Canal du Midi: Porovnání verzí
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) |
m má se říkat průplav, tak se tu i jmenuje obecný článek |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
]] |
]] |
||
[[Soubor:Pierre-Paul Riquet.jpg|thumb| upright=1.0|Pierre-Paul Riquet]] |
[[Soubor:Pierre-Paul Riquet.jpg|thumb| upright=1.0|Pierre-Paul Riquet]] |
||
'''Canal du Midi''' je 240 km |
'''Canal du Midi''' je 240 km dlouhý [[průplav]], technické vodní dílo, mezi [[Toulouse]] a [[Sète]] ve Francii, vybudovaný v letech [[1666]]-[[1682]], který spojil [[Atlantský oceán]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]; odtud označení '''canal des Deux Mers''', „Kanál dvou moří“. Na něj pozděj navázal paralelní průplav podél řeky [[Garonna|Garonny]] a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce [[1996]] zapsán na Seznam [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes [[Gibraltarský průliv]] se objevila už ve starověku, ožila v [[16. století]], kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně [[Pierre-Paul Riquet]], který přesvědčil krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného |
Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes [[Gibraltarský průliv]] se objevila už ve starověku, ožila v [[16. století]], kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně [[Pierre-Paul Riquet]], který přesvědčil krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil [[Loira|Loiru]] se [[Seina|Seinou]] a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry. |
||
Roku [[1666]] král [[Ludvík XIV.]] stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například [[tunel]] v Malpas, řadu [[most]]ů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech [[1667]]–[[1671]] byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku [[1672]] začal pravidelný provoz. V letech 1671–[[1682]] byla vybudována druhá větev do Sète a roku [[1683]] byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku [[1680]] zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy. |
Roku [[1666]] král [[Ludvík XIV.]] stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například [[tunel]] v Malpas, řadu [[most]]ů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech [[1667]]–[[1671]] byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku [[1672]] začal pravidelný provoz. V letech 1671–[[1682]] byla vybudována druhá větev do Sète a roku [[1683]] byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku [[1680]] zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy. |
||
Roku [[1686]] pověřil [[král]] revizí |
Roku [[1686]] pověřil [[král]] revizí průplavu slavného [[Pevnost (stavba)|pevnostního]] architekta [[Sébastien Le Prestre de Vauban|Vaubana]], který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 [[akvadukt]]ů a mostů přes [[Řeka|řeky]], které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku [[1776]] byl vybudován spojovací průplav do [[Narbonne]], roku [[1810]] bylo napojeno [[Carcassonne]] a v letech [[1836]]–[[1857]] byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do [[Bordeaux]], který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku [[1857]] bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let [[19. století]] začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy. |
||
== Popis == |
== Popis == |
||
[[Soubor:Profil canal du midi.png|thumb| upright=1.3| Výškový profil kanálu: <br />1 - Toulouse <br />2 - Naurouze, rozvodí<br />4 - Carcassonne<br />5 - Trebes<br />8 - Sete (ústí)]] |
[[Soubor:Profil canal du midi.png|thumb| upright=1.3| Výškový profil kanálu: <br />1 - Toulouse <br />2 - Naurouze, rozvodí<br />4 - Carcassonne<br />5 - Trebes<br />8 - Sete (ústí)]] |
||
Profil |
Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel. |
||
Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (''Montagne noire'') do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67 ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu. |
Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (''Montagne noire'') do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67 ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu. |
||
Řádek 181: | Řádek 181: | ||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[ |
* [[Průplav]] |
||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
Verze z 2. 11. 2015, 14:39
Canal du Midi | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Smluvní stát | Francie |
Souřadnice | 43°36′40″ s. š., 1°25′6″ v. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | i, ii, iv, vi |
Odkaz | 770 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1996 (20. zasedání) |
Canal du Midi je 240 km dlouhý průplav, technické vodní dílo, mezi Toulouse a Sète ve Francii, vybudovaný v letech 1666-1682, který spojil Atlantský oceán se Středozemním mořem; odtud označení canal des Deux Mers, „Kanál dvou moří“. Na něj pozděj navázal paralelní průplav podél řeky Garonny a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Historie
Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes Gibraltarský průliv se objevila už ve starověku, ožila v 16. století, kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně Pierre-Paul Riquet, který přesvědčil krále Ludvíka XIV. o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil Loiru se Seinou a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.
Roku 1666 král Ludvík XIV. stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například tunel v Malpas, řadu mostů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech 1667–1671 byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku 1672 začal pravidelný provoz. V letech 1671–1682 byla vybudována druhá větev do Sète a roku 1683 byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku 1680 zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy.
