Alfons II. Neapolský

Alfons II. Neapolský
Narození	4. listopadu 1448 nebo 1448 Neapol
Úmrtí	18. prosince 1495 nebo 1495 (ve věku 46–47 let) Messina
Místo pohřbení	Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Messině
Povolání	panovník
Ocenění	Podvazkový řád
Choť	Ippolita Maria Sforzová
Děti	Ferdinand II. Neapolský Isabela Aragonská Sancha Aragonská Alfons Aragonský
Rodiče	Ferdinand I. Neapolský a Isabella z Chiaromonte
Rod	Trastámarové
Příbuzní	Beatrix Neapolská, Johana Aragonská, Eleonora Aragonská, František Aragonský, Jan Aragonský, Fridrich IV. Neapolský, Ferdinand Aragonský z Montalta a Alfons Aragonský (1460-1510) (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons II. Neapolský (4. listopad 1448 - 18. prosinec 1495), jinak také Alfons Aragonský, byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem král Neapole a Jeruzaléma. Jako vévoda z Kalábrie byl patronem renesančních básníků a stavitelů.

Život

Narodil se v Neapoli, jak nejstarší potomek Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky, Isabelly z Chiaromonte. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl Ferdinand II. Aragonský, král Aragonie a první vládce sjednoceného Španělska. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož De splendore popisuje ctnosti a správný způsob života prince.

Když jeho matka Isabela zemřela, stal se následníkem jejích feudálních nároků, včetně nároků na Jeruzalémský trůn.

V roce 1463, když bylo Alfonsovi patnáct let, zemřel jeho prastrýc Giovanni Antonio Del Balzo Orsini, princ z Taranta, a Alfons zdědil některé jeho majetky. Alfons se ukázal jako zkušený a odhodlaný voják, při pomáhání svému otci potlačit Conjure baronů a při obraně království proti papežovým nárokům.

Jako kondotiér bojoval v nejdůležitější válkách doby.

Alfonsova vláda byla krátká. Když jeho otec zemřel, královská pokladnice byla prázdná a invaze Karla VIII. Francouzského byla na spadnutí, Karel se opět rozhodl uplatnit svůj nárok na neapolské a jeruzalémské království.

Karel v září 1494 napadl Itálii. Alfonsovi se podařilo získat podporu papeže Alexandra VI., který Karla vyzval, aby obrátil své vojenské úsilí proti turkům.

Nicméně, francouzský král nepolevil, na začátku roku 1495 se Karel blížil k Neapoli, poté, co porazil Florencii a neapolskou flotilu Alfonsova bratra Fridricha u Portovenere. Alfonsa vyděsila série zlých znamení, stejně jako neobvyklé sny, abdikoval ve prospěch svého syna, Ferdinanda, a uprchl vstoupením do sicilského kláštera. Zemřel v Messině později toho roku.

Manželství a potomci

Dne 10. října 1465 se v Milaně oženil s Hippolitou Marií Sforza.

Měl s ní několik dětí:

• Ferdinand II. Neaposký
• Isabela Aragonská (1470–1524)
• Petr

Milenka, se kterou měl několik dětí byla Trogia Gazzela:

• Sancha Aragonská (1478)
• Alfons Aragonský (1481)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II of Naples na anglické Wikipedii.