Jezevčík: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
prostě proto
rv
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox plemeno|název_plemene = Jezevčík|země_původu = Německo|průměrný_věk = 12 - 14 let|využití = Norník, společenský pes|skupina_FCI = Jezevčíci|standard_ČMKU = http://cmku.cz/soubory/plemena/148.doc|obrázek = Black-and-tan smooth Dachshund.jpg|barva = Červené, červenožluté, žluté, black and tan, tygrovaná, žíhaná|hmotnost = Jezevčík standard: do 9 kg
{{Infobox plemeno|název_plemene = Jezevčík|země_původu = Německo|průměrný_věk = 12 - 14 let|využití = Norník, společenský pes|skupina_FCI = Jezevčíci|standard_ČMKU = http://cmku.cz/soubory/plemena/148.doc|obrázek = Black-and-tan smooth Dachshund.jpg|barva = Červené, červenožluté, žluté, black and tan, tygrovaná, žíhaná|hmotnost = Jezevčík standard: do 9 kg
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.}}'''Jezevčík''' (podle německého ''Dachshund'' 'jezevčí pes', odtud i hovorová označení '''''daxl'''''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=daxl&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no</ref><ref>http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=daxl&where=full_text&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=daxl&ps_startfrom=0&ps_numcards=0&numcchange=no&not_initial=1</ref>, '''''daxlík'''''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=daxl&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no</ref><ref>http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=&idHeslo=37294&zpusob=error&hledat=&popis=&heslo=</ref> apod.) je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří [[chovatel]]é, jako jsou [[Myslivost|myslivci]], ho používají pro [[myslivost]], avšak v současnosti se čím dál tím více chová coby [[domácí mazlíček]] a [[Hlídací pes|hlídač]]. Hodí se i k účasti na [[Výstava psů|psích výstavách]]. Patří k vysoce společenským psům, je přátelský, oddaný, ale má vlastní rozum, jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána, proto potřebuje důslednější výchovu. Jezevčíci patří do 4.&nbsp;skupiny [[Mezinárodní kynologická federace|FCI]]. Jezevčík není hotdog !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.}}'''Jezevčík''' (podle německého ''Dachshund'' 'jezevčí pes', odtud i hovorová označení '''''daxl'''''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=daxl&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no</ref><ref>http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=daxl&where=full_text&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=daxl&ps_startfrom=0&ps_numcards=0&numcchange=no&not_initial=1</ref>, '''''daxlík'''''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=daxl&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no</ref><ref>http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=&idHeslo=37294&zpusob=error&hledat=&popis=&heslo=</ref> apod.) je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří [[chovatel]]é, jako jsou [[Myslivost|myslivci]], ho používají pro [[myslivost]], avšak v současnosti se čím dál tím více chová coby [[domácí mazlíček]] a [[Hlídací pes|hlídač]]. Hodí se i k účasti na [[Výstava psů|psích výstavách]]. Patří k vysoce společenským psům, je přátelský, oddaný, ale má vlastní rozum, jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána, proto potřebuje důslednější výchovu. Jezevčíci patří do 4.&nbsp;skupiny [[Mezinárodní kynologická federace|FCI]]. Svým vzhledem může připomínat i [[hotdog]].


== Dělení jezevčíků ==
== Dělení jezevčíků ==

Verze z 22. 2. 2016, 14:06

Šablona:Infobox plemenoJezevčík (podle německého Dachshund 'jezevčí pes', odtud i hovorová označení daxl[1][2], daxlík[3][4] apod.) je v dnešní době velice oblíbený pes. Někteří chovatelé, jako jsou myslivci, ho používají pro myslivost, avšak v současnosti se čím dál tím více chová coby domácí mazlíček a hlídač. Hodí se i k účasti na psích výstavách. Patří k vysoce společenským psům, je přátelský, oddaný, ale má vlastní rozum, jelikož v noře nemůže spoléhat na svého pána, proto potřebuje důslednější výchovu. Jezevčíci patří do 4. skupiny FCI. Svým vzhledem může připomínat i hotdog.

Dělení jezevčíků

Jezevčíci se dělí na sedm typů dle velikosti a typu srsti: jezevčík dlouhosrstý standardní, jezevčík dlouhosrstý králičí/trpasličí, jezevčík drsnosrstý standardní, jezevčík drsnosrstý králičí/trpasličí, jezevčík hladkosrstý standardní a jezevčík hladkosrstý králičí/trpasličí.

Dlouhosrstí jezevčíci jsou charakterističtí svojí mírně zvlněnou, asi 5 cm dlouhou srstí, která vytváří na uších volánky a na ocasu prapor. Bezúdržbová, líná 2x ročně (na jaře a na podzim), kdy je nutné ji často vyčesávat. Kvůli bakteriím, které by se na voláncíh uší mohli zachytit je nutné kontrolovat zdraví zvukovodů.

Drsnosrstí jezevčíci mají na dotek hrubou a krátkou srst. Říká se o nich, že jsou z jezevčíků nejpřátelštější. Vyžaduje speciální péči; srst je nutné 2x ročně trimovat a neměla by se často mýt šamponem, který ji ničí.

Původní krátkosrstí jezevčíci mají lesklou, velmi krátkou a na dotek jemnou srst. Není náročná na údržbu, líná 2x ročně, v tomto období vyžaduje zvýšenou pozornost.

Jezevčík standardní velikosti má hmotnost od 8 do 9 kg, králičí/trpasličí varianty mají do 4 kg. Výšku standard FCI neuvádí.

Historie

Úplně první zmínky o psech podobných dnešním nacházíme až ve Starém Egyptě, kde jsou vyobrazeni na soškách a rytinách krátkonozí psi s dlouhým hřbetem krátkou srstí [5]. Jednalo se ale o neustálený typ bez ustáleného jména. Další zmínky o jezevčících nacházíme až ve 14 - 15. století [6]. Jedná se o psa, který se nejvíce podobá dnešnímu typu hladkosrstého standardního jezevčíka. Z tohoto typu byla později vyšlechtěna dnes poměrně známá plemena, např. baset. Asi v 16. století byl hladkosrstý standardní jezevčík křížen se španělem a díky tomuto křížení vznikli jezevčíci dlouhosrstí standardní. A přestože drsnosrstí jezevčíci standardní byli známí již od 14. století, oficiálně je to až v 18. století, kdy se typ podařilo trochu ustálit, díky přikřížení kníračů malých a dandie dinmont teriérů. Miniaturní verze vznikali postupně v 19. století. A od roku 1908 jsou malé formy jezevčíků zapisovány do plemenné knihy. První kniha, která vedla záznamy o původu jezevčíků, v té době jen hladkosrstých a dlouhosrstých, vznikla v roce 1840 v Německu. Drsnosrstá varianta se začala zapisovat až od roku 1891. Poprvé se jezevčíci začali ukazovat na výstavách od roku 1878, přičemž poprvé to bylo na výstavě psů. V té době se chovatelé spíše než na exteriér zaměřovali na nornické vlohy, které se podporují ještě dnes, ale jezevčíka je v současnosti hlavně společenský pes.

Soubor:Jezevčík štěně a dospělý.JPG
Dlouhosrstý jezevčík štěně a dospělí

Chov v Česku

Kresba jezevčíků od Gustava Mützela z 19. století

V Česku byl ještě ve 30. letech jezevčík vzácností. Z Klubu norníků se v roce 1937 vyčlenili jezevčíci a byl založen Klub pěstitelů jezevčíků. Paní Ludmila Laufbergerová později vypracovala „Biometriku jezevčíků“, kde se zaměřila na pět hlavních znaků – délku mordy, délku hlavy, obvod hrudi, délku těla a hmotnost [7]. Snažila se tím o ustálení jezevčíků. Všechny typy jezevčíků v Česku zastřešuje Klub chovatelů jezevčíků České republiky.

