Hanno Mořeplavec: Porovnání verzí
m link |
→Rozbor Hannonovy trasy: + mapa |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována (viz <ref name="har163-168">Harden, str. 163–168</ref><ref name="war74-76" /><ref>[http://www.isidore-of-seville.com/small/3.html Hanno's ''Periplus'' on the Web]</ref>). Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.<ref name="war74-76" /><ref>Moscati, str. 148</ref> |
Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována (viz <ref name="har163-168">Harden, str. 163–168</ref><ref name="war74-76" /><ref>[http://www.isidore-of-seville.com/small/3.html Hanno's ''Periplus'' on the Web]</ref>). Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.<ref name="war74-76" /><ref>Moscati, str. 148</ref> |
||
[[Soubor:Hannon map-fr.svg|náhled|Rekonstrukce Hannonovy trasy pokud uznáme doplutí až ke Kamerunské hoře]] |
|||
== Rozbor Hannonovy trasy == |
== Rozbor Hannonovy trasy == |
||
Verze z 27. 12. 2015, 17:37
Hanno Mořeplavec (také Hannón Mořeplavec) byl kartáginský cestovatel, který žil v 5. století př. n. l. Do dějin se zapsal průzkumnou plavbou podél afrického pobřeží.
Expedice
Kartágo vyslalo Hannona v čele flotily čítající 60 lodí, aby s její pomocí prozkoumal a kolonizoval západní pobřeží Afriky. Podnětem této kolonizace bylo nejspíše hledání zlata.[1] Hanno proplul Gibraltarským průlivem, založil, případně znovu osídlil sedm kolonií podél marockého pobřeží a prozkoumal další podstatnou část afrického pobřeží.[2] Navštívil marocké město Mogador, kde Féničané zřídili dílnu na výrobu barviv z mořských plžů, získávaných z vod Atlantského oceánu.[3]
Hanno se na své cestě setkal s nejrůznějšími domorodými obyvateli. Na ostrově, kde jeho plavba končila, narazil navíc na hojný počet „srstnatých lidí“. Přes veškeré úsilí se mu z nich nepodařilo zajmout ani jednoho samce, pouze tři samice. Ty byly však natolik vzdorovité, že musely být nakonec zabity a zpátky do Kartága dovezla výprava jen jejich kůže. Tlumočníci při překládání z punštiny do řečtiny označili tyto živočichy jako gorillai. Tento výraz převzal v roce 1847 zoolog Thomas Staughton Savage a vzniklo tak dnešní pojmenování goril.
Periplús
Primárním zdrojem informací o Hannonově expedici je Periplús, řecký překlad textu, který nechal Hanno po svém návratu vytesat na stély v chrámu Ba'al Hammona, boha, jehož řečtí spisovatelé ztotožňovali s Kronem. Celý název zprávy přeložený do češtiny zní: „Cesta Hannona, krále Kartáginců, do libyjských zemí za Héraklovými sloupy, kterou zasvětil v Kronově chrámu“.[1]
Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována (viz [4][2][5]). Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.[2][6]
Rozbor Hannonovy trasy
K Hannonově plavbě se vyslovila řada vědců, většinou s cílem osvětlit a interpretovat původní zprávu. William Smith například uvádí, že osazenstvo lodí tvořilo 30 000 lidí a že hlavním posláním cesty bylo zakládat kartáginská (dřívější hantýrkou libyjsko-fénická) města.[7]
Podle Hardena[4] existuje všeobecný konsensus o tom, že expedice dosáhla Senegalu, a panuje také určitá shoda o tom, že doplula do Gambie. Vědci si však neví rady s tím, kam se Hanno dostal nejdále – zda to bylo Sierra Leone, Kamerun, Gabon, nebo jiná oblast. Harden poznamenává, že hora, kterou Hanno ve zprávě popisuje, by mohla odpovídat 4095 metrů vysoké Kamerunské hoře. Naproti tomu Warmington[8] dává při hledání lokality přednost cca 890 metrů vysoké guinejské hoře Kakulima, neboť považuje Kamerun za příliš vzdálený.
Odkazy
Literatura
- HARDEN, Donald. The Phoenicians. London: Penguin, 1962. (anglicky)
- WARMINGTON, B. H. Carthage. London: Penguin, 1960. (anglicky)
- MOSCATI, Sabatino. Foiničané. Redakce A. Plavcová, V. Šalamounová, J. Pekárek; překlad Liana Veselá. Praha: Orbis, 1975. 240 s. (Stopy, fakta, svědectví).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanno the Navigator na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Moscati, str. 147
- ↑ a b c Warmington, str. 74–76
- ↑ HOGAN, C. Michael. Mogador [online]. Redakce A. Burnham. The Megalithic Portal, 2007-11-02. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Harden, str. 163–168
- ↑ Hanno's Periplus on the Web
- ↑ Moscati, str. 148
- ↑ SMITH, William. Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 1880. Dostupné online. S. 346. (anglicky)
- ↑ Warmington, str. 79
Externí odkazy
- Dílo Άννωνος Περίπλους ve Wikizdrojích (řecky)
- (řecky) Universitätsbibliothek Heidelberg – naskenovaný původní řecký rukopis s Hannonovou zprávou
- (anglicky) Livius.Org: Hanno – okomentovaný překlad zprávy do angličtiny
- (anglicky) Hanno's Periplus on the Web – rozcestník s odkazy na další informace