Klerofašismus: Porovnání verzí
m čeština |
m typo |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Klerofašismus''' je [[fašismus]] řízený [[ |
'''Klerofašismus''' je [[fašismus]] řízený [[duchovenstvo|klérem]] (duchovenstvem)<ref>ASCS, Akademia Praha 2000, str. 390</ref> nebo ideologický konstrukt kombinující prvky fašistické s [[katolictví|katolickou]] náboženskou tradicí. |
||
== Historie vzniku == |
== Historie vzniku == |
||
| ⚫ | Vznik pojmu klerofašismus (''{{cizojazyčně|it|clerico-fascismo}}'') je zřejmě spojen s počátkem dvacátých let 20. století v [[Itálie|Itálii]] a frakcí katolické strany PPI (''{{cizojazyčně|it|Partito Popolare Italiano}}'', Italská strana lidová), která se rozhodla podpořit [[Benito Mussolini|Benita Mussoliniho]] a jeho režim. Historik [[Walter Laquer]] vidí kořeny pojmu klerikální fašismus ještě starší, dokonce předcházející Mussoliniho [[Pochod na Řím]] (říjen 1922) u „skupiny katolických věřících v Severní Itálii, která obhajovala syntézu katolicismu a fašismu“.<ref>Walter Laqueur, [http://www.laqueur.net/index2.php?r=2&rr=4&id=49 ''The Origins of Fascism: Islamic Fascism, Islamophobia, Antisemitism''], [[Oxford University Press]], 25. 10. 2006</ref> |
||
| ⚫ | Politolog [[Roger Griffin]] varuje před „hyperinflací klerofašismu“. Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro „podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem“. |
||
| ⚫ | Vznik pojmu klerofašismus (clerico-fascismo) je zřejmě spojen s počátkem dvacátých let 20. století v [[Itálie|Itálii]] a frakcí katolické strany PPI (Partito Popolare Italiano, Italská strana lidová), která se rozhodla podpořit [[Benito Mussolini|Benita Mussoliniho]] a jeho režim. Historik Walter Laquer vidí kořeny pojmu klerikální fašismus ještě starší, dokonce předcházející Mussoliniho [[Pochod na Řím]] (říjen 1922) u |
||
| ⚫ | Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo poměrně rozšířené i v [[Československo|Československu]] třicátých let 20. století, přinejmenším na rovině publicistické. Je spojeno se jmény [[Jaroslav Durych|Jaroslava Durycha]], [[Jan Scheinost|Jana Scheinosta]], [[Bohdan Chudoba|Bohdana Chudoby]], [[Rudolf Ina Malý|Rudolfa Iny Malého]], ale také tehdejšího knížete [[Karel VI. Schwarzenberg|Karla Schwarzenberga]], píšícího pod jmény „Jindřich Středa“ a „Bojna“. V části případů šlo o vnímání fašismu jako „spásné“ třetí cesty mezi liberální demokracií a komunismem, která má zachránit katolickou civilizaci.<ref>Martin C. Putna: ''Katolická publicistika 30. let: „Kvalitativní“ demokracie a fašismus: Rudolf Ina Malý a časopis Tak'', in: Václav Nekvapil a Rudolf Vévoda (eds.): Média, kultura a náboženství. VOŠP Praha 2007, s. 40-53. ISBN 978-80-903757-2-7</ref> |
||
| ⚫ | Politolog [[Roger Griffin]] varuje před |
||
| ⚫ | Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo poměrně rozšířené i v [[Československo|Československu]] třicátých let 20. století, přinejmenším na rovině publicistické. Je spojeno se jmény [[Jaroslav Durych|Jaroslava Durycha]], [[Jan Scheinost|Jana Scheinosta]], [[Bohdan Chudoba|Bohdana Chudoby]], [[Rudolf Ina Malý|Rudolfa Iny Malého]], ale také tehdejšího knížete [[Karel VI. Schwarzenberg|Karla Schwarzenberga]], píšícího pod jmény |
||
== Klerofašistické režimy == |
== Klerofašistické režimy == |
||
