Meritokracie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 45: | Řádek 45: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Meritokracie je úzce spojená s ideologií liberalismu, zejména s klasickým liberalismem. Liberálové věří, že lidé se rodí s odlišnými vlastnostmi a neměli by tudíž být odměňováni všichni stejně. Odměňovat schopnosti a zásluhy je podle nich nejen správné, ale i potřebné, neboť to jednotlivce [[Motivace|motivuje]] k úsilí a sebezdokonalování. Myšlenka, že schopní a pracovití jedinci stoupají ve společnosti vzhůru a neschopní a líní klesají dolů, je základem [[Sociální darwinismus|sociálního darwinismu]], popsaného Herbertem Spencerem v knize Člověk versus stát. Inspirací mu byla teorie evoluce druhů Charlese Darwina, která se koncem 19. století stala natolik rozšířenou, že začala pronikat i do oblasti společenských věd.<ref>{{Citace monografie |
Meritokracie je úzce spojená s ideologií liberalismu, zejména s klasickým liberalismem. Liberálové věří, že lidé se rodí s odlišnými vlastnostmi a neměli by tudíž být odměňováni všichni stejně. Odměňovat schopnosti a zásluhy je podle nich nejen správné, ale i potřebné, neboť to jednotlivce [[Motivace|motivuje]] k úsilí a sebezdokonalování. Myšlenka, že schopní a pracovití jedinci stoupají ve společnosti vzhůru a neschopní a líní klesají dolů, je základem [[Sociální darwinismus|sociálního darwinismu]], popsaného [[Herbert Spencer|Herbertem Spencerem]] v knize Člověk versus stát. Inspirací mu byla teorie evoluce druhů Charlese Darwina, která se koncem 19. století stala natolik rozšířenou, že začala pronikat i do oblasti společenských věd.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Heywood |
| příjmení = Heywood |
||
| jméno = Andrew |
| jméno = Andrew |
||
Verze z 29. 11. 2015, 15:23
Meritokracie (z lat. meritōrius = důležitý a řec. κράτος (kratos) = vláda; vláda nadaných)[1] je forma vlády nebo jiné správy, kde lidé, kteří si to zaslouží, mohou jít do vyšších funkcí. Zásadou tedy je, že odměny a funkce jsou rozdávány dle schopností[2].
Meritokracie se vyznačuje tím, že jako spravedlivé považuje pouze ty nerovnosti, které jsou způsobeny pouze schopnostmi jedince a jeho úsilím. Meritokracie je tedy postavená na myšlence, že výkonové faktory (úsilí jednotlivce, jeho aktivita, schopnosti, výkonnost, píle a zájem) hrají důležitější roli než faktory dané (pohlaví, věk, národnost, rasová příslušnost a sociální původ)[3].
Mnoho kritiků, jako například Michael Young, který také v roce 1958 pojem meritokracie ve své knize The Rise of the Meritocracy („Vzestup meritokracie“) zavedl, meritokracii pokládá za elitářskou a tvrdí, že v meritokracii budou tvořit vládnoucí třídu jen ti, kteří měli ty správné příležitosti.
Definice
Meritokracie je ideologie, podle které úspěšnost každého jednotlivce nejvíce závisí na jeho osobním výkonu, který je dán pouze jeho schopnostmi a úsilím. Předpokladem tohoto směru je skutečnost, že osobní výkon jednotlivce vede k prosperitě celé společnosti.[1] Do vyšších pozic spojených s větší zodpovědností a náročnější prací se totiž dostávají jednotlivci, kteří prokáží patřičné schopnosti a píli. Tím je ve společnosti náročnější práce svěřována schopnějším jedincům a na ostatní zbývají méně zodpovědné úkoly. To pak vede k větší efektivitě společenské dělbě práce, která tak přináší větší užitek pro všechny. Do vládnoucí vrstvy je tedy možné se dostat pouze na základě svých schopností, výkonů a zásluh.[4]
Meritokracie je úzce spojená s ideologií liberalismu, zejména s klasickým liberalismem. Liberálové věří, že lidé se rodí s odlišnými vlastnostmi a neměli by tudíž být odměňováni všichni stejně. Odměňovat schopnosti a zásluhy je podle nich nejen správné, ale i potřebné, neboť to jednotlivce motivuje k úsilí a sebezdokonalování. Myšlenka, že schopní a pracovití jedinci stoupají ve společnosti vzhůru a neschopní a líní klesají dolů, je základem sociálního darwinismu, popsaného Herbertem Spencerem v knize Člověk versus stát. Inspirací mu byla teorie evoluce druhů Charlese Darwina, která se koncem 19. století stala natolik rozšířenou, že začala pronikat i do oblasti společenských věd.[5]
V meritokracii jsou funkce a úkoly rozdělovány na základě inteligence, schopností a vzdělání jedince. Úroveň těchto vlastností je měřena různými testy nebo jako hlavní měřítko slouží nejvyšší dosažené vzdělání. V dnešní době se jako nejčastější ukazatel používá vysokoškolské vzdělání.
