Svobodná Francie: Porovnání verzí
- nesmysl |
m Vichistický (viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=vichistick%C3%BD) |
||
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
| mapa = Vichy france map.png |
| mapa = Vichy france map.png |
||
| mapa velikost = 300px |
| mapa velikost = 300px |
||
| mapa poznámka = [[ |
| mapa poznámka = [[Vichistická Francie]] (modře) a jí ovládané kolonie (světle modrá), kolonie pod kontrolou Svobodné Francie (červeně), [[Francouzská Indočína]] okupovaná [[Japonské císařství|Japonskem]] (žlutě) |
||
| hlavní město = [[Londýn]],<br />[[Brazzaville]] ([[1940]]-[[1942|42]]),<br />[[Alžír]] ([[1942]]-[[1944|44]]), |
| hlavní město = [[Londýn]],<br />[[Brazzaville]] ([[1940]]-[[1942|42]]),<br />[[Alžír]] ([[1942]]-[[1944|44]]), |
||
| rozloha = |
| rozloha = |
||
Řádek 59: | Řádek 59: | ||
== Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi == |
== Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi == |
||
[[Soubor:Attributs-FFL-IMG 0933.jpg|thumb|Helma příslušníka FFL]] |
[[Soubor:Attributs-FFL-IMG 0933.jpg|thumb|Helma příslušníka FFL]] |
||
Po pádu Francie v roce 1940 drtivá většina francouzských zámořských území zůstala věrná nové vzniklé vládě [[ |
Po pádu Francie v roce 1940 drtivá většina francouzských zámořských území zůstala věrná nové vzniklé vládě [[Vichistická Francie|Vichistické Francie]]. K FFL se připojily pouze francouzské državy v Indii, [[Kamerun]] a [[Francouzská rovníková Afrika]] (s výjimkou [[Gabon]]u) a teprve postupně během války se FFL dařilo získávat kontrolu nad dalšími koloniemi. K FFL se na počátku připojila i [[Francouzská Polynésie]]. S přidáváním francouzských Afrických kolonií do FFL přišlo velké množství Afrických koloniálních vojenských jednotek. Koncem roku [[1940]] začala válka FFL a Vichistické Francie. K prvnímu ozbrojenému střetu mezi Vichisty a FFL došlo již v roce 1940 během neúspěšného pokusu o dobytí Dakaru. Roku [[1941]] uzavřela FFL spojenectví s britskou armádou [[Commonwealth]]u a podporovala je v bojích v [[Severní Afrika|Severní Africe]]. V polovině roku [[1941]] byli [[Henri Dentz]] a jeho Vichistická armáda poražena v [[Levanta|Levantě]] (oblast [[Sýrie|Sýrie]] a [[Libanon|Libanonu]] od konce první světové války pod francouzskou kontrolou). Tohoto tažení ([[Operace Exporter]]) se účastnil i [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945|11. československý pěší prapor - Východní]]. Generál [[Georges Catroux]] byl jmenován jedním z velitelů. V Africe padaly vichistické kolonie postupně do rukou vojáků FFL. Ti se účastnili bojů v [[Libye|Libyi]] a [[Egypt]]ě proti [[Erwin Rommel|Erwinu Rommelovi]] a jeho [[Afrika Korps]]. Po těchto úspěších začali roku [[1943]] vstupovat do FFL také obyvatelé [[Guadeloupe]], [[Martinik]]u a [[Francouzská Guyana|Francouzské Guyany]]. Roku [[1944]] boje o kolonie utichly v důsledku [[Den D|vylodění spojenců v Normandii]] a spojení Vichistické Francie s FFL. |
||
== Konec války == |
== Konec války == |
Verze z 11. 12. 2015, 13:49
Forces Françaises Libres (známější pod zkratkou FFL, česky Svobodní Francouzi) bylo francouzské hnutí ve druhé světové válce, které bojovalo proti nacismu po německé okupaci Francie.
Vznik
V roce 1940 byl Charles de Gaulle povýšen na brigádního generála. Protože francouzská armáda začala slábnout, našel de Gaulle malou skupinu politiků, kteří argumentovali proti Ose. Když byla Francie 17. června poražena, uprchl de Gaulle do Anglie, kde začal budovat hnutí FFL. Své hnutí propagoval přes rozhlas a časem se setkal s úspěchem. Za dva měsíce měla FFL již 7000 členů.
Složení
Mnoho členů FFL nebylo francouzského původu. Celkově 65 % byli branci ze Západní Afriky, převážně ze Senegalu. Mnoho členů bylo také z Maroka, Alžírska a Tahiti. Například 2. pancéřová divize měla 25 % černošských vojáků.
Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi
Po pádu Francie v roce 1940 drtivá většina francouzských zámořských území zůstala věrná nové vzniklé vládě Vichistické Francie. K FFL se připojily pouze francouzské državy v Indii, Kamerun a Francouzská rovníková Afrika (s výjimkou Gabonu) a teprve postupně během války se FFL dařilo získávat kontrolu nad dalšími koloniemi. K FFL se na počátku připojila i Francouzská Polynésie. S přidáváním francouzských Afrických kolonií do FFL přišlo velké množství Afrických koloniálních vojenských jednotek. Koncem roku 1940 začala válka FFL a Vichistické Francie. K prvnímu ozbrojenému střetu mezi Vichisty a FFL došlo již v roce 1940 během neúspěšného pokusu o dobytí Dakaru. Roku 1941 uzavřela FFL spojenectví s britskou armádou Commonwealthu a podporovala je v bojích v Severní Africe. V polovině roku 1941 byli Henri Dentz a jeho Vichistická armáda poražena v Levantě (oblast Sýrie a Libanonu od konce první světové války pod francouzskou kontrolou). Tohoto tažení (Operace Exporter) se účastnil i 11. československý pěší prapor - Východní. Generál Georges Catroux byl jmenován jedním z velitelů. V Africe padaly vichistické kolonie postupně do rukou vojáků FFL. Ti se účastnili bojů v Libyi a Egyptě proti Erwinu Rommelovi a jeho Afrika Korps. Po těchto úspěších začali roku 1943 vstupovat do FFL také obyvatelé Guadeloupe, Martiniku a Francouzské Guyany. Roku 1944 boje o kolonie utichly v důsledku vylodění spojenců v Normandii a spojení Vichistické Francie s FFL.
Konec války
Do roku 1944 čítalo FFL 560 000 členů. Toto číslo vystouplo do konce roku na milion. FFL bojovalo v Alsasku, Alpách a Bretani. Od roku 1945 až do konce války v Evropě se FFL skládalo z 1 300 000 členů, a zahrnovalo sedm pěších divizí a tři bojové pancéřové divize, což z FFL dělalo pátou největší spojeneckou armádu hned za Rudou armádou, americkou armádou, britskou armádou a rumunskou armádou[1]. FFL nabídlo poslat polovinu členů do Pacifiku, aby podpořilo boje proti Japonsku, ale než mohli být vojáci posláni, druhá světová válka skončila.
Jednotky
Armády
- Francouzská první armáda
- Atlantické armádní oddělení
- Alpinské armádní oddělení
Sbory
- 1. armáda sbor
- 2. armádní sbor
- 3. armádní sbor
Dělení a divize
- 1. volné francouzské dělení
- 2. Marocká pěší divize
- 3. Alžírská pěší divize
- 4. Marocké horské dělení
- 9. koloniální pěší divize
- 27. Alpinská pěší divize
- 1. pancéřová divize
- 2. pancéřová divize
- 3. pancéřová divize
- 5. pancéřová divize
- 1. pěší divize
- 10. pěší divize
- 14. pěší divize
- 19. pěší divize
- 23. pěší divize
- 25. pěší divize
- 36. pěší divize
- 1. vzdálené Orientální koloniální dělení
- 2. vzdálené Orientální koloniální dělení
- 3. a 4. volné francouzské S.A.S.(speciální letecké služby) prapory
Známí členové FFL
- Dimitri Amilakhvari
- Georges Thierry d'Argenlieu
- Josephine Baker
- Georges Bidault
- Pierre Billotte
- Pierre Bourgoin
- Claude Hettier de Boislambert
- René Cassin
- Georges Catroux
- Pierre Clostermann
- Geoffroy Chodron de Courcel
- Eve Curie
- Suzanne David Hall
- André Dewavrin
- Félix Éboué
- René Iché
- Jean Gabin
- Charles de Gaulle
- Henri Giraud
- Alphonse Juin
- Joseph Kessel
- Marie Pierre Koenig
- Edgard de Larminat
- Pierre-Olivier Lapie
- Philippe Leclerc de Hauteclocque
- Paul Legentilhomme
- Marcel Marceau
- Pierre Marienne
- Anna Marly
- Pierre Mendès-France
- Pierre Messmer
- Jean Monnet
- Joseph de Goislard de Monsabert
- Jean Moulin
- Émile Muselier
- Gaston Palewski
- Zinovij Peškov
- René Pleven
- Gabriel Brunet de Sairigné
- Antoine de Saint-Exupéry
- Maurice Schumann
- Jean de Lattre de Tassigny
- Tereska Torres
- Susan Travers
- Martin Valin
- Raoul Magrin-Vernerey
- Simone Weil
- Raymonde Reimbert
- Pierre Bertaux
- Antoine Béthouart
- Jean René Champion
Reference
- ↑ Axelrod, A. (ed.), Encyclopedia of World War II. Facts On File, Inc., New York, 2007, s. 695
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free French Forces na anglické Wikipedii.