Jaderná elektrárna Búšehr: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 21 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q204637)
(shrnutí editace odstraněno)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Iran NPP CIMG2451 m1.jpg|náhled|Model elektrárny]]
[[Soubor:Bushehr NPP (04710033).jpg|náhled|Fotografie provozu pořízená roku 2000.]]
'''Jaderná elektrárna Búšéhr''' ({{Vjazyce|fa}} {{Cizojazyčně|fa|''نیروگاه اتمی بوشهر''}}) je jedinou [[jaderná elektrárna|jadernou elektrárnou]] v [[Írán]]u (a první na [[Střední východ|Středním východě]]). Leží poblíž vesnice [[Halilé]] sedmnáct kilometrů na jihovýchod od [[Búšehr]]u a zatím v ní pracuje jediný ze čtyř plánovaných reaktorů. Jedná se o [[VVER|vodo-vodní reaktor]] VVER-1000/446 s výkonem 1000 [[megawatt|MW]].
'''Jaderná elektrárna Búšéhr''' ({{Vjazyce|fa}} {{Cizojazyčně|fa|''نیروگاه اتمی بوشهر''}}) je jedinou [[jaderná elektrárna|jadernou elektrárnou]] v [[Írán]]u (a první na [[Střední východ|Středním východě]]). Leží poblíž vesnice [[Halilé]] sedmnáct kilometrů na jihovýchod od [[Búšehr]]u a zatím v ní pracuje jediný ze čtyř plánovaných reaktorů. Jedná se o [[VVER|vodo-vodní reaktor]] VVER-1000/446 s výkonem 1000 [[megawatt|MW]].


Řádek 6: Řádek 6:


V roce 1975 podepsala [[Německo|německá]] společnost ''Kraftwerk Union AG'', [[společný podnik]] [[Siemens AG|Siemensu]] a [[Telefunken]]u, smlouvu v hodnotě 4-6 miliard dolarů na postavení elektrárny s [[Tlakovodní reaktor|tlakovodním reaktorem]]. Ve stejném roce začaly přípravné práce a dva reaktory o výkonu 1 196 MW (stejné jako druhý reaktor [[jaderná elektrárna Biblis|elektrárny Biblis]]) měla dodat společnost [[ThyssenKrupp]]. První reaktor měl být dokončen v roce 1980 a druhý v roce 1981.
V roce 1975 podepsala [[Německo|německá]] společnost ''Kraftwerk Union AG'', [[společný podnik]] [[Siemens AG|Siemensu]] a [[Telefunken]]u, smlouvu v hodnotě 4-6 miliard dolarů na postavení elektrárny s [[Tlakovodní reaktor|tlakovodním reaktorem]]. Ve stejném roce začaly přípravné práce a dva reaktory o výkonu 1 196 MW (stejné jako druhý reaktor [[jaderná elektrárna Biblis|elektrárny Biblis]]) měla dodat společnost [[ThyssenKrupp]]. První reaktor měl být dokončen v roce 1980 a druhý v roce 1981.
[[Soubor:Constructing of Bushehr Nuclear Power Plant.jpg|náhled|Situace na staveništi po přerušení prací.]]

[[Soubor:Bushehr sb032-00.png|náhled|Předpis č. 99/2000 Sb. Zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.]]
<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno = Předpis č. 99/2000 Sb.
| titul = «Sbírky zákonů, částka 32, ročník 2000» Předpis 101/2000 Sb. Předpis č. 99/2000 Sb. Zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.
| periodikum = www.psp.cz
| odkaz na periodikum = http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=3&t=374
| datum vydání = 2015-11-7
| datum přístupu = 2015-11-7
| url = https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sb032-00.pdf
}}</ref>
Do výstavby ovšem zasáhla [[Íránská islámská revoluce]] v roce 1979. Došlo k dramatickému zhoršení vztahů mezi [[Západní svět|Západním světem]] a Íránem a Kraftwerk Union stavbu opustila (v lednu se zastavily práce a v červenci se Kraftwerk Union formálně stáhla). Jeden reaktor byl vystaven z 50%, druhý z 85%.
Do výstavby ovšem zasáhla [[Íránská islámská revoluce]] v roce 1979. Došlo k dramatickému zhoršení vztahů mezi [[Západní svět|Západním světem]] a Íránem a Kraftwerk Union stavbu opustila (v lednu se zastavily práce a v červenci se Kraftwerk Union formálně stáhla). Jeden reaktor byl vystaven z 50%, druhý z 85%.



Verze z 7. 11. 2015, 07:59

Fotografie provozu pořízená roku 2000.

