Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes: Porovnání verzí

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes
Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes
Narození	6. prosince 1721 ; Paříž
Úmrtí	22. dubna 1794 (ve věku 72 let) ; Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Místo pohřbení	Hřbitov Errancis
Rodiče	Guillaume de Lamoignon de Blancmesnil a Anne Elisabeth Roujault
Děti	Antoinette de Lamoignon de Malesherbes; Françoise Pauline de Lamoignon de Malesherbes
Příbuzní	Marie-Élisabeth de Lamoignon de Blancmesnil a Anne Marie Louise Nicole de Lamoignon de Blancmesnil (sourozenci); Louis Lepeletier de Rosanbo, Louise Le Peletier de Rosanbo a Aline Thérèse Le Peletier de Rosanbo (vnoučata)
Profese	politik, spisovatel, magistrát, biolog, Keeper of the Seals of France, právník a botanik
Commons	Chretien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 27. 10. 2015, 00:51

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes [guijóm krétien d^elamoaňoⁿ d^emalzerbe] (6. prosince 1721, Paříž - 23. dubna 1794 tamt.) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritik a nakonec obhájce krále Ludvíka XVI., popravený za Francouzské revoluce.

Život

Narodil se v právnické rodině a jeho otec Guillaume de Lamoignon de Malesherbes byl v letech 1723-1736 předsedou nejvyššího soudu. Studoval práva, krátce působil jako obhájce a v roce 1741 se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce. Roku 1749 se oženil a s paní Grimod de la Reynière měl dvě dcery. Jedna z jeho vnuček se později stala švagrovou François René de Chateaubrianda, druhá matkou Alexise de Tocquevilla.

Královský úředník

Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (cour des aides) a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku Francouzské encyklopedie a když bylo povolení zrušeno a Diderotovi hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (Remontrances), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král Ludvík XVI. jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem - ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.

Botanik a agronom

Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s Rousseauem a Jeffersonem a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem Akademie věd a roku 1775 Francouzské akademie (křeslo 38).

Revoluce

V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.^[1] Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes 20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.

Odkazy

Reference

V článku byly použity informace z odpovídajícího článku francouzské Wikipedie.

↑ TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo de Malesherbes. Sv. 16, str. 701

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes na Wikimedia Commons
(anglicky) Životopis na Encyclopedie Brittanica
(francouzsky) Rodokmen
(francouzsky) Životopis na stránkách Francouzské akademie

[1] TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{Infobox - politik}}
-[[Soubor:Chrétien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes (1721-1794).jpg |thumb|upright=1.0| Guillaume-Chrétien de Malesherbes]]
-'''Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes''' [''guijóm krétien d<sup>e</sup>lamoaňo<sup>n</sup> d<sup>e</sup>malzerbe'']  ([[6. prosinec|6. prosince]] [[1721]], [[Paříž]] - [[23. duben|23. dubna]] [[1794]] tamt.) byl francouzský [[Osvícenství|osvícenský]] právník, botanik, ministr, kritk a nakonec obhájce krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], popravený za [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]].
+'''Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes''' [''guijóm krétien d<sup>e</sup>lamoaňo<sup>n</sup> d<sup>e</sup>malzerbe'']  ([[6. prosinec|6. prosince]] [[1721]], [[Paříž]] - [[23. duben|23. dubna]] [[1794]] tamt.) byl francouzský [[Osvícenství|osvícenský]] právník, botanik, ministr, kritik a nakonec obhájce krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]], popravený za [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]].
 == Život ==
@@ Řádek 6: / Řádek 7: @@
 == Královský úředník ==
-Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (''cour des aides'') a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku [[Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel|Francouzské encyklopedie]] a když bylo povolení zrušeno a [[Denis Diderot|Diderotovi]] hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (''Remontrances''), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král [[Ludvík XVI.]] jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem -  ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.
+[[Soubor:Chrétien-Guillaume de Lamoignon de Malesherbes (1721-1794).jpg |thumb|upright=1.0| Guillaume-Chrétien de Malesherbes]]Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (''cour des aides'') a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku [[Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel|Francouzské encyklopedie]] a když bylo povolení zrušeno a [[Denis Diderot|Diderotovi]] hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (''Remontrances''), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král [[Ludvík XVI.]] jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem -  ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.
 == Botanik a agronom ==
@@ Řádek 28: / Řádek 29: @@
 *{{fr}} [http://gw.geneanet.org/garric?lang=fr&p=chretien+guillaume&n=de+lamoignon+de+malesherbes Rodokmen]
 *{{fr}} [http://www.academie-francaise.fr/les-immortels/guillaume-chretien-de-lamoignon-de-malesherbes Životopis na stránkách Francouzské akademie]
+{{Autoritní data}}{{Portály|Francie}}
-{{Portály|Francie}}
 {{DEFAULTSORT:Malesherbes, Guillaume}}