Elektrický kontakt: Porovnání verzí
m napřímení odkazu |
m →Materiály: linkfix |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
* čisté kovy: [[měď]], [[nikl]] |
* čisté kovy: [[měď]], [[nikl]] |
||
* vysokotavitelné kovy: [[wolfram]], [[molybden]] |
* vysokotavitelné kovy: [[wolfram]], [[molybden]] |
||
* vzácné kovy: [[zlato]], [[stříbro]], [[platina]] a jejich slitiny s [[iridium|iridiem]] a [[ |
* vzácné kovy: [[zlato]], [[stříbro]], [[platina]] a jejich slitiny s [[iridium|iridiem]] a [[palladium|palladiem]] |
||
* [[Spékání|spékané]] materiály: AgW, WAgNi, AgC, AgNi, WCuNi |
* [[Spékání|spékané]] materiály: AgW, WAgNi, AgC, AgNi, WCuNi |
||
Verze z 1. 10. 2015, 17:06
Elektrický kontakt je místo dotyku dvou vodičů, jímž prochází elektrický proud.
Přechodový odpor kontaktů
Protože žádná kontaktní plocha není absolutně rovná, dvě kontaktní plochy se dotýkají zlomkem své celkové plochy a elektrický proud tedy prochází jen určitými body. Tak vzniká první složka přechodového odporu kontaktů - úžinový jev.
Na povrchu každého materiálu (mimo zlata) se tvoří vrstvička oxidů, která má jiné vlastnosti než původní kov. V případě, že by byla vrstvička oxidů velmi tenká (např. jedno molekulová), mohl by jí elektrický proud pronikat tzv. tunelovým jevem a chování takové vrstvy by bylo velmi podobné chování čistého kovu. Reálně je ale vrstva oxidů mnohem větší a dochází tak ke vzniku druhé složky přechodového odporu kontaktů - odporu přechodových vrstev.
Materiály na výrobu kontaktů
Požadavky na kontaktové materiály
- odolnost proti erozi a působení el. oblouku
- velká tvrdost
- dobrá elektrická a tepelná vodivost
- malý přechodový odpor
- odolnost proti oxidaci