V českém systému vzdělávání bývají v tomto směru kritizována osmiletá gymnázia za to, že provádějí první selekci potenciálně úspěšnějších jedinců a tím vytvářejí nerovnost v přístupu k dalšímu vzdělání.[4] Podle francouzského sociologa Pierrea Félixa Bourdieua je úspěšnost závislá také na úspěšnosti předků a kvalitě rodinného zázemí.[1] Dalším měřítkem používaným v meritokracii mohou být již dosažené výsledky.
Dokonalá meritokracie je utopie, určité její znaky lze však nalézt ve většině společností. [6]
Etymologie
Pojem meritokracie byl zaveden britským sociologem a politikem Michaelem Youngem v knize The Rise of the Meritocracy („Vzestup meritokracie“) publikované v roce 1958, která satirickým[7] způsobem popisuje společnost, ve které pouze inteligence a nadání rozhodují o postavení člověka ve společnosti.[8] Termín vznikl kombinací kořenu slova latinského původu meritōrius (=důležitý) a řeckého κράτος (=vláda).[1]
Historie
Ačkoliv pojem vznikl až v 50. letech 20. století, koncept meritokracie existoval po mnoho století.
Starověká Čína
První příklady meritokracie ve správních strukturách můžeme najít již ve Starověké Číně, kde se úředníkem mohl stát pouze ten, kdo prošel vstupním testem. Nezáleželo tedy na původu jedince, ale pouze na vzdělání a inteligenci.[9]
17. století
Z Číny se tato ideologie rozšířila do Indie a odtud do Británie a celé Evropy. V období osvícenství došlo k překladům textů čínského filozofa Konfucia a tím se princip meritokracie dostal k evropským myslitelům. Ti v tomto systému viděli alternativu k tradičnímu středověkému evropskému konceptu dědičnosti hodností. První evropskou velmocí, která úspěšně aplikovala meritokracii byla Velká Británie.[9]
19. století
V roce 1883 Spojené státy americké přijímají „Pendleton Civil Service Reform Act“ inspirovaný britským meritokratickým systémem. Tento zákon stanovuje, že správní posty by měly být přidělovány na základě schopností jednotlivce a ne podle politické příslušnosti. Zároveň tento zákon zakázal vyhození nebo sesazení úředníků z politických důvodů.
Meritokracie v socialismu
V socialismu má meritokracie paradoxní vývoj. Kritérium zásluh se přenáší úplně mimo ekonomické oblasti. Nejdůležitější je schopnost napojit se na sítě vlivných klientel. Pomocí těchto sítí je potom možné získat výhodnější postavení při rozdělování jednotlivých služeb a statků.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meritocracy na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1. S. 747.
- ↑ HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 453.
- ↑ http://is.muni.cz/th/180100/ff_b/Bakalarska_diplomova_prace.txt
- ↑ a b JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3679-2. S. 258.
- ↑ HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 362 s. ISBN 978-80-7380-137-3. Kapitola 2. Liberalismus. (Česky)
- ↑ BOUDON, Raymond. Sociologický slovník: [Orig.: Dictionnaire de sociologie ]. Překlad Vladimír Jochmann. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. ISBN 80-244-0735-3. S. 253.
- ↑ YOUNG, Michael. Down with meritocracy: The man who coined the word four decades ago wishes Tony Blair would stop using it. The Guardian. Červen 2001. (anglický)
- ↑ YOUNG, Michael. The rise of the meritocracy, 1870-2033: An essay on education and inequality. London: Thames & Hudson, 1958. OCLC 3943639 (anglicky)
- ↑ a b KAZIM, Edwards. One of the oldest examples of a merit-based civil service system existed in the imperial bureaucracy of China. [s.l.]: [s.n.], 2010. (anglicky)