Občanství: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rv, prosím zdroj (imho je ius soli od solum = půda)
Uprava chyb
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
{{globalizovat}}
{{globalizovat}}
'''Občanství''' je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného [[Státní poznávací značka|státu]]. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, kdyby neměl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti ([[závazek|závazky]]).<ref name=":0">{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = Pavlíček|jméno =Václav |titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3|spoluautoři = a kol.}}</ref> Mezi ně patří zejména právo občana na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
Občanství je velmi naročná prace ohledně občanu. Občane mužou byt kdekolivinnosti občana jako věrnost státu, závazek hově širší, neboť do sebe zahrnuje i [[právnická osoba|právnické osoby]] příslušné k danému státu.<ref name=":0">{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = Pavlíček|jméno = Václav|titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3|spoluautoři = a kol.}}</ref>


⚫
== Histohom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]], v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současní vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce. ==
Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem '''státní příslušnost''', ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i [[právnická osoba|právnické osoby]] příslušné k danému státu.<ref name=":0" />
⚫
Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožyb osob, a proto se teala zásada [[ius soli]]. Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>

== Historie ==
⚫
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]], v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce.

⚫
Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]. Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>


== Rozměr státního občanství v právu ==
== Rozměr státního občanství v právu ==
Státní občanství má rozrada atd.;
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva:
* [[Ústavní právo|ústavního]] - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek;
* [[Správní právo|správního]] - [[evidence]] obyvatel, stát

* [[Trestní právo|trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd.;

* [[Správní právo|správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady;


* [[Finanční právo|finančního]] - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství;
* [[Finanční právo|finančního]] - poplatky při nabývání,vání a osvědčování státního občanství;


* [[Mezinárodní právo veřejné|mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu;
* [[Mezinárodní právo veřejné|mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu;
Řádek 28: Řádek 20:
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu.
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu.


2. [[Cizinec]] - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]].
2. [[Cizinec|Ciz]]<nowiki/>ko státní občan, amu státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]].


3. Bezdomovec ([[apatrida]]) - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu.<ref name=":0" />
3. Bezdomovec ([[apatrida|apatri]]<nowiki/>o poměru k jakémukoli státu.<ref name=":0" />


== Problém bipolitismu a apatrismu ==
== Problém bipolitismu a apatrismu ==
'''Bipolité''' jsou osoby s dvojím státním občanstvím. Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. Dítě může získat dvojí občanství rovněž v případě, že jsou jeho rodiče občany různých států, jejichž právní řády staví na principu [[ius sanguinis]].
'''Bipolité''' jsou osoby s dvojím státním občanstvím. Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jinéhrý svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. Dítě může získat dvojí občanství rovněž v případě, že jsou jeho rodiče občany různých států, jejichž právní řády staví na principu [[ius sanguinis]].


[[Apatrida|'''Apatridé''']] jsou osoby bez státního občanství (tzv. bezdomovci). Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.
[[Apatrida|'''Apatridé''']] jsou osoby bez státníy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.


Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref name=":1" />
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref name=":1" />
Řádek 41: Řádek 33:
== Právní úprava občanství v České republice ==
== Právní úprava občanství v České republice ==
{{Podrobně|Státní občanství České republiky}}
{{Podrobně|Státní občanství České republiky}}
O právní úpravě občanství České republiky pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit ustanovení čl.&nbsp;12:
O právní úpravě občanství České republiky pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit ustanovení čl.&nbsp;''átního občanství.''“ [[Listina základních práv a svobod]] k tomu v čl.&nbsp;42 odst.&nbsp;3 dodává, že „''pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.''“


Mezi stěžejní [[zákon]]y, které pojednávají o občanství, patří zákon č.&nbsp;16
„''Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.''“ a „''Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.''“ [[Listina základních práv a svobod]] k tomu v čl.&nbsp;42 odst.&nbsp;3 dodává, že „''pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.''“


Mezi stěžejní [[zákon]]y, které pojednávají o občanství, patří zákon č.&nbsp;186/2013&nbsp;Sb., o státním občanství České republiky, který nabyl účinnosti 1.&nbsp;ledna 2014 a nahradil tak dosavadní zákon č.&nbsp;40/1993&nbsp;Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
13&nbsp;Sb., o státním občanství České republiky, který nabyl účinnosti 1.&nbsp;ledna 2014 a nahradil tak dosavadní zákon č.&nbsp;40/1993&nbsp;Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.


