Stiban: Porovnání verzí
m změna způsobu zápisu obrázků, odebrání parametrů pro nadpisy dle ŽOPP (archivy 13 a 14); kosmetické úpravy |
m scinum |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
| relativní permitivita = 2,93 (''-80 °C'') |
| relativní permitivita = 2,93 (''-80 °C'') |
||
| koordinační geometrie = trigonální pyramida |
| koordinační geometrie = trigonální pyramida |
||
| dipólový moment = 0, |
| dipólový moment = 0,4×10<sup>−30</sup> C·m |
||
| standardní slučovací entalpie = 145,11 kJ/mol |
| standardní slučovací entalpie = 145,11 kJ/mol |
||
| standardní molární entropie = 232,7 JK<sup>-1</sup>mol<sup>-1</sup> |
| standardní molární entropie = 232,7 JK<sup>-1</sup>mol<sup>-1</sup> |
Verze z 10. 2. 2016, 21:34
Stiban | |
---|---|
Strukturní vzorec stibanu | |
Model stibanu | |
Obecné | |
Systematický název | Stiban, hydrid antimonitý |
Triviální název | Antimonovodík |
Ostatní názvy | Stibin |
Anglický název | Stibine |
Německý název | Stiban |
Sumární vzorec | SbH3 |
Vzhled | Bezbarvý zapáchající plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7803-52-3 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 124,774 g/mol |
Teplota tání | - 88,5 °C |
Teplota varu | - 17,1 °C |
Hustota | 4,63 g/cm3 (pevná látka) 2,26 g/cm3 (kapalina, -25 °C) 5 48 kg/m3 (plyn) |
Rozpustnost ve vodě | velmi málo |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | dobře rozpustný v ethanolu a sirouhlíku |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | nerozpustný |
Relativní permitivita εr | 2,93 (-80 °C) |
Tlak páry | 82,8 kPa (−23 °C) |
Ionizační energie | 9,58 eV |
Struktura | |
Koordinační geometrie | trigonální pyramida |
Dipólový moment | 0,4×10−30 C·m |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 145,11 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 232,7 JK-1mol-1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 147,7 kJ/mol |
Měrné teplo | 0,329 JK-1g-1 (konst. tlak, 25 °C) |
Bezpečnost | |
R-věty | R12; R26 |
S-věty | S1; S9; S16; S33; S36; S45 |
NFPA 704 | 4
4
2
|
Teplota vznícení | Ve směsi se vzduchem samovznítitelný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojbokého jehlanu, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Příprava
Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.
- SbCl3 + 6 H → SbH3 + 3 HCl,
nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové
- Sb2Zn3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 ZnCl2, resp.
- Sb2Mg3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 MgCl2.
Chemické reakce
Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty
- 2 SbH3 → 2 Sb + 3 H2.
Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.
Působením vzdušného kyslíku se samovolně oxiduje na kovový antimon a vodu
- 4 SbH3 + 3 O2 → 4 Sb + 6 H2O;
zapálený hoří modrozelenavým plamenem na oxid antimonitý a vodu
- 2 SbH3 + 3 O2 → Sb2O3 + 3 H2O.
Organické deriváty
Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH3SbH2, dimethylstiban (CH3)2SbH a trimethylstiban (CH3)3Sb. Nemají však větší význam.
Využití
Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.
Bezpečnost
Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.