Adéla Burgundská: Porovnání verzí
m + odkaz na Ottův slovník naučný |
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
[[2. únor]]a [[962]] byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech [[961]]–[[965]] a [[966]]–[[972]]. |
[[2. únor]]a [[962]] byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech [[961]]–[[965]] a [[966]]–[[972]]. |
||
Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]] pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá |
Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]] pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky. |
||
Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku [[1097]] byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]] |
Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku [[1097]] byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]] |
Verze z 16. 1. 2016, 09:57
otec | Rudolf II. Burgundský |
---|---|
matka | Berta Švábská |
I. manžel | Lothar II. Italský |
dcera | Emma |
II. manžel | Ota I. Veliký |
syn | Jindřich |
syn | Bruno |
dcera | Matylda |
syn | Ota II. |
Adéla Burgundská (německy Adelheid, v čes. formě uváděná též jako Adelaida; 931 v Burgundsku – 16. prosince 999 v klášteře Selz v Alsasku), byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.
Život
Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († 22. listopadu 950) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.
Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku 951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.
2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961–965 a 966–972.
Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975–980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.
Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali "mater regnorum" ("matka království"). Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem Urbanem II.
Odkazy
Literatura
- Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145–146
- Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35
- Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6
- Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Adléta v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adéla Burgundská na Wikimedia Commons
Italská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
948–950 Adéla Burgundská |
Nástupce: |
Německá královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
951–961 Adéla Burgundská |
Nástupce: |
Římská císařovna | ||
---|---|---|
Předchůdce: |
962–973 Adéla Burgundská |
Nástupce: |