Jak Ústava ČR, tak Listina pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13.&nbsp;září 1994, sp.&nbsp;zn. Pl.&nbsp;ÚS&nbsp;9/94 (publikován pod č.&nbsp;207/1994&nbsp;[[Sbírka zákonů|Sb.]]), a charakterizoval jej jako: „''časově trvalý, místně neomezený právní vztah [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti, spočívající zejména v právu fyzické osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí, ke kterým je povolán, a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.''“ K tomu Ústavní soud ale zároveň dodal, že „''konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem státu určovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní občanství.''“ Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno [[právní řád|právním řádem]] jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.
Jak Ústava ČR, tak Listina pracují s pojmem občanství jako pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13.&nbsp;září 1994, sp.&nbsp;zn. Pl.&nbsp;ÚS&nbsp;9/94 (publikován pod č.&nbsp;207/1994&nbsp;[[Sbírka zákonů|Sb.]]), a charakterizoval jej jako: „''časově trnu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí, ke kterým je povolán, a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.''“ K tomu Ústavní soud ale zároveň dodal, že „''konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem''


== Získání státního občanství ==
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
# '''Narozením''' - [[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|Právní kultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
# '''Narozením''' - [[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis|ius s]][[ius soli|soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
⚫
# '''Naturalizací '''- do tohová při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[vojenské okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref name=":1" />
# '''Naturalizací '''- do tohoto způsobu patří [[Svatba|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
⚫
# '''Opcí '''- tou se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[vojenské okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref name=":1" />


=== Získání státního občanství v ČR ===
=== Získání státního občanství v ČR ===
Získání státního občanství je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle tohoto zákona lze státní občanství České republiky nabýt následujícími způsoby:
Získání státního občanství je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle tohoto zákona lze státní občanství České republiky nabýt následujícími způsoby:
# '''Narozením,''' je-li v den povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
# '''Narozením,''' je-li v den narození dítěte alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. Státní občanství zároveň nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (bezdomovcem), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
# '''Osvojením, '''je-li alespoň jeden z [[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]]. Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
# '''Osvojením, '''je-li alespoň jeden z [[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]]. Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
# '''Určením otcovství '''-''' '''pokud matka dítěte není státní občankou České republiky, ale otec ano, pak dítě nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.
# '''Určením otcovství '''-''' '''pokud matka dítěte není státní občankou České republiky, ale otec ano, pak dítě nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.
# '''Nalezením na území ČR '''- dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
# '''Nalezením na území ČR '''- dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
# '''Prohlášením '''si může zvolit státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem [[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.
# '''Prohlášením '''si může zvolit státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem [[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, pské republiky zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny této doby.
# '''Udělením ([[naturalizace|naturalizací]]) '''na žádost podanou prostřednictvím [[krajský úřad|krajského úřadu]] (městské části hlavního města Prahy) [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvu vnitra]] ČR po složení státoobčanského slibu. Pro udělení občanství musí žadatel splňovat následující podmínky (některé podmínky je možné prominout, ale ani při splnění všech podmínek není na udělení občanství právní nárok):
#* Má na území ČR ke dni podání žádosti povolen [[trvalý pobyt]] nepřetržitě po dobu alespoň 5 let (3 let u občanů [[Evropská unie|Evropské unie]]). Musí zároveň prokázat, že se na území České republiky zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny této doby.
#* Nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čin.
#* Nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čin.
#* Prokáže znalost českého jazyka.
#* Prokáže znalost českého jazyka.
#* Prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky.
#* Prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky.
#* V posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstnanost, daně, cla, odvody a poplatky, vyživovací povinnost vůči dítěti, které má trvalý pobyt na území České republiky, nebo veřejnoprávní povinnosti k obci, ve které je žadatel přihlášen k pobytu, jde-li o povinnosti uložené obcí v samostatné působnosti.
#* V posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstn.
#* Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
#* Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
#* Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.
#* Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.


== Zánik občanství ==
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref name=":1" />
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího státnbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref name=":1" />


=== Zánik státního občanství v ČR ===
=== Zánik státního ob ===
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
* trvale se zdržuje v cizině,
* trvale se zdržuje v cizině,


Řádek 84: Řádek 72:


== Doklady o státním občanství ==
== Doklady o státním občanství ==
* [[Občanský průkaz]] České republiky
* [[Občanský průkaz]] České republik
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]] České republiky
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]] České republiky
* Osvědčení ne starším 1 roku
* Osvědčení ne starším 1 roku
* Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku
* Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku


== Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství ==
== Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství[[Úmluva o omezení případů bezdomovectví|í případů bezdomovectví]] (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.) ==
* Evropská úmluva o státním občanství (vyhlášena pod č. 76/2004 Sb. m. s.)
* Úmluva o státním občanství vdaných žen (vyhlášena pod č. 72/1962 Sb.)
* [[Úmluva o omezení případů bezdomovectví]] (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.)
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.)
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.)
* Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti
* Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti
Řádek 110: Řádek 95:
* Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-40 zakonyprolidi.cz]
* Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-40 zakonyprolidi.cz]
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz]
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz]
* Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-4 zakonyprolidi.cz]
* Listina základních práv a svobod, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 zakonyprolidi.cz]
* Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-433 zakonyprolidi.cz]
* Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-433 zakonyprolidi.cz]
* Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-91 zakonyprolidi.cz]
* Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-91 zakonyprolidi.cz]

Verze z 8. 10. 2015, 11:45

ikona
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Občanství je velmi naročná prace ohledně občanu. Občane mužou byt kdekolivinnosti občana jako věrnost státu, závazek hově širší, neboť do sebe zahrnuje i právnické osoby příslušné k danému státu.[1]

Histohom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis, v českých dějinách by to byl inkolát. Současní vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během Velké francouzské revoluce. Státní občanství v moderním slova smyslu se zformovalo v době buržoazních revolucí, obdobně jako moderní stát, konstitucionalismus, politické strany či práva a svobody jednotlivce.

Za dob nevolnictví nebyl umožyb osob, a proto se teala zásada ius soli. Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek).[2]

Rozměr státního občanství v právu

Státní občanství má rozrada atd.;

  • finančního - poplatky při nabývání,vání a osvědčování státního občanství;

Typy fyzických osob ve státě

Dle právního vztahu fyzické osoby ke státu rozlišujeme tři typy fyzických osob ve státě:

1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu.

2. Cizko státní občan, amu státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem.

3. Bezdomovec (apatrio poměru k jakémukoli státu.[1]

Problém bipolitismu a apatrismu

Bipolité jsou osoby s dvojím státním občanstvím. Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jinéhrý svoji právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. Dítě může získat dvojí občanství rovněž v případě, že jsou jeho rodiče občany různých států, jejichž právní řády staví na principu ius sanguinis.

Apatridé jsou osoby bez státníy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.

Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.[2]

Právní úprava občanství v České republice

Podrobnější informace naleznete v článku Státní občanství České republiky.

O právní úpravě občanství České republiky pojednává hned několik právních předpisů. Z Ústavy České republiky lze zmínit ustanovení čl. átního občanství.“ Listina základních práv a svobod k tomu v čl. 42 odst. 3 dodává, že „pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“

Mezi stěžejní zákony, které pojednávají o občanství, patří zákon č. 16

13 Sb., o státním občanství České republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014 a nahradil tak dosavadní zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

Jak Ústava ČR, tak Listina pracují s pojmem občanství jako pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994, sp. zn. Pl. ÚS 9/94 (publikován pod č. 207/1994 Sb.), a charakterizoval jej jako: „časově trnu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí, ke kterým je povolán, a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.“ K tomu Ústavní soud ale zároveň dodal, že „konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem

Získání státního občanství

Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:

  1. Narozením - Právní kultura kontinentální Evropy preferuje zásadu ius ssoli ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
  2. Naturalizací - do tohová při změně suveréna státního území. V případě vojenské okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.[2]

Získání státního občanství v ČR

Získání státního občanství je upraveno v zákoně č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle tohoto zákona lze státní občanství České republiky nabýt následujícími způsoby:

  1. Narozením, je-li v den povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
  2. Osvojením, je-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení. Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
  3. Určením otcovství - pokud matka dítěte není státní občankou České republiky, ale otec ano, pak dítě nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.
  4. Nalezením na území ČR - dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
  5. Prohlášením si může zvolit státní občanství České republiky fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit fyzická osoba, která nabyla zletilosti. Rodiče, pské republiky zdržuje alespoň v rozsahu jedné poloviny této doby.
    • Nebyl pravomocně odsouzen pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo pro úmyslný trestný čin.
    • Prokáže znalost českého jazyka.
    • Prokáže základní znalost ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky.
    • V posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstn.
    • Prokáže výši a zdroje svých příjmů za poslední 3 roky a doloží, že z nich odvádí daň.
    • Prokáže, že jeho pobyt na území České republiky v posledních 3 letech výrazně a bez vážných důvodů nezatěžoval systém státní sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi.

Zánik občanství

Pozbytí občanství se nazývá expatriace. Ztratit státní občanství je možné např. nabytím cizího státnbaven státního občanství. To přináší významnou garanci státoobčanského statusu.[2]

Zánik státního ob

  • trvale se zdržuje v cizině,
  • není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a
  • je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.

Do 31. prosince 2013 (za účinnosti zákona č. 40/1993 Sb.) bylo možné pozbýt občanství České republiky rovněž nabytím cizího státního občanství.

Doklady o státním občanství

  • Občanský průkaz České republik
  • Cestovní doklad České republiky
  • Osvědčení ne starším 1 roku
  • Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku

Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanstvíí případů bezdomovectví (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.)

  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.)
  • Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti

Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PAVLÍČEK, Václav, a kol. Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN ISBN 80-7201-141-3. 
  2. ↑ a b c d e FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN ISBN 80-210-2592-1. 

Externí odkazy

Legislativa

  • Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz
  • Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz
  • Ústava České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz
  • Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz
  • Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na zakonyprolidi.cz

Související články

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Občanství&oldid=12949123“