Adéla Burgundská: Porovnání verzí

Příbuzenstvo
otec	Rudolf II. Burgundský
matka	Berta Švábská
I. manžel	Lothar II. Italský
dcera	Emma
II. manžel	Ota I. Veliký
syn	Jindřich
syn	Bruno
dcera	Matylda
syn	Ota II.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 16. 1. 2016, 09:57

Adéla Burgundská (německy Adelheid, v čes. formě uváděná též jako Adelaida; 931 v Burgundsku – 16. prosince 999 v klášteře Selz v Alsasku), byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.

Život

Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († 22. listopadu 950) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku 951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961–965 a 966–972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975–980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali "mater regnorum" ("matka království"). Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem Urbanem II.

Odkazy

Literatura

Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145–146
Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35
Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6
Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Adléta v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adéla Burgundská na Wikimedia Commons

Italská královna
Předchůdce:	948–950 Adéla Burgundská	Nástupce:

Německá královna
Předchůdce:	951–961 Adéla Burgundská	Nástupce:

Římská císařovna
Předchůdce:	962–973 Adéla Burgundská	Nástupce:

@@ Řádek 19: / Řádek 19: @@
 [[2. únor]]a [[962]] byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech [[961]]–[[965]] a [[966]]–[[972]].
-Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]] pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá zena, ovládala čtyři jazyky.
+Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]] pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.
 Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku [[1097]] byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]]