Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
větička o obhajobě Ludvíka XVI., kat. wikilinky
Řádek 40: Řádek 40:
[[Kategorie:Úmrtí 1794]]
[[Kategorie:Úmrtí 1794]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 6. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí 23. dubna]]
[[Kategorie:Narození v Paříži]]
[[Kategorie:Úmrtí v Paříži]]

Verze z 19. 10. 2015, 10:12

Guillaume-Chrétien de Malesherbes

Guillaume-Chrétien de Lamoignon de Malesherbes [guijóm krétien delamoaňon demalzerbe] (6. prosince 1721, Paříž - 23. dubna 1794 tamt.) byl francouzský osvícenský právník, botanik, ministr, kritk a nakonec obhájce krále Ludvíka XVI., popravený za Francouzské revoluce.

Život

Narodil se v právnické rodině a jeho otec Guillaume de Lamoignon de Malesherbes byl v letech 1723-1736 předsedou nejvyššího soudu. Studoval práva, krátce působil jako obhájce a v roce 1741 se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce. Roku 1749 se oženil a s paní Grimod de la Reynière měl dvě dcery. Jedna z jeho vnuček se později stala švagrovou François René de Chateaubrianda, druhá matkou Alexise de Tocquevilla.

Královský úředník

Roku 1750 se stal předsedou nejvyššího finančního úřadu (cour des aides) a vrchním cenzorem. V této funkci udělil povolení k tisku Francouzské encyklopedie a když bylo povolení zrušeno a Diderotovi hrozilo zabavení všech rukopisů, nabídl mu Malesherbes, že je může uložit u něho. Po zrušení vrchních soudů roku 1771 začal psát králi svá "Napomenutí" (Remontrances), za což byl vyhoštěn z Paříže na své venkovské sídlo. Po smrti Ludvíka XV. ho král Ludvík XVI. jmenoval - spolu s reformním ekonomem Turgotem - ministrem s širokou kompetencí, ale když se mu nepodařilo zrušit ani tajné zatykače, v následujícím roce odstoupil. Roku 1785 vydal pojednání o protestantských sňatcích a když se roku 1787 stal členem Královské rady (nejvyššího sboru poradců), prosadil Versailleský edikt, který upravil občanství nekatolíků a tak připravil otevření náboženské tolerance. Protože jeho další reformy neuspěly, po roce opět odstoupil.

Botanik a agronom

Od mládí byl Guillaume-Chrétien vášnivý botanik. Navštěvoval přednášky Bernarda de Jussieu, cestoval po Evropě a sbíral rostliny, dopisoval si o zemědělství s Rousseauem a Jeffersonem a vydal o tom několik pojednání. Roku 1750 byl zvolen členem Akademie věd a roku 1775 Francouzské akademie (křeslo 38).

Revoluce

V roce 1792 byl u dcery ve Švýcarsku, rychle se ale vrátil a napsal předsedovi Konventu, že je ochoten se ujmout obhajoby Ludvíka XVI., i když si nedělal iluze o výsledku. Ludvík mu za to poděkoval, ale varoval ho, že riskuje život. Jeho obhajoba, na níž pracoval spolu s dvěma dalšími kolegy, je hodnocena jako nepodařená.[1] Spolu s ministrem a prokurátorem oznámil Malesherbes 20. ledna 1793 rozsudek králi a odjel na své venkovské sídlo. V prosinci téhož roku byl s celou rodinou zatčen a 23. dubna 1794 s dcerou, vnučkou, s jejich manžely i dvěma sekretářkami popraven guillotinou.

Odkazy

Reference

  • V článku byly použity informace z odpovídajícího článku francouzské Wikipedie.
  1. ↑ TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-211-3. S. 102–103. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo de Malesherbes. Sv. 16, str. 701

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guillaume-Chrétien_de_Lamoignon_de_Malesherbes&oldid=12976269“