Joe Jenčík: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Foto, literatura, reference
mBez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
[[File:Josef Jenčík.JPG|thumb|Joe Jenčík (okolo roku 1940)]]
[[File:Josef Jenčík.JPG|thumb|Joe Jenčík (okolo roku 1940)]]
'''Joe Jenčík''' (vlastním jménem '''Josef Jenčík''') ([[22. říjen|22. října]] [[1893]] – [[10. květen|10. května]] [[1945]]) byl český [[taneční]]k, [[Publicistika|publicista]], [[Učitel|pedagog]], [[choreograf]] a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých [[film]]ů (např. ''[[Pudr a benzin]]'').
'''Joe Jenčík''' (vlastním jménem '''Josef Jenčík''') ([[22. říjen|22. října]] [[1893]] [[Praha]] – [[10. květen|10. května]] [[1945]] [[Praha]]) byl český [[taneční]]k, [[Publicistika|publicista]], [[Učitel|pedagog]], [[choreograf]] a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých [[film]]ů (např. ''[[Pudr a benzin]]'').


Přesto, že se vyučil [[Strojní zámečník|strojním zámečníkem]] a [[tanec]] začal studovat až soukromě u A.&nbsp;Viscusiho v sedmnácti letech, už v roce [[1913]] <ref>Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', ACADEMIA, Praha, [[1988]], str.&nbsp;192 </ref> tančil ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] a od roku [[1914]] byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech (dnešní [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradské divadlo]]).
Přesto, že se vyučil [[Strojní zámečník|strojním zámečníkem]] a [[tanec]] začal studovat až soukromě u A.&nbsp;Viscusiho v sedmnácti letech, už v roce [[1913]] <ref>Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', ACADEMIA, Praha, [[1988]], str.&nbsp;192 </ref> tančil ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] a od roku [[1914]] byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech (dnešní [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradské divadlo]]).

Verze z 19. 11. 2015, 20:59

Joe Jenčík (okolo roku 1940)

Joe Jenčík (vlastním jménem Josef Jenčík) (22. října 1893 Praha10. května 1945 Praha) byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů (např. Pudr a benzin).

Přesto, že se vyučil strojním zámečníkem a tanec začal studovat až soukromě u A. Viscusiho v sedmnácti letech, už v roce 1913 [1] tančil ve sboru Národního divadla a od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech (dnešní Vinohradské divadlo).

Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech (např. Červená sedma) jako tanečník a choreograf. V letech 19281929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna.

Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha.[2] Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 [3] se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 19411943 učil na konzervatoři v Praze.

Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení (např. II. Dělnická olympiáda nebo IX. Všesokolský slet)

Citát

„Jenčík přišel do Osvobozeného z kabaretu Lucerna a přivedl s sebou svých "šest děvčátek Lucerny", která pak vystupovala a byla známá jako "Jenčíkovy girls". Joe Jenčík byl na své svěřenkyně neobyčejně přísný. Měl heslo, že nejtěžší taneční krok jim musí působit při tanci takové starosti jako vidlička při obědě. Jeho skupina byla opravdu vysoce ceněna odborníky.“
— František Filipovský [4]


Filmografie

  • Pudr a benzin (1931), role: choreograf, režie Jindřich Honzl
  • Děvče z tabákové továrny (1928), houpačkář Tomy, režie Václav Kubásek
  • Paní Katynka z Vaječného trhu (1927), cibulář Lojzík, režie Václav Kubásek
  • Bahno Prahy (1927), Václav Tatar, režie Miroslav J. Krňanský
  • Nemodlenec (1927), syn Adam, režie Václav Kubásek
  • Dům ztraceného štěstí (1927), adjunkt Mejzlík, režie Josef Rovenský
  • Květ ze Šumavy (1927), režie Karel Lamač
  • Bludné duše (1926), Ouřada, režie Jan W. Speerger
  • Řina (1926), režie J. S. Kolár
  • Příběh jednoho dne (1926), režie Miroslav J. Krňanský
  • Parnasie (1925), dr.Toman, režie Josef Kokeisl
  • Svatební košile (1925), režie Theodor Pištěk
  • Vdavky Nanynky Kulichovy (1925), režie Miroslav J. Krňanský
  • Hříchy v manželství (1924), režie Hans Otto Löwenstein
  • Píseň života (1924), režie Miroslav J. Krňanský
  • Dáma z baru (1924)
  • Drvoštěp (1922), režie Karel Lamač
  • Proudy (1922), režie Theodor Pištěk
  • Mrtví žijí (1922), režie J. S. Kolár
  • Křižovatky (1922), režie Ferdinand Fiala
  • Zelený automobil (1921), režie Svatopluk Innemann
  • Odplata (1920), režie P. L. Winter
  • Setřelé písmo (1920), mezinárodní podvodník, režie Josef Rovenský
  • Billy v Praze (1920), milenec, režie Miroslav J. Krňanský
  • Papá (1919), režie Miloš Nový
  • A vášeň vítězí (1918), apač v krčmě, režie Václav Binovec

Choreografie

  • Počestné paní pardubické (1944)
  • Peřeje (1940)
  • Muzikantská Liduška (1940)
  • Směry života (1940)
  • Fibichův poem (1940)
  • Filosofská historie (1937)
  • Jánošík (1935)
  • Prodaná nevěsta (1933)
  • Děvčátko, neříkej ne! (1932)

Knihy

Romány s taneční tematikou

  • 1935 Zloděj kroků
  • 1944 Omyl Mea Mara Indry
  • 1948 Byly ztráty na mrtvých

Odborné publikace

  • 1926 Tanec a jeho vytváření
  • 1946 Taneční letopisy
  • 1947 Skoky do prázdna

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, ACADEMIA, Praha, 1988, str. 192
  2. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Dílo Joe Jenčíka je dokumentováno v druhém oddílu knihy "Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla".
  3. Jan Rey: Za Josefem Jenčíkem, In: J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 193
  4. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str.139-140

Literatura

Externí odkazy