Výhybkář: Porovnání verzí
obrázky |
|||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Na železnicích SŽDC je výhybkář společný název pro všechny zaměstnance určené k obsluze výhybek, včetně [[výpravčí|výpravčích]], [[traťový dispečer|traťových dispečerů]], a [[výpravčí DOZ|výpravčích DOZ]]. Při [[posun|posunu]] mohou plnit povinnosti výhybkáře i odborně způsobilí zaměstnanci dopravce, pokud to dovoluje [[Základní dopravní dokumentace|ZDD]]. V [[dopravna D3|dopravnách D3]] a v [[dopravna RB|dopravnách RB]] bez elektrických přestavníků plní povinnosti výhybkáře vždy odborně způsobilí zaměstnanci dopravce. Přestavuje na příkaz [[výpravčí]]ho nebo [[vedoucí posunu|vedoucího posunu]] (není-li jím sám) ručně, místně nebo ústředně [[výhybka|výhybky]] a tím mění [[jízdní cesty|jízdní cestu]] v rámci přiděleného obvodu [[kolejiště]] příslušné [[železniční stanice]]. |
Na železnicích SŽDC je výhybkář společný název pro všechny zaměstnance určené k obsluze výhybek, včetně [[výpravčí|výpravčích]], [[traťový dispečer|traťových dispečerů]], a [[výpravčí DOZ|výpravčích DOZ]]. Při [[posun|posunu]] mohou plnit povinnosti výhybkáře i odborně způsobilí zaměstnanci dopravce, pokud to dovoluje [[Základní dopravní dokumentace|ZDD]]. V [[dopravna D3|dopravnách D3]] a v [[dopravna RB|dopravnách RB]] bez elektrických přestavníků plní povinnosti výhybkáře vždy odborně způsobilí zaměstnanci dopravce. Přestavuje na příkaz [[výpravčí]]ho nebo [[vedoucí posunu|vedoucího posunu]] (není-li jím sám) ručně, místně nebo ústředně [[výhybka|výhybky]] a tím mění [[jízdní cesty|jízdní cestu]] v rámci přiděleného obvodu [[kolejiště]] příslušné [[železniční stanice]]. |
||
V tramvajovém provozu byla výhybkářská stanoviště, krytá původně dřevěnými, později plechovými budkami, zejména na frekventovaných traťových větveních, kde dosud nebylo instalováno automatické ovládání výhybek a kde by přestavování výhybek řidiči zdržovalo provoz a snižovalo kapacitu trati. V Praze například ještě v 90. letech 20. století byly výhybkáři z výhybkářské budky obsluhovány výhybky například u křižovatek Flora (odstraněno jako poslední v únoru 1998), Strossmayerovo náměstí nebo Palackého náměstí. Krátkodobě pak bylo výhybkářské stanoviště zřízeno kvůli urychlení provozu a zvýšení kapacity tratě v zastávce Vltavská v době |
V tramvajovém provozu byla výhybkářská stanoviště, krytá původně dřevěnými, později plechovými budkami, zejména na frekventovaných traťových větveních, kde dosud nebylo instalováno automatické ovládání výhybek a kde by přestavování výhybek řidiči zdržovalo provoz a snižovalo kapacitu trati. V Praze například ještě v 90. letech 20. století byly výhybkáři z výhybkářské budky obsluhovány výhybky například u křižovatek Flora (odstraněno jako poslední v únoru 1998), Strossmayerovo náměstí nebo Palackého náměstí. Krátkodobě pak bylo výhybkářské stanoviště zřízeno kvůli urychlení provozu a zvýšení kapacity tratě v zastávce Vltavská v době po povodni v roce 2002, kdy tudy projížděly tramvajové i autobusové linky nahrazující přerušený provoz metra. Pracovník nastavující výhybky zatahujícím tramvajím ve vozovnách se označoval [[zavaděč]]. Obě tyto profese v českých podmínkách na přelomu 20. a 21. století prakticky zanikly. Výhybkář Dopravního podniku hl. m. Prahy 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí hasil hořícího [[Jan Palach|Jana Palacha]]. |
||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
Verze z 17. 10. 2015, 00:14
Výhybkář je pracovník určený k obsluze výhybek.
Na železnicích SŽDC je výhybkář společný název pro všechny zaměstnance určené k obsluze výhybek, včetně výpravčích, traťových dispečerů, a výpravčích DOZ. Při posunu mohou plnit povinnosti výhybkáře i odborně způsobilí zaměstnanci dopravce, pokud to dovoluje ZDD. V dopravnách D3 a v dopravnách RB bez elektrických přestavníků plní povinnosti výhybkáře vždy odborně způsobilí zaměstnanci dopravce. Přestavuje na příkaz výpravčího nebo vedoucího posunu (není-li jím sám) ručně, místně nebo ústředně výhybky a tím mění jízdní cestu v rámci přiděleného obvodu kolejiště příslušné železniční stanice.
V tramvajovém provozu byla výhybkářská stanoviště, krytá původně dřevěnými, později plechovými budkami, zejména na frekventovaných traťových větveních, kde dosud nebylo instalováno automatické ovládání výhybek a kde by přestavování výhybek řidiči zdržovalo provoz a snižovalo kapacitu trati. V Praze například ještě v 90. letech 20. století byly výhybkáři z výhybkářské budky obsluhovány výhybky například u křižovatek Flora (odstraněno jako poslední v únoru 1998), Strossmayerovo náměstí nebo Palackého náměstí. Krátkodobě pak bylo výhybkářské stanoviště zřízeno kvůli urychlení provozu a zvýšení kapacity tratě v zastávce Vltavská v době po povodni v roce 2002, kdy tudy projížděly tramvajové i autobusové linky nahrazující přerušený provoz metra. Pracovník nastavující výhybky zatahujícím tramvajím ve vozovnách se označoval zavaděč. Obě tyto profese v českých podmínkách na přelomu 20. a 21. století prakticky zanikly. Výhybkář Dopravního podniku hl. m. Prahy 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí hasil hořícího Jana Palacha.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu výhybkář na Wikimedia Commons
- Výhybkářská stanoviště, Pražské tramvaje.cz