • 21. • 22. • 23. • 24. • 25. • 26. • 27. • 28. • 29. • 30. • 31. 
Související články
Politické strany a hnutí v České republice
Poslanecká sněmovna (200)
(2021)
Senát (81)
(2018, 2020, 2022)
  • ODS a TOP 09 (36, z toho 17 ODS, 4 TOP 09, 1 ProMOST a 14 bezpartijních – 5 za ODS, 2 za TOP 09, 1 za Svobodní, 1 za SEN 21, 1 za T2020, 1 za STAN a 2 nezávislí)
  • Starostové a nezávislí (18, z toho 4 STAN, 2 SLK, 1 Ostravak, 1 MHS a 10 bezpartijních – 9 za STAN a 1 za SLK)
  • KDU-ČSL a nezávislí (12, z toho 8 KDU-ČSL, 1 SproK za KDU-ČSL a 3 bezpartijní za KDU-ČSL)
  • ANO a SOCDEM (6 z toho 2 ANO, 1 SOCDEM a 3 bezpartijní za ANO)
  • SEN 21 a Piráti (6 z toho 1 SEN 21, 1 Piráti a 4 bezpartijní; 2 za SEN 21, 1 za Piráty a 1 za HDK)
  • nezařazení (3 bezpartijní – 1 za NEZ a 2 nezávislí)
    		•
    Evropský parlament (21)
    (2019)
  • ANO (5) v Renew
  • ODS (4) v ECR
  • Piráti (3) v Greens/EFA
  • KDU-ČSL (2), TOP 09 (2) a STAN (1) v EPP
  • SPD (2) v ID
  • KSČM (1) v GUE-NGL
  • 1 bezpartijní za ANO v S & D
    		•
    Neparlamentní
    Seznam neparlamentních politických stran a hnutí není úplný.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Občanská_demokratická_strana&oldid=13491123“