| ⚫ | Označování konkrétních režimů za klerofašistické je problematické a je předmětem častých sporů. Jako příklady klerofašistických režimů se uvádějí [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský stát]] [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovské Chorvatsko]] [[Ante Pavelić]]e, vláda [[Engelbert Dollfuss|Engelberta Dollfusse]] v [[První Rakouská republika|Rakousku]], ale také [[Španělsko]] pod vládou [[Francisco Franco|Francisca Franca]]. Franco učinil tzv. národní katolicismus (''{{cizojazyčně|es|nacionalcatolicismo}}'') jedním z pilířů své ideologie, ale fašisté tvořili jen jednu část z jeho podporovatelů. |
||
| ⚫ | Označování konkrétních režimů za klerofašistické je problematické a je předmětem častých sporů. Jako příklady klerofašistických režimů se uvádějí [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský stát]] [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovské Chorvatsko]] [[Ante Pavelić]]e, vláda [[Engelbert Dollfuss|Engelberta Dollfusse]] v [[První Rakouská republika|Rakousku]], ale také [[Španělsko]] pod vládou [[Francisco Franco|Francisca Franca]]. Franco učinil tzv. národní katolicismus (''nacionalcatolicismo'') jedním z pilířů své ideologie, ale fašisté tvořili jen jednu část z jeho podporovatelů. |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
{{překlad|en|Clerical fascism|238939821}} |
{{překlad|en|Clerical fascism|238939821}} |
||
<references/> |
<references /> |
||
{{Fašismus}} |
{{Fašismus}} |
||
Verze z 20. 11. 2015, 17:55
Klerofašismus je fašismus řízený klérem (duchovenstvem)[1] nebo ideologický konstrukt kombinující prvky fašistické s katolickou náboženskou tradicí.
Historie vzniku
Vznik pojmu klerofašismus (clerico-fascismo) je zřejmě spojen s počátkem dvacátých let 20. století v Itálii a frakcí katolické strany PPI (Partito Popolare Italiano, Italská strana lidová), která se rozhodla podpořit Benita Mussoliniho a jeho režim. Historik Walter Laquer vidí kořeny pojmu klerikální fašismus ještě starší, dokonce předcházející Mussoliniho Pochod na Řím (říjen 1922) u „skupiny katolických věřících v Severní Itálii, která obhajovala syntézu katolicismu a fašismu“.[2]
Politolog Roger Griffin varuje před „hyperinflací klerofašismu“. Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro „podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem“.
Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo poměrně rozšířené i v Československu třicátých let 20. století, přinejmenším na rovině publicistické. Je spojeno se jmény Jaroslava Durycha, Jana Scheinosta, Bohdana Chudoby, Rudolfa Iny Malého, ale také tehdejšího knížete Karla Schwarzenberga, píšícího pod jmény „Jindřich Středa“ a „Bojna“. V části případů šlo o vnímání fašismu jako „spásné“ třetí cesty mezi liberální demokracií a komunismem, která má zachránit katolickou civilizaci.[3]
Klerofašistické režimy
Označování konkrétních režimů za klerofašistické je problematické a je předmětem častých sporů. Jako příklady klerofašistických režimů se uvádějí Slovenský stát Jozefa Tisa, ustašovské Chorvatsko Ante Paveliće, vláda Engelberta Dollfusse v Rakousku, ale také Španělsko pod vládou Francisca Franca. Franco učinil tzv. národní katolicismus (nacionalcatolicismo) jedním z pilířů své ideologie, ale fašisté tvořili jen jednu část z jeho podporovatelů.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clerical fascism na anglické Wikipedii.
- ↑ ASCS, Akademia Praha 2000, str. 390
- ↑ Walter Laqueur, The Origins of Fascism: Islamic Fascism, Islamophobia, Antisemitism, Oxford University Press, 25. 10. 2006
- ↑ Martin C. Putna: Katolická publicistika 30. let: „Kvalitativní“ demokracie a fašismus: Rudolf Ina Malý a časopis Tak, in: Václav Nekvapil a Rudolf Vévoda (eds.): Média, kultura a náboženství. VOŠP Praha 2007, s. 40-53. ISBN 978-80-903757-2-7