Smíchov: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 12. 2015, 19:41

Šablona:Infobox katastrální území Prahy Smíchov (německy Smichow) je pražská městská čtvrť a katastrální území na levém břehu Vltavy, náležející do městské části Praha 5. Na severu sousedí s Malou Stranou, na jihu s Hlubočepy, na jihozápadě s Radlicemi. Smíchovský katastr vybíhá na západ severně podél Plzeňské ulice až po hranici s Motolem. Plzeňská ulice ve své horní části až na krátké úseky tvoří hranici mezi Smíchovem a Košířemi. Na protějším pravém břehu řeky se nacházejí od severu Nové Město, Vyšehrad a Podolí. Ke Smíchovu patří také velký vltavský ostrov Císařská louka (naproti Vyšehradu a Podolí) a Dětský ostrov. V letech 1903–1921 byl Smíchov městem, od roku 1838 měl status předměstí. V polovině 19. století byly součástí Smíchova také Košíře, které se později osamostatnily.

Historický přehled

Na území dnešního Smíchova je osídlení doloženo od středověku archeologickými nálezy i písemnými prameny od 13. století. Zbraslavská kronika popisuje stavbu krásného paláce z dřevěných kmenů mezi vrchem Petřínem a břehem Vltavy pro korunovační obřad a hostinu Václava II. roku 1297, který bývá ztotožňován se Smíchovem. Od poloviny 14. století získalo pozemky na území Smíchova několik církevních institucí. Dvůr zde vlastnil od roku 1341 král Jan Lucemburský a založil při něm kartuziánský klášter s kostelem Panny Marie, lokalizovaný dnes od ulic Kartouzské a Štefánikovy až po křižovatku u Anděla. Dvůr na úpatí Petřína vlastnil také cisterciácký klášter v Plasích. Tehdy -nejen na klášterních pozemcích- začaly vznikat vinice a chmelnice. Farní kostel svatého Filipa a Jakuba s přilehlým hřbitovem sloužil osadě Smíchov od doby gotické až do 19. století, kdy byl stržen a nahrazen novorenesančním kostelem sv. Václava.

Panoramatický pohled na část Smíchova v roce 1872, uprostřed Porgesova kartounka

Vznik názvu Smíchov dnes již nelze spolehlivě doložit. Podle pověstí se na smíchovském břehu Vltavy (levý břeh) smál Horymír, když si na Šemíkovi skokem z Vyšehradu a přeplaváním Vltavy zachránil život. Podle jiné pověsti roku 814 nařídil kníže Vojen, aby byl odbojný Ronovic dopraven přes Vltavu, kde se měl v lese sám oběsit. Tehdy prý měli zlí duchové tak velkou radost, že se silně smáli a tak se tomuto místu začalo říkat Smíchov. Podle další varianty zdejší pozemky koupil Jan Smíchovský (roku 1430^[1]), podle kterého se pak území nazývá.

Jedna z pravděpodobných variant je taková, že ve 14. století došlo k prvnímu rozparcelování území, na kterém se nachází dnešní Smíchov. Velkou část tehdy získal Eduard Wejšera, který jako jeden z prvních obdržel okolo roku 1390 královské povolení k chovu ovcí, koz a dobytka v těsné blízkosti královského města. A od tohoto se prý také nazývá Smíchov – „smí chovat“. Vzhledem ke skladbě chovu byl tehdy nazýván pochovníkem koz.

Za nejpravděpodobnější období vzniku názvu Smíchov se považuje doba panování Karla IV. Roku 1386 dochází k rozparcelování zdejších pozemků a vzniká osada, do níž přicházelo obyvatelstvo z různých míst a docházelo tak k jeho „smíchání“. Název Smíchov je poprvé doložen roku 1402 (některé zdroje uvádějí roky 1406^[2] či až 1421^[3] -gladiatoris in Smiechow, hortus humuleti cum vineolla, qui situs est in Smiechow).

Za husitské revoluce byl kartuziánský klášter vypálen, církevní majetek zabrán a vinice rozprodány pražským měšťanům. Rozhodnutím krále Vladislava Jagellonského z roku 1497 byla část církevního majetku vrácena, nicméně většina pozemků zůstala v držení Starého Města. Šlechtická a měšťanská sídla se zde začala stavět teprve v 16. století. Starému Městu zdejší pozemky náležely do roku 1622, kdy Smíchov „za 700 korců ovsa“ získal Pavel Michna z Vacínova. Staré Město, které mělo dodávat oves císařské jízdě, ho však nemohlo tolik sehnat a tak si ho vypůjčilo od generálního správce vojenské spíže a píce Michny z Vacínova (jenž ho vzal z císařských zásob) a za předražené obilí (za dvojnásobnou cenu než byla běžná) dali do zástavy ves Smíchov. Když pak chtěli dluh vrátit, Michna odmítl a úřední jednání se vlekla, vrácena byla jen malá část.