Roku 1686 pověřil král revizí průplavu slavného pevnostního architekta Vaubana, který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 akvaduktů a mostů přes řeky, které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku 1776 byl vybudován spojovací průplav do Narbonne, roku 1810 bylo napojeno Carcassonne a v letech 1836–1857 byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do Bordeaux, který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku 1857 bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let 19. století začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.
Popis
Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.
Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (Montagne noire) do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67 ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu.
Plavební komory
Název komory |
Počet stupňů |
Nadmořská výška |
Vzdálenost k příští komoře |
Canal latéral à la Garonne | - | 132 m | 1.044 m |
Béarnais | 1 | 135 m | 951 m |
Minimes | 1 | 139 m | 1.260 m |
Bayard | 1 | 145 m | 12.177 m |
Castanet | 1 | 148 m | 1.705 m |
Vic | 1 | 151 m | 7.495 m |
Montgiscard | 1 | 159 m | 3.195 m |
Ayguesvives | 2 | 159 m | 1.502 m |
Sanglier | 2 | 163 m | 3.703 m |
Négra | 1 | 166 m | 4.210 m |
Laval | 2 | 170 m | 1.428 m |
Gardouch | 1 | 173 m | 4.097 m |
Renneville | 1 | 176 m | 2.843 m |
Encassan | 2 | 185 m | 1.560 m |
Emborrel | 1 | 189 m | 4.157 m |
Océan | 1 | 193 m | 5.190 m |
Méditerranée | 1 | 193 m | 789 m |
Roc | 2 | 189 m | 1.271 m |
Laurens | 3 | 180 m | 1.138 m |
Domergue | 1 | 175 m | 1.233 m |
La Planque | 1 | 173 m | 4.678 m |
Saint-Roch | 4 | 170 m | 1.533 m |
Gay | 2 | 159 m | 1.653 m |
Vivier | 3 | 154 m | 418 m |
Guillermin | 1 | 147 m | 583 m |
Saint-Sernin | 1 | 145 m | 937 m |
Guerre | 1 | 141 m | 1.094 m |
Peyruque | 1 | 139 m | 498 m |
La Criminelle | 1 | 137 m | 1.388 m |
Tréboul | 1 | 134 m | 3.800 m |
Villepinte | 1 | 130 m | 1.685 m |
Sauzens | 1 | 127 m | 1.219 m |
Bram | 1 | 126 m | 5.592 m |
Béteille | 1 | 123 m | 7.471 m |
Villesèquelande | 1 | 122 m | 4.740 m |
Lalande | 2 | 116 m | 270 m |
Herminis | 1 | 114 m | 1.376 m |
La Douce | 1 | 109 m | 5.122 m |
Carcassonne | 1 | 106 m | 2.874 m |
Saint-Jean | 1 | 102 m | 763 m |
Fresquel Double | 2 | 97 m | 105 m |
Fresquel Simple | 1 | 92 m | 3.763 m |
Évêque | 1 | 91 m | 750 m |
Villedubert | 1 | 86 m | 4.641 m |
Trèbes | 3 | 84 m | 9.210 m |
Marseillette | 1 | 79 m | 3.308 m |
Fonfile ou Rachin | 3 | 76 m | 1.242 m |
Saint-Martin | 2 | 67 m | 1.763 m |
L'Aiguille | 2 | 59 m | 3.039 m |
Puichéric | 2 | 57 m | 6.313 m |
Jouarres | 1 | 49 m | 3.688 m |
Homps | 1 | 46 m | 688 m |
Ognon | 2 | 41 m | 2.726 m |
Pechlaurier | 2 | 38 m | 2.485 m |
Argens | 1 | 32 m | 53.869 m |
Fonserannes | 6 | 32 m | 1.500 m |
Orb | 1 | 18 m | 200 m |
Béziers | 1 | 12 m | 4.100 m |
Ariège | 1 | 9 m | 1.344 m |
Villeneuve | 1 | 6 m | 4.466 m |
Portiragnes | 1 | 5 m | 13.158 m |
Agde | 1 | 4 m | 4.447 m |
Bagnas | 1 | 2 m | 5.282 m |
Ústí v l'Étang de Thau | - | 0 m | - |
Odkazy
Reference
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku francouzské Wikipedie.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Canal du Midi na Wikimedia Commons
- Canal du Midi
- (anglicky)
- Canal du Midi (UNESCO) (anglicky)
- Canal du Midi (anglicky)
- (francouzsky)
- Canal du Midi
- Staré mapy kanálu
- CanalduMidi.com Dějiny kanálu.
- canal-et-voie-verte.com Stránky pro turisty