Jezevčík krátkosrstý standardní

 Stavba těla

Tělesné znaky jezevčíka podle plemenného standardu Kennel Clubu.

Zuby silně vyvinuté, špičáky masivní, které do sebe dobře zapadají. Čelisti silné, s pravidelným, úplným a dokonalým nůžkovým skusem, to znamená horní zuby těsně přesahují dolní a jsou zasazeny kolmo k čelisti. A chrup musí být úplný. Oči středně velké, mandlového tvaru a jsou hluboko zasazené. Uši jsou vysoko nasazené, ne příliš vpředu, široké, přiměřeně dlouhé a dobře zaoblené (nesmí být špičaté ani mít záhyb). Přední okraj těsně přiléhá k lícím. Hlava (a lebka) musí být dlouhá, když se podíváme z vršku klínovitá a z boku se plynule zužuje ke špičce nosu. Lebka je jen málo klenutá. Krk je dlouhý, svalnatý, čistý a bez laloku. Přechází půvabnou linií v plece a hrdě nesený vzhůru. Trup je dlouhý a dobře osvalený, plece šikmé, hřbet za výrazným kohoutkem rovný s mírně klenutými bedry. Bedra jsou krátká a silná, hrudní kost mohutná, tak vystupující, že po obou stranách vidíme jamky. Žebra jsou dobře klenutá, sahají daleko dozadu a spodní linie mírně stoupá k břichu. Trup je plný, široký a silný. Dobře osvalený, záď dlouhá, kulatá, široká s dobře vyvinutými svaly, lehce se svažujícími k ocasu. Pánev silná, dobře vyvinutá, málo šikmá a ne moc krátká. Ocas je nasazen v prodloužení hřbetu a je mírně zakřivený. Nesmí mít uzly nebo zálomky. A nesmí být nesen příliš vysoko, ani se dotýkat země. Přední tlapky musí být velké a široké, hluboké a uzavřené, rovné nebo velmi mírně stočené ven. Zadní by měly být menší a užší. Lopatka nohou je dlouhá, široká, pevná a šikmá, asi 45 stupňů od vodorovné linie na velmi robustním hrudníku. Nadloktí přiléhá těsně k žebrům, ale volně se pohybuje. Předloktí je krátké, se silnými kostmi, mírně se stáčí dovnitř. Při pohledu z profilu je téměř rovné, nemusí se stáčet dopředu nebo dozadu - to naznačuje špatný zdravotní stav.

Srst se liší dle typu jezevčíka, ty se rozlišují celkem tři; dlouhosrstý, drsnosrstý a krátkosrstí.

Štěně jezevčíka

Povaha

Jezevčík je ideální pes do rodiny. Je ale tvrdohlavý a dominantní, proto potřebuje výcvik a výchovu s jasně stanovenými hranicemi. Jezevčík je přátelský, milující, učenlivý, milý, hravý, dobrý hlídač a také lovec. Přestože velikostí neimponuje, v případě nutnosti je schopný rázně zakročit nebo na vetřelce upozornit štěkotem. Rád noruje, mezi další jeho záliby pak patří i plavání, aport (i do vody), vyhřívání na sluníčku (zvláště hladkosrstí), miluje procházky v přírodě a samozřejmě má rád různé hry s páníčky. Někteří jezevčíci jsou spíš samotáři, že milují jen svoji „smečku“, což se hodí aby byli dobrými hlídači, jiní jsou zase přátelští ke všem. Podle povahy je nejmírnější a nejhodnější dlouhosrstý a hladkosrstý; drsnosrstý je drsnější a ostřejší. Ale jak už to bývá, záleží na povaze jednotlivého jedince

Jezevčíci v kultuře

Český karikaturista Dikobrazu Bohumil Ceplecha „schovává“, někdy velmi rafinovaně, jezevčíky do všech svých kreseb.

Externí odkazy

Reference