Pivovar Staropramen u autobusového nádraží Na Knížecí

Za třicetileté války byl Smíchov silně zpustošen, takže v polovině 17. století zde stál jediný dům. Zdejší zadlužené statky koupili roku 1684 Schwarzenberkové, zahradu s letohrádkem zde měli také Martinicové. Díky výhodné poloze nedaleko Prahy zde začala šlechta zakládat letohrádky a viniční usedlosti. Od poloviny 18. století na Smíchově vznikaly různé manufaktury a roku 1816 Porgesova kartounka. Postupně přibyly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje, cukrovar, porcelánka a řada dalších podniků. Smíchovu se díky velkému počtu továrních komínů přezdívalo pražský Manchester. Patentem Ferdinanda V. byl 15.1. 1838 Smíchov povýšen na předměstí. Roku 1852 sem František Ringhoffer přemístil svou kotlárnu, jíž brzy rozšířil o průmyslové podniky strojírenský a železářský. Ringhofferovka později byla největším podnikem Rakouska-Uherska v odvětví strojní výroby. Roku 1869 byl založen Akcionářský pivovar na Smíchově, pozdější pivovar Staropramen. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval po celý zbytek 19. století a až do počátku 80. let 20. století.

Teprve 22. února 1903 byl Smíchov císařským rozhodnutím povýšen na město. 21. ledna 1904 byl pak Smíchovu udělen městský znak, prakticky totožný se znakem, který už od roku 1849 Smíchov používal bez zeměpanského či ministerského schválení. Na základě zákona o Velké Praze byl Smíchov roku 1922 připojen k Velké Praze jako součást jejího nového městského obvodu Praha XVI.

V roce 1968 měl být na hranici smíchovského katastru zbudován monumentální pomník T.G. Masaryka v ose Vítězné ulice na Újezdě, realizaci vítězného projektu však zabránil vpád sovětských okupašních vojsk ve středu 21. srpna 1968.

Demolicemi pro výstavbu metra v letech 1979–1983 a proražením Strahovského tunelu se začal charakter osy Smíchova měnit. Od konce 20. století byly postupně rušeny továrny a průmyslové objekty a zejména v okolí křižovatky Anděl vznikla řada obchodních a administrativních center v novostavbách.

Pamětihodnosti

Portheimka – barokní letohrádek rodiny architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera, upravený pro rodinu Porgesů z Portheimu
kostel sv. Václava – novorenesanční, postavil v letech 1881–1885 architekt Antonín Barvitius, který navrhl také vnitřní zařízení
Bertramka – vila manželů Duškových, v níž na konci 18. století pobýval Wolfgang Amadeus Mozart
Park Sacré Coeur někdejšího kláštera
kostel sv. Gabirela s beuronský klášterem, dříve benediktinek
Ringhofferova vila
kostel Nejsvětější Trojice (U Nesypky) – klasicistní kostelík Malostranského hřbitova
Karpatský chrám sv. Archanděla Michaela převezený z Podkarpatské Rusi
Klamovka, klasicistní letohrádek s romantickými památníky
Letohrádek Kinských a Švýcárna se zahradou
Malostranský hřbitov
Smíchovská synagoga
Medvědí kašna – barokní dílo sochaře Jeronýma Kohla
Plavební komora Smíchov – plavební komora mezi Dětským ostrovem a Smíchovským nábřežím; technická památka

Na Smíchově sídlí tyto spolky:

Zajímavé novostavby

Obchodní centrum Nový Smíchov, jež vzniklo na místě zrušeného areálu ČKD Tatra a stavebních proluk po výstavbě linky „B“ pražského metra (samotná křižovatka Anděl je ale již po dlouhou dobu jedna z nejvýznamnějších křižovatek v Praze).

Charakteristika

Smíchov byl dlouhá léta převážně dělnickou čtvrtí. Sídlily a sídlí tam velmi významné podniky, zejména pivovar Staropramen a ČKD Tatra (v devadesátých letech byla výroba přemístěna do Zličína).

