Adéla Burgundská: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
- duplicitní foto
drobné úpravy+infobox ručně
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox panovnice
| jméno =Adéla Burgundská
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
| titul = královna italská a císařovna Svaté říše římské
{{Příbuzný|otec|[[Rudolf II. Burgundský]]}}
| obrázek =[[File:Adelheid von Burgund.jpg|200px]]
{{Příbuzný|matka|[[Berta Švábská]]}}
| popisek =
{{Příbuzný|I. manžel|[[Lothar II. Italský]]}}
| vláda =
{{Příbuzný|dcera|[[Emma (kněžna)|Emma]]}}
| sňatek =
{{Příbuzný|II. manžel|[[Ota I. Veliký]]}}
| manžel =
{{Příbuzný|syn|Jindřich}}
| korunovace =
{{Příbuzný|syn|Bruno}}
| tituly =
{{Příbuzný|dcera|[[Matylda, abatyše v Quedlinburgu|Matylda]]}}
| celé jméno =
{{Příbuzný|syn|[[Ota II.]]}}
| posmrtné jméno =
}}'''Adéla Burgundská''' (německy ''Adelheid'', v čes. formě uváděná též jako ''Adelaida''; [[931]] v [[Burgundsko|Burgundsku]] – [[16. prosinec|16. prosince]] [[999]] v klášteře Selz v [[Alsasko|Alsasku]]), byla druhou manželkou [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Ota I. Veliký|Oty I. Velikého]] a jednou z nejvýznamnějších [[středověk]]ých [[Seznam manželek panovníků Svaté říše římské|římských císařoven]].
| předchůdce =
| následník =
| typ dědice =
| dědic =
| panovník =
| partner1 =[[Lothar II. Italský]]
| partner2 =[[Ota I. Veliký]]
| potomstvo =[[Emma Italská]]<br /> Jindřich<br /> Bruno<br />Matylda<br />[[Ota II.]]
| rod =
| dynastie =[[Burgundové]]
| hymna =
| motto =
| otec =[[Rudolf II. Burgundský]]
| matka =[[Berta Švábská]]
| narození =[[931]]{{nejisté datum|narození}}
| místo narození =
| úmrtí = [[16. prosinec|16. prosince]] [[999]]
| místo úmrtí = [[klášter Selz]]
| pochována =
| místo pochování =
| podpis =
|}}
'''Adéla Burgundská''' (uváděná též jako ''Adelaida'', {{vjazyce|de}} ''Adelheid''; [[931]]{{nejisté datum|narození}}, [[Burgundsko]] – [[16. prosinec|16. prosince]] [[999]], [[klášter Selz]]) byla druhou manželkou [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Ota I. Veliký|Oty I. Velikého]] a jednou z nejvýznamnějších středověkých [[Seznam manželek panovníků Svaté říše římské|římských císařoven]].


== Život ==
== Život ==
Byla dcerou [[Seznam burgundských králů|burgundského krále]] [[Rudolf II. Burgundský|Rudolfa II.]] a jeho manželky [[Berta Švábská|Berty Švábské]]. Jejím bratrem byl burgundský král [[Konrád III. Burgundský|Konrád]] a prvním manželem [[Seznam italských králů|italský král]] [[Lothar II. Italský|Lothar II.]], kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku [[947]] – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († [[22. listopad]]u [[950]]) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.
Byla dcerou [[Seznam burgundských králů|burgundského krále]] [[Rudolf II. Burgundský|Rudolfa II.]] a jeho manželky [[Berta Švábská|Berty Švábské]]. Jejím bratrem byl burgundský král [[Konrád III. Burgundský|Konrád]] a prvním manželem [[Seznam italských králů|italský král]] [[Lothar II. Italský|Lothar II.]], kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.


Po ovdovění ji markrabí [[Berengar z Ivrey]] (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě [[Garda]], neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad [[Canossa]] a požádala o pomoc německého krále [[Ota I. Veliký|Otu I.]], který Berengara porazil a sám se roku [[951]] v [[Pavia|Pavii]] s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.
Po ovdovění ji markrabí [[Berengar z Ivrey]] (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě [[Garda]], neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad [[Canossa]] a požádala o pomoc německého krále [[Ota I. Veliký|Otu I.]], který Berengara porazil a sám se roku[951 v [[Pavia|Pavii]] s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.


[[2. únor]]a [[962]] byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech [[961]]–[[965]] a [[966]]–[[972]].
2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961–965 a 966–972.


Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]] pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.
Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975–980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.


Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku [[1097]] byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]]
Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku 1097 byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]]


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 22. 3. 2016, 17:44

Šablona:Infobox panovnice Adéla Burgundská (uváděná též jako Adelaida, německy Adelheid; 931?, Burgundsko16. prosince 999, klášter Selz) byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.

Život

Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku[951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961–965 a 966–972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975–980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali "mater regnorum" ("matka království"). Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem Urbanem II.

Odkazy

Literatura

  • Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145–146
  • Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35
  • Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6
  • Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7

Externí odkazy

Italská královna
Předchůdce:
948950
Adéla Burgundská
Nástupce:
Německá královna
Předchůdce:
951961
Adéla Burgundská
Nástupce:
Římská císařovna
Předchůdce:
962973
Adéla Burgundská
Nástupce: