Braník: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 9. 9. 2015, 22:05

Braník (neoficiálně a v některých historických obdobích nazývaný též Bráník) je městská čtvrť a katastrální území Prahy, které je součástí městské části Prahy 4. Čtvrť se nachází v jižní části města na pravém břehu řeky Vltavy. Spadá do ní i větší část sídliště Novodvorská.

Historie

Poprvé se Braník připomíná roku 1088 (Branice).^[1] Braník vlastnily ve 14. století české královny a některé pražské kostely. Clo z plaveného dříví, vybírané v Braníku, náleželo (podle privilegia Karla IV. z roku 1366) kanovníkům Pražského hradu. Od husitských dob byl Braník v majetku Starého Města až do konfiskace v roce 1547.

V roce 1559 se část majetku opět dostala do majetku staroměstských a ti tuto část Braníka připojili v roce 1662 ke svému nově zakoupenému libeňskému panství. Část Braníka věnoval Ferdinand II. v roce 1620 dominikánům od sv. Jiljí, což připomíná korouhev se psem (Canes domini) s pochodní v tlamě na věži původního dominikánského pivovaru v Branické ulici. Pozoruhodný je též pískovcový relief ukřižovaného Ježíše v průčelí věže. V roce 1900 byl Braník (Bráník) s 3178 obyvateli, s novým pivovarem, vápenkou, kostelem Sv. Prokopa a zelinářskými zahradami vsí okresu Královské Vinohrady. Při připojení Braníka (jako součásti Prahy XV) k Praze v roce 1922 zde žilo přes 3600 obyvatel ve 274 domech. V roce 1949 bylo k.ú. Braník přičleněno k tehdejší Praze 15 (s Podolím, Hodkovičkami a částí Krče). Braník, přesněji dům č.p. 777 na dnešním Branickém náměstí (pozdější Vojenská správa a nyní Archiv bezpečnostních složek), byl sídlem ONV Praha 15. V r. 1960 se Braník stal součástí nového obvodu Praha 4 a v roce 1990 součástí městské části Praha 4.

V Braníku působilo dlouhou dobu na různých místech (převážně v Branické ulici) Divadlo Járy Cimrmana, než se trvale přestěhovalo do „Žižkovského divadla T. G. Masaryka“.

Původ názvu čtvrti

Etymologie: braník = „opevněný vrch určený k obraně“, k roku 1416 doloženo spojení „in monte Branik“, případně „brána“.^[2]

Doprava

podél řeky prochází páteřní tramvajová trať pražské MHD směrem proti proudu řeky od Vyšehradu přes Podolí do Modřan a Komořan (severojižní dopravní směr)
čtvrtí prochází také dvě železniční tratě
- jednak vedlejší trať z pražských Vršovic přes Krč směrem do Dobříše a Čerčan. Jedná se, mimo jiné, o velmi významnou rekreační trať (tzv. Posázavský Pacifik, legendární je trať zejména pro dějiny českého trampingu i skautingu), na této trati se také nachází nádraží Praha-Braník. V 19. století byla tato železniční trať Nusle-Modřany elektrifikována Františkem Křižíkem pomocí akumulátorových vozů s dobíjením v Nuslích a Modřanech.
- dále se zde nachází důležitá nákladní železnižní spojka mezi nádražími Praha-Krč a Praha-Radotín, která propojuje železniční tratě na levém a pravém břehu Vltavy přes Most Inteligence (který stavěla v padesátých letech uvězněná protikomunisticky orientovaná inteligence) resp. Branický most (tzv. železniční Jižní spojka Braník - Malá Chuchle)
Barrandovský most je silniční most přes Vltavu do Hlubočep propojujíci přes tzv. Jižní spojku dálnicí D1 (směr na Brno) a dálnicí D5 (směrem na Plzeň).
Ministr železnic Isidor Zahradník měl klíčovou zásluhu na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.

Památky

Na území Braníka jako převážně vilové čtvrti se nachází několik architektonicky významných vil a usedlostí. Kromě nich se zde nacházejí tyto důležitější památky (úplný seznam památek v Braníku je zde):

Dominikánský dvůr

Areál bývalého Dominikