Severoatlantická smlouva: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→ neformální název, tedy stejně jako u ostatních uvedených zemí |
doplnění místa podepsání značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Map of NATO chronological.gif|thumb|Postupný vývoj členství v NATO]] |
[[Soubor:Map of NATO chronological.gif|thumb|Postupný vývoj členství v NATO]] |
||
'''Severoatlantická smlouva''' je [[mezinárodní smlouva]], jejímž podpisem vznikla [[Severoatlantická aliance]] (NATO). [[4. duben|4. dubna]] [[1949]] ji podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO: |
'''Severoatlantická smlouva''' je [[mezinárodní smlouva]], jejímž podpisem vznikla [[Severoatlantická aliance]] (NATO). [[4. duben|4. dubna]] [[1949]] ji ve [[Washington, D. C.|Washingtonu]] podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO: |
||
{| |
{| |
||
| |
| |
Verze z 3. 3. 2016, 21:41
Severoatlantická smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO). 4. dubna 1949 ji ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:
Později se přidaly následující státy:
Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 28 států.
Článek 5
Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější je článek 5:
„ | Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. | “ |
Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích