Hotel Don Giovanni

Dorint Hotel Don Giovanni, snímek z roku 2007

Hlavní průčelí v roce 2011

Pohled od Záběhlic

Hotel Don Giovanni v Praze, pojmenovaný podle Mozartovy opery a provozovaný původně řetězcem Rogner, od let 1999–2000 řetězcem Dorint a od roku 2016 řetězcem Czech Inn Hotels, je hodnocen čtyřmi hvězdičkami. Stojí v nejjižnějším cípu Žižkova, u hranice Vinohrad a nedaleko Strašnic, na adrese Vinohradská 2733/157a, v oblasti Hagiboru u stanice metra a autobusového terminálu Želivského, v klínu mezi ulicemi Vinohradská, Izraelská a Pod židovskými hřbitovy, v městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice. Budova od autora Ivo Nahálky, obdivujícího secesi, byla postavena v letech 1993–1995 firmou PSJ a.s. Mezi architekty je módní zmiňovat tuto stavbu jako příklad děsivé a nepovedené nové architektury.

Historie

Pozemek patřil před výstavbou hotelu městské části Praha 3. Zatímco zastupitelé za KSČM chtěli, aby městská část pozemek pronajala, pravice prosadila prodej pozemku za 80 milionů Kč rakouské firmě. Komunisté tvrdí, že se jim ve stavební komisi podařilo zabránit ještě mnohem horším variantám a že to mohla být ještě mohutnější a nabubřelejší krabice.

Stavba byla zahájena v roce 1993 a hotel byl slavnostně otevřen 1. května 1995 či 28. dubna 1995.

Hotel byl otevřen rakouskou společností Rogner. V roce 1999 do něj 50 % vstoupila německá společnost Dorint a hotel nesl název Rogner Dorint Don Giovanni. Od března 2000 je jediným provozovatelem nejsilnější německý hotelový řetězec Dorint Hotels & Resorts. Ten přestavbou změnil hotel, dosud považovaný za turistický, na kongresový, čímž se podařilo výrazně zvýšit jeho využitost. Ve svém propagačním rozhovoru datovaném rokem 2008 v kontextu s udělením ocenění za rok 2000 v rámci skupiny Dorint uvádí, že v předchozím roce pod vedením ředitele Wernera J. Koppela měl hotel 90% obsazenost. V době rozhovoru disponoval největší ubytovací kapacitou ze všech hotelů řetězce Dorint.

V červenci 2011 Lidové noviny jmenovaly hotel Don Giovanni mezi pražskými hotely, které hledají kupce. V polovině roku 2013 iDnes.cz psala, že podle lidí z branže patří mezi pět luxusnějších pražských hotelů, které jsou na prodej.

Začátkem roku 2016 německá společnost Dorint prodala hotel za cenu v řádu stovek milionů Kč české společnosti Czech Inn Hotels a skupině zahraničních investorů. Czech Inn Hotels se stala novým provozovatelem hotelu, název Dorint Don Giovanni byl opět zkrácen na Hotel Don Giovanni. Nová ředitelka hotelu Markéta Hedejová oznámila záměr investovat v průběhu roku 2016 několik desítek milionů korun do zvýšení standardu vnitřního vybavení.

Architektonické provedení

Čtyřboká stavba se zvlněnými stěnami a nárožními rondely má připomínat jedno velké divadlo, střední část má jako skleněná socha připomínat zlomená srdce, která za sebou Don Giovanni zanechával.

Salónky v hotelu jsou pojmenovány podle postav opery Don Giovanni. Ve vitrinách jsou vystaveny originální kostýmy herců z premiéry. Nad vstupním schodištěm visí puklé srdce z keramiky a kovu výtvarníka Laštovičky. Hotel má vlastní kongresové zázemí. Kongresová hala na 420 m², vybudovaná po roce 2000, může být mobilními stěnami přepažena na tři samostatné místnosti.

Hotel projektoval architekt Ivo Nahálka ze společnosti Archina, s. r. o. Byl inspirován motýlími křídly, jež narůžovělou hmotu hotelu rozehrávají okolo středu se schodišti. Hmotová a výšková omezení územním plánem by podle Nahálky vedla v podání jiných ateliérů k poměrně neohrabané krychli, zatímco použitím křivky vycházející z přírody bylo docíleno dynamiky a jistého odlehčení hmoty. Funkcionalismus a minimalismus označil Nahálka za odpad architektury, protože opomíjejí oblast krásy a tvořivosti, naopak obdivuje secesi a její sepětí s přírodou. Ostré hrany považuje za jedové šípy bránící přirozenému proudění energie. Nové skleněné domy vyrůstající po světě jsou jeden jako druhý, nemají vztah k místu ani funkci. Do „opravdové architektury“ – v protikladu k „průmyslovému stavebnictví“ – podle Nahálky patří barva, detail, hra s materiálem a prvky vycházející z přírody. Hotel obhajoval Nahálka slovy: „Lidé dnes na krásu nejsou zvyklí, proto mají tendenci naše stavby označovat za kýč.“ Sám se však prý nesetkal od hoteliérů ani hotelových hostů s negativními názory na tento hotel.

Podle svého webu na doméně řetězce Dorint hotel „vyzařuje šarm fantastických starých časů zcela moderním způsobem“ a „připodobňuje hotelovou halu k velkému divadlu, jemuž vévodí socha samotného skladatele v životní velikosti“.

Hodnocení

Architekt Zdeněk Lukeš, historik architektury, v roce 2001 napsal, že hotel Don Giovanni je neuvěřitelně podbízivá a pokleslá architektura, pyšná a nabubřelá, která možná potvrzuje slova známého architekta a teoretika Roberta Venturiho, že architektonicky kvalitní hotel je bílou vránou. V roce 2013 Lukeš v rozhovoru pro E15 tuto stavbu uvedl jako první a jediný příklad kýče nedůstojného místa, kde stojí, a označil ji za typ architektury, která Prahu dehonestuje; mimochodem je prý i technické provedení stavby v tomto případě žalostné. V rozhovoru pro Naši rodinu v roce 2013 Lukeš uvedl, že není žádný soudce architektury a navíc to, co se nám dnes nelíbí, mohou příští generace hodnotit příznivěji, ale jsou stavby, s nimiž se smířit nemůže, a kdyby třeba takový hotel Don Giovanni, skutečný Kýč s velkým „K“, někdo zboural, nestýskalo by se mu po něm ani trochu.

Podle článku MF Dnes z roku 2003 tato stavba vyvolala značné rozpaky a mnohdy i ostrou polemiku a podle některých architektů jde o podbízivou a pokleslouá architekturu, která nabubřele dominuje svému okolí, podobně jako hotel Four Seasons. Václav Aulický, autor žižkovské televizní věže, tehdy uvedl, že osobně ho budova hotelu Don Giovanni nechává lhostejným, ale mezi dominanty, které výrazně ovlivnily svou lokalitu, jistě patří.

Jan Kaplický, autor nerealizovaného blobu na Letné, podle Evy Jiřičné prý na „hrůzný hotel“ Don Giovanni reagoval velmi agresivně a křičel: „a tohle postaví padesát metrů od Kafkova hrobu!“

Jan Štípek, předseda České komory architektů, v roce 2007 zmínil, že nekvalitní architekturu do Česka nepřinášejí jen zahraniční investoři a architekti (jako u smíchovského hotelu Mövenpick), protože hotel Don Giovanni „je dílem místního architekta a je to taky hrůza“.

Petiční výbor Malešice bez mrakodrapů v roce 2007 tvrdí, že postup způsobující soustavný úbytek zeleně a realizaci předimenzovaných staveb je příznačný pro Prahu 10, na jejímž území byly provedeny nejhorší účelové úpravy územního plánu a postaveny nejhorší stavby v hlavním městě Praze. Hotel Don Giovanni je pak uváděn jako první z „jasných příkladů“, a to přesto, že se nachází na území Prahy 3, byť na samé hranici Prahy 10.

Oficiální zpráva pro UNESCO z roku 2008 o stavu péče o historické jádro Prahy jmenuje tento hotel mezi 16 stavbami, které jsou proporčně naddimenzované vůči historickým dominantám uplatňujícím se v panoramatu historického jádra Prahy, z čehož pouze dvě stavby byly postaveny po roce 1992 (tou druhou je LightHouse v Holešovicích).

V červnu 2008 Magistrát hlavního města Prahy v závazném stanovisku orgánu státní památkové péče k výstavbě tzv. budovy Krystal v památkové zóně na parcele západně od budovy bývalého Strojimportu, zmiňuje mezi stávajícími dominantami této lokality „těžkopádnou budovu hotel Don Giovanni“, a návrh novostavby hodnotí kladně mimo jiné s tím, že „v předprostoru významné křižovatky vytvoří žádoucí architektonickou protiváhu slohově obtížně definovatelnému hotelu Don Giovanni“.

Architekt Jan Linek v roce 2010 v článku chválícím sousedící stavbu označil tento hotel za „nepochopitelnou architektonickou kreaci“ vytvářející nad stanicí metra urbanistický point de vue Vinohradské třídy, avšak jehož módní tvarování oko kolemjdoucího spíše odrazuje.

Lidovky.cz v roce 2010 na základě anket v odborném i denním tisku a po konzultaci s rapperem Vladimir 518 a architektem Svatoplukem Sládečkem jej v roce 2010 zařadily (jako šestý) mezi deset „nejnenáviděnějších“ českých staveb, které nejsou předmětem sporu mezi moderními architekty a nechápavou veřejností, ale které „kritizují všichni“. Podle článku redaktorky Kozlové je tento hotel nejvýraznějším příkladem tzv. podnikatelského baroka, které je mutací ušlechtilých myšlenek architektonického postmodernismu. Podle architekta Sládečka tato budova vadí hlavně odborníkům, přičemž Sládečka odpuzuje tím, že je „neohrabaná“.

Publicista Jaroslav Veis v Českém rozhlase v roce 2012 označil hotel Don Giovanni za „přímo kvintesenci šerednosti“, která se, na rozdíl od žižkovské televizní věže, která už dospěla do přijatelnosti, nikdy nezmůže na umístění v nějakém soupisu nejšerednějších staveb světa, které jsou jinak turistickým lákadlem a soupisem staveb kontroverzních a provokativních.

Předvolební Haló noviny na podzim 2012 v otázce komunistickému senátorskému kandidátovi Pavlu Ambrožovi označily v souvislosti s architektonickou hodnotou Prahy a její ochranou hotel Don Giovanni za nejošklivější novodobou stavbu.

Jakub Potůček, historik architektury, kurátor Národní galerie a její výstavy o architektuře s rudou hvězdou „bez stigmat a bez předsudků“, v roce 2013 v odpovědi na otázku, kterou ze staveb z období socialismu by zbořil, řekl, že by boural spíše ty, které byly postaveny až po roce 1989. V mnoha ohledech jsou prý zrůdnější i arogantnější, neboť zastupují finanční či jiné zájmy úzce privilegované vrstvy. Po úvodních vyhýbavých slovech, že této kacířské otázce by se měl historik architektury rozhodně vyhnout, a částečné obhajobě kontroverzního dejvického hotelu Praha, jehož plánované bourání se v té době horlivě diskutovalo, nakonec řekl: „Pokud bych tedy mohl něco zbořit, pak by to rozhodně byl vinohradský hotel Don Giovanni.“

Portál iDnes.cz v únoru 2013 uspořádal v rubrice Praha a střední Čechy anketu o nejošklivější dům v Praze. Většina architektů oslovených MF Dnes uvedla hotel Don Giovanni, kterému přezdívali „dort“ či „růžový pařez“ a který novináři v titulku článku nazvali „růžovým dortem“. Profesor architektury Petr Ulrich řekl, že bezpochyby je ukázkou urbanistické necitlivosti a jistého pseudopojetí soudobosti, a obzvláště pohled zdálky je „lahůdka“. Architekt Jakub Fišer uvedl, že stavby, které jsou nešetrné ke svému okolí, narušují panoráma města, urbanismus a které ho naštvou vždy, když se ocitne v jejich blízkosti, jsou v Praze dvě – archiv na Chodově a hotel Don Giovanni. Tyto prý skutečně příšerné. Architekt Petr Burian stavbu charakterizoval slovy: neadekvátní měřítko poškozující horizont, mizerná proporce, vyprázdněný fasádní formalismus, zkrátka příliš silná koncentrace hnusu na jednom místě. Ve čtenářském hlasování na internetu však z 12 předvybraných staveb zaujal až třetí místo, se značným náskokem jej předstihly budova Federálního shromáždění a hotel Pyramida.

Podle článku redaktorky Kazdové v iDnes.cz v roce 2014 se z tohoto hotelu stala legenda a celebrita mezi architektonickým děsem.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hotel Don Giovanni na Wikimedia Commons

• Dorint Hotel Don Giovanni Prague