Canal du Midi: Porovnání verzí

Canal du Midi
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Francie
Souřadnice	43°36′40″ s. š., 1°25′6″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, ii, iv, vi
Odkaz	770 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1996 (20. zasedání)

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 2. 11. 2015, 14:39

Canal du Midi je 240 km dlouhý průplav, technické vodní dílo, mezi Toulouse a Sète ve Francii, vybudovaný v letech 1666-1682, který spojil Atlantský oceán se Středozemním mořem; odtud označení canal des Deux Mers, „Kanál dvou moří“. Na něj pozděj navázal paralelní průplav podél řeky Garonny a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes Gibraltarský průliv se objevila už ve starověku, ožila v 16. století, kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně Pierre-Paul Riquet, který přesvědčil krále Ludvíka XIV. o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil Loiru se Seinou a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.

Roku 1666 král Ludvík XIV. stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například tunel v Malpas, řadu mostů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech 1667–1671 byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku 1672 začal pravidelný provoz. V letech 1671–1682 byla vybudována druhá větev do Sète a roku 1683 byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku 1680 zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy.

Roku 1686 pověřil král revizí průplavu slavného pevnostního architekta Vaubana, který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 akvaduktů a mostů přes řeky, které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku 1776 byl vybudován spojovací průplav do Narbonne, roku 1810 bylo napojeno Carcassonne a v letech 1836–1857 byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do Bordeaux, který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku 1857 bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let 19. století začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.

Popis

Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.

Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (Montagne noire) do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67 ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu.

Plavební komory

Název komory	Počet stupňů	Nadmořská výška	Vzdálenost k příští komoře
Canal latéral à la Garonne	-	132 m	1.044 m
Béarnais	1	135 m	951 m
Minimes	1	139 m	1.260 m
Bayard	1	145 m	12.177 m
Castanet	1	148 m	1.705 m
Vic	1	151 m	7.495 m
Montgiscard	1	159 m	3.195 m
Ayguesvives	2	159 m	1.502 m
Sanglier	2	163 m	3.703 m
Négra	1	166 m	4.210 m
Laval	2	170 m	1.428 m
Gardouch	1	173 m	4.097 m
Renneville	1	176 m	2.843 m
Encassan	2	185 m	1.560 m
Emborrel	1	189 m	4.157 m
Océan	1	193 m	5.190 m
Méditerranée	1	193 m	789 m
Roc	2	189 m	1.271 m
Laurens	3	180 m	1.138 m
Domergue	1	175 m	1.233 m
La Planque	1	173 m	4.678 m
Saint-Roch	4	170 m	1.533 m
Gay	2	159 m	1.653 m
Vivier	3	154 m	418 m
Guillermin	1	147 m	583 m
Saint-Sernin	1	145 m	937 m
Guerre	1	141 m	1.094 m
Peyruque	1	139 m	498 m
La Criminelle	1	137 m	1.388 m
Tréboul	1	134 m	3.800 m
Villepinte	1	130 m	1.685 m
Sauzens	1	127 m	1.219 m
Bram	1	126 m	5.592 m
Béteille	1	123 m	7.471 m
Villesèquelande	1	122 m	4.740 m
Lalande	2	116 m	270 m
Herminis	1	114 m	1.376 m
La Douce	1	109 m	5.122 m
Carcassonne	1	106 m	2.874 m
Saint-Jean	1	102 m	763 m
Fresquel Double	2	97 m	105 m
Fresquel Simple	1	92 m	3.763 m
Évêque	1	91 m	750 m
Villedubert	1	86 m	4.641 m
Trèbes	3	84 m	9.210 m
Marseillette	1	79 m	3.308 m
Fonfile ou Rachin	3	76 m	1.242 m
Saint-Martin	2	67 m	1.763 m
L'Aiguille	2	59 m	3.039 m
Puichéric	2	57 m	6.313 m
Jouarres	1	49 m	3.688 m
Homps	1	46 m	688 m
Ognon	2	41 m	2.726 m
Pechlaurier	2	38 m	2.485 m
Argens	1	32 m	53.869 m
Fonserannes	6	32 m	1.500 m
Orb	1	18 m	200 m
Béziers	1	12 m	4.100 m
Ariège	1	9 m	1.344 m
Villeneuve	1	6 m	4.466 m
Portiragnes	1	5 m	13.158 m
Agde	1	4 m	4.447 m
Bagnas	1	2 m	5.282 m
Ústí v l'Étang de Thau	-	0 m	-

Odkazy

Reference

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku francouzské Wikipedie.

Související články

Průplav

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Canal du Midi na Wikimedia Commons
Canal du Midi
(anglicky)
Canal du Midi (UNESCO) (anglicky)
Canal du Midi (anglicky)
(francouzsky)
Canal du Midi
Staré mapy kanálu
CanalduMidi.com Dějiny kanálu.
canal-et-voie-verte.com Stránky pro turisty

@@ Řádek 19: / Řádek 19: @@
 ]]
 [[Soubor:Pierre-Paul Riquet.jpg|thumb| upright=1.0|Pierre-Paul Riquet]]
-'''Canal du Midi''' je 240 km dlouhé technické vodní dílo mezi [[Toulouse]] a [[Sète]] ve Francii, vybudované v letech [[1666]]-[[1682]], které spojilo [[Atlantský oceán]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]; odtud označení '''canal des Deux Mers''', „Kanál dvou moří“. Na ně později navázal paralelní kanál podél řeky [[Garonna|Garonny]] a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce [[1996]] zapsán na Seznam [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].
+'''Canal du Midi''' je 240 km dlouhý [[průplav]], technické vodní dílo, mezi [[Toulouse]] a [[Sète]] ve Francii, vybudovaný v letech [[1666]]-[[1682]], který spojil [[Atlantský oceán]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]; odtud označení '''canal des Deux Mers''', „Kanál dvou moří“. Na něj pozděj navázal paralelní průplav podél řeky [[Garonna|Garonny]] a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce [[1996]] zapsán na Seznam [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].
 == Historie ==
-Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes [[Gibraltarský průliv]] se objevila už ve starověku, ožila v [[16. století]], kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně [[Pierre-Paul Riquet]], který přesvědčil krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného kanálu Briare, který spojil [[Loira|Loiru]] se [[Seina|Seinou]] a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.
+Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes [[Gibraltarský průliv]] se objevila už ve starověku, ožila v [[16. století]], kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně [[Pierre-Paul Riquet]], který přesvědčil krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil [[Loira|Loiru]] se [[Seina|Seinou]] a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.
 Roku [[1666]] král [[Ludvík XIV.]] stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například [[tunel]] v Malpas, řadu [[most]]ů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech [[1667]]–[[1671]] byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku [[1672]] začal pravidelný provoz. V letech 1671–[[1682]] byla vybudována druhá větev do Sète a roku [[1683]] byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku [[1680]] zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy.
-Roku [[1686]] pověřil [[král]] revizí kanálu slavného [[Pevnost (stavba)|pevnostního]] architekta [[Sébastien Le Prestre de Vauban|Vaubana]], který ji v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 [[akvadukt]]ů a mostů přes [[Řeka|řeky]], které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku [[1776]] byl vybudován spojovací kanál do [[Narbonne]], roku [[1810]] bylo napojeno [[Carcassonne]] a v letech [[1836]]–[[1857]] byl vybudován paralelní kanál k řece Garonně z Toulouse do [[Bordeaux]], který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku [[1857]] bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let [[19. století]] začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.
+Roku [[1686]] pověřil [[král]] revizí průplavu slavného [[Pevnost (stavba)|pevnostního]] architekta [[Sébastien Le Prestre de Vauban|Vaubana]], který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 [[akvadukt]]ů a mostů přes [[Řeka|řeky]], které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku [[1776]] byl vybudován spojovací průplav do [[Narbonne]], roku [[1810]] bylo napojeno [[Carcassonne]] a v letech [[1836]]–[[1857]] byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do [[Bordeaux]], který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku [[1857]] bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let [[19. století]] začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.
 == Popis ==
 [[Soubor:Profil canal du midi.png|thumb| upright=1.3| Výškový profil kanálu: <br />1 - Toulouse <br />2 - Naurouze, rozvodí<br />4 - Carcassonne<br />5 - Trebes<br />8 - Sete (ústí)]]
-Profil kanálu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na kanálu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.
+Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.
 Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57&nbsp;m a pak klesá o 189,4&nbsp;m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30&nbsp;km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (''Montagne noire'') do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67&nbsp;ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů&nbsp;m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu.
@@ Řádek 181: / Řádek 181: @@
 === Související články ===
-* [[Kanál (průplav)]]
+* [[Průplav]]
 === Externí odkazy ===