Doprava

Již před připojením Smíchova k Praze vzniklo na Smíchově jedno z hlavních pražských nádraží, dnes Nádraží Praha-Smíchov. Lávka přes nádraží spojuje části Smíchova rozdělené nádražím.

Malé autobusové nádraží se nachází nedaleko od Smíchovského pivovaru Staropramen v ulici Na Knížecí, jezdí odtud spoje především do jižních či jihozápadních Čech (např. ve směru na Písek, Příbram, Beroun, Plzeň, Rokycany, Strakonice, Klatovy, Sušice, Domažlice atd.). Příměstské spoje odjíždějí od Smíchovského nádraží.

Středisky MHD na Smíchově jsou dvě stanice metra trasy B – Smíchovské nádraží a Anděl a její výstup Na Knížecí. U Anděla se také kříží tramvajové tratě Újezd–Anděl–Hlubočepy–estakáda na Barrandov v severojižním směru a Palackého náměstí–Anděl–Plzeňská ulice–Kotlářka–Sídliště Řepy ve východozápadním. Smíchovské nádraží a následující Lihovar jsou centrální stanice autobusové dopravy pro skoro celý jihozápad a zčásti jihovýchod (přes Barrandovský most) Prahy.

Kdysi na Smíchově jezdívaly i trolejbusy, trolejbusová trať byla vedena z Nového Města přes Jiráskův most na Smíchov, odtud pak dále do Jinonic.

Nedaleko od Anděla ústí také dva na sebe navazující tunely Městského okruhu – Strahovský tunel a tunel Mrázovka.

Sousední čtvrti

Reference

↑ http://www.starysmichov.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2008040035 - Smíchov v legendách a kronikách českých
↑ http://smichov.blog.cz/1105/vznik-smiechova-kartouzskeho - Vznik "Smiechova kartouzského" (2.kapitola)
↑ [1] - Dějepis města Prahy, str. 270

Literatura

100 let Smíchova
Jan Jungmann, Smíchov – město za Újezdskou branou, 237 stran, Muzeum hlavního města Prahy 2007, ISBN 978-80-85394-56-6
BOEHM, Josef Georg. Monografie města Smíchova. Praha: Rada města Smíchova, 1882. Dostupné online.
BÖHM, Josef Georg. Malý popis města Smíchova pro potřebu veřejných úřadů, soukromých kancelářů a závodů, průmyslníků, obchodníků atd. Praha: Rada města Smíchova, 1812. Dostupné online.
PAULY, Jan Křtitel. Památník města Smíchova. Praha: vl.n., 1898. Dostupné online.
Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov: vl.n., 1899. Dostupné online.
ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Smíchov, s. 407-423.
ÚPICKÝ, Antonín Lóder. Smíchov : Předměstí král. hlavního města Prahy : S nástinem polohopisným. Smíchov: vl.n., 1875. Dostupné online.
ZOUBEK, František Jan. Smíchovské upomínky historické. Smíchov: Obec Smíchovská, 1875. Dostupné online.

Související články

Pivovar Staropramen

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Smíchov na Wikimedia Commons

[1] ttp://www.starysmichov.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2008040035 - Smíchov v legendách a kronikách českých

[2] ttp://smichov.blog.cz/1105/vznik-smiechova-kartouzskeho - Vznik "Smiechova kartouzského" (2.kapitola)

[3] [1] - Dějepis města Prahy, str. 270

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 33: / Řádek 33: @@
 Za [[Husitská revoluce|husitské revoluce]] byl kartuziánský [[klášter]] vypálen, církevní majetek zabrán a vinice rozprodány pražským měšťanům. Rozhodnutím krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]] z roku [[1497]] byla část církevního majetku vrácena, nicméně většina pozemků zůstala v držení [[Staré Město (Praha)|Starého Města]]. [[Šlechta|Šlechtická]] a měšťanská sídla se zde začala stavět teprve v [[16. století]]. Starému Městu zdejší pozemky náležely do roku [[1622]], kdy Smíchov „za 700 korců ovsa“ získal [[Pavel Michna z Vacínova]]. Staré Město, které mělo dodávat [[oves]] císařské jízdě, ho však nemohlo tolik sehnat a tak si ho vypůjčilo od generálního správce vojenské spíže a píce Michny z Vacínova (jenž ho vzal z císařských zásob) a za předražené obilí (za dvojnásobnou cenu než byla běžná) dali do zástavy [[Vesnice|ves]] Smíchov. Když pak chtěli dluh vrátit, Michna odmítl a úřední jednání se vlekla, vrácena byla jen malá část.
 [[Soubor:Staropramen2.jpg|thumb|[[Pivovar Staropramen]] u autobusového nádraží [[Na Knížecí (Smíchov)|Na Knížecí]]]]
-Za [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byl Smíchov silně zpustošen, takže v polovině 17. století zde stál jediný dům. Zdejší zadlužené statky koupili roku [[1684]] [[Schwarzenbergové|Schwarzenberkové]], zahradu s letohrádkem zde měli také [[Martinicové]]. Díky výhodné poloze nedaleko Prahy zde začala šlechta zakládat letohrádky a viniční usedlosti. Od poloviny [[18. století]] na Smíchově vznikaly různé manufaktury a roku [[1816]] Porgesova kartounka. Postupně přibyly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje, cukrovar, porcelánka a řada dalších podniků. Smíchovu se díky velkému počtu továrních komínů přezdívalo pražský Manchester. Patentem [[Ferdinand V.|Ferdinanda V.]] byl 15.1. [[1838]] Smíchov povýšen na předměstí. Roku [[1852]] sem [[František Ringhoffer]] přemístil svou kotlárnu, jíž brzy rozšířil o [[průmysl]]ové podniky strojírenský a železářský. Ringhofferovka později byla největším podnikem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] v odvětví strojní výroby. Roku 1869 byl založen Akcionářský [[pivovar]] na Smíchově, pozdější [[pivovar Staropramen]]. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval po celý zbytek 19. století a až do počátku 80. let 20. století. Demolicemi pro výstavbu metra v letech 1979 - 1983 a proražením Strahovského tunelu se začal charakter osy Smíchova měnit. Od konce 20. století se obchodní centrum rozšířilo postupným rušením továren a průmyslových objektů.
+Za [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byl Smíchov silně zpustošen, takže v polovině 17. století zde stál jediný dům. Zdejší zadlužené statky koupili roku [[1684]] [[Schwarzenbergové|Schwarzenberkové]], zahradu s letohrádkem zde měli také [[Martinicové]]. Díky výhodné poloze nedaleko Prahy zde začala šlechta zakládat letohrádky a viniční usedlosti. Od poloviny [[18. století]] na Smíchově vznikaly různé manufaktury a roku [[1816]] Porgesova kartounka. Postupně přibyly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje, cukrovar, porcelánka a řada dalších podniků. Smíchovu se díky velkému počtu továrních komínů přezdívalo pražský Manchester. Patentem [[Ferdinand V.|Ferdinanda V.]] byl 15.1. [[1838]] Smíchov povýšen na předměstí. Roku [[1852]] sem [[František Ringhoffer]] přemístil svou kotlárnu, jíž brzy rozšířil o [[průmysl]]ové podniky strojírenský a železářský. Ringhofferovka později byla největším podnikem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] v odvětví strojní výroby. Roku 1869 byl založen Akcionářský [[pivovar]] na Smíchově, pozdější [[pivovar Staropramen]]. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval po celý zbytek 19. století a až do počátku 80. let 20. století.
 Teprve [[22. únor]]a [[1903]] byl Smíchov císařským rozhodnutím povýšen na město. [[21. leden|21. ledna]] [[1904]] byl pak Smíchovu udělen městský znak, prakticky totožný se znakem, který už od roku [[1849]] Smíchov používal bez zeměpanského či [[ministr|ministerského]] schválení. Na základě zákona o [[Velká Praha|Velké Praze]] byl Smíchov roku [[1922]] připojen k Velké Praze jako součást jejího nového městského obvodu Praha XVI.
 V roce 1968 měl být na hranici smíchovského katastru zbudován monumentální pomník [[T.G. Masaryk]]a v ose Vítězné ulice na Újezdě, realizaci vítězného projektu však zabránil vpád  sovětských okupašních vojsk ve středu 21. srpna 1968.
+Demolicemi pro výstavbu metra v letech 1979–1983 a proražením [[Strahovský tunel|Strahovského tunelu]] se začal charakter osy Smíchova měnit. Od konce 20. století byly postupně rušeny továrny a průmyslové objekty a zejména v okolí křižovatky Anděl vznikla řada obchodních a administrativních center v novostavbách.
 == Pamětihodnosti ==