Jaderná elektrárna Búšéhr (persky نیروگاه اتمی بوشهر‎) je jedinou jadernou elektrárnou v Íránu (a první na Středním východě). Leží poblíž vesnice Halilé sedmnáct kilometrů na jihovýchod od Búšehru a zatím v ní pracuje jediný ze čtyř plánovaných reaktorů. Jedná se o vodo-vodní reaktor VVER-1000/446 s výkonem 1000 MW.

Historie

Myšlenka postavit v Búšehru jadernou elektrárnu se objevila už za vlády Rezy Pahlavího, který měl v úmyslu postavit státní energetiku na jaderný základ. První elektrárna měla stát právě u Búšehru a dodávat elektřinu do Šírázu.

V roce 1975 podepsala německá společnost Kraftwerk Union AG, společný podnik Siemensu a Telefunkenu, smlouvu v hodnotě 4-6 miliard dolarů na postavení elektrárny s tlakovodním reaktorem. Ve stejném roce začaly přípravné práce a dva reaktory o výkonu 1 196 MW (stejné jako druhý reaktor elektrárny Biblis) měla dodat společnost ThyssenKrupp. První reaktor měl být dokončen v roce 1980 a druhý v roce 1981.

Situace na staveništi po přerušení prací.
Předpis č. 99/2000 Sb. Zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.

[1] Do výstavby ovšem zasáhla Íránská islámská revoluce v roce 1979. Došlo k dramatickému zhoršení vztahů mezi Západním světem a Íránem a Kraftwerk Union stavbu opustila (v lednu se zastavily práce a v červenci se Kraftwerk Union formálně stáhla). Jeden reaktor byl vystaven z 50%, druhý z 85%.

Na revoluci vzápětí navázala Irácko-íránská válka, která trvala až do roku 1988 a během které nebyl zájem ani ze strany Íránu ani ze strany Kraftwerk Union opět začít s pracemi. Stávající stavby byly navíc poškozeny několika iráckými leteckými útoky.

Začátkem devadesátých let začal mít Írán opět zájem na dokončení elektrárny, ale stále trvaly špatné vztahy se Západem a ekonomické sankce. Došlo tedy k rámcové dohodě s Ruskem, která byla podepsána 25. srpna 1992. První ruští experti přijeli obhlédnout stav zhruba dva roky poté a následně došlo 8. ledna roku 1995 k podepsání konečné smlouvy mezi Íránem a ruským Ministerstvem pro jadernou energii. Hlavním dodavatelem se stala firma Atomstrojexport a dokončení elektrárny bylo původně plánováno na rok 2001.

Stavba se ovšem opět protáhla. Jednak se po rozpadu Sovětského svazu dostal Atomstrojexport do finančních potíží, jednak měl nedostatek zkušených odborníků. Poslední postavená jaderná elektrárna v rámci Sovětského svazu byla Záporožská jaderná elektrárna na Ukrajině, proto byla nakonec do Íránu přizvána řada ukrajinských expertů.

Dalším problémem bylo, že přímo ve smlouvě byl požadavek, aby určitý podíl prací dostaly za úkol místní firmy. Ty byly ovšem nezkušené a tak se práce původně plánované na jeden rok protáhly na tři roky. V reakci na to ruská strana v roce 1998 prosadila, že zbytek elektrárny už dodělá Atomstrojexport sám. Patřičný dodatek smlouvy byl podepsán 29. srpna 1998.

Dalším problémem byly vysoké teploty a vlhkost v oblasti Búšehru – z nedalekého Perského zálivu sem vítr přináší aerosol z mořské slané vody. V takovém prostředí může rezavět i jinak nerezavějící ocel, a pro stavbu elektrárny byl tak vyvíjen zvláštní nátěr.

Po německých firmách zůstalo na staveništi více než osmdesát tisíc součástek, ovšem převážně bez dokumentace. Íránská strana trvala na tom, aby byly využity, ovšem Německo se na stavbě už dále nechtělo podílet a to zejména z politických důvodů. Protahovaná stavba, změny projektu a dodavatelů za méně zkušené a umístění v seismicky aktivní oblasti jsou uváděny jako možná rizika, proč elektrárna není příliš bezpečná.[2]

V srpnu 2010 už byla továrna připravena na dodávky ruského paliva a oficiálně byla uvedena do provozu rok poté, 12. září 2011.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bushehr Nuclear Power Plant na anglické Wikipedii.

  1. «Sbírky zákonů, částka 32, ročník 2000» Předpis 101/2000 Sb. Předpis č. 99/2000 Sb. Zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.. [[1]] [online]. 2015-11-7 [cit. 2015-11-7]. Dostupné online. 
  2. ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Béčkoví inženýři a pomíchané díly, íránská elektrárna hrozí Černobylem. idnes.cz [online]. 2011-10-7 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online. 

Šablona:Geo dms Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu jaderná elektrárna Búšehr na Wikimedia Commons