Juliette Gréco: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
rozšíření životopisu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Juliette Gréco''' ([[7. únor]]a [[1927]], [[Montpellier]]) je francouzská [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]] a [[šansoniér]]ka. |
'''Juliette Gréco''' ([[7. únor]]a [[1927]], [[Montpellier]]) je francouzská [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]] a [[šansoniér]]ka. |
||
'''Životopis''' |
|||
Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korziky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže , ale byly rovněž zatčeny a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky. |
|||
Svoji pěveckou kariéru zahájila po [[2. světová válka|2. světové válce]] v [[Paříž|Paříži]], kdy začínala zpívat po pařížských kabaretech ve skupině ''Le Tabou'', kde stala známou zejména nejprve mezi pařížskými intelektuály. V roce [[1951]] vydala své první album, v roce [[1954]] poprvé zpívala v pařížské Olympii. Vrchol popularity se dostavil až na počátku 60. let [[20. století]]. Od 70. let však nastal útlum její popularity i veřejného vystupování. |
Svoji pěveckou kariéru zahájila po [[2. světová válka|2. světové válce]] v [[Paříž|Paříži]], kdy začínala zpívat po pařížských kabaretech ve skupině ''Le Tabou'', kde stala známou zejména nejprve mezi pařížskými intelektuály. V roce [[1951]] vydala své první album, v roce [[1954]] poprvé zpívala v pařížské Olympii. Vrchol popularity se dostavil až na počátku 60. let [[20. století]]. Od 70. let však nastal útlum její popularity i veřejného vystupování. |
||
Verze z 14. 9. 2015, 17:58
| Juliette Gréco | |
|---|---|
 Juliette Gréco (2006) | |
| Narození | 7. února 1927 Montpellier |
| Úmrtí | 23. září 2020 (ve věku 93 let) Ramatuelle |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Povolání | herečka, zpěvačka, filmová herečka a šansoniérka |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie (2012) velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015) komandér Řádu umění a literatury (2016) |
| Choť | Philippe Lemaire (1953–1956) Michel Piccoli (1966–1977) Gérard Jouannest (1989–2018) |
| Děti | Laurence Lemaire |
| Příbuzní | Charlotte Gréco (sourozenec) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier) je francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.
Životopis
Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korziky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže , ale byly rovněž zatčeny a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.
Svoji pěveckou kariéru zahájila po 2. světové válce v Paříži, kdy začínala zpívat po pařížských kabaretech ve skupině Le Tabou, kde stala známou zejména nejprve mezi pařížskými intelektuály. V roce 1951 vydala své první album, v roce 1954 poprvé zpívala v pařížské Olympii. Vrchol popularity se dostavil až na počátku 60. let 20. století. Od 70. let však nastal útlum její popularity i veřejného vystupování.
Kromě zpěvu se věnuje i filmovému herectví, ve francouzském filmu vystupuje již o 40. let 20.století.
Zdroje
- Boggio, Philippe. Boris Vian (pp. 152–154)
- Davis, Miles, Miles (pp. 126–127)
Autobiografie
- 1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock
Externí odkazy
(česky)
(anglicky)
(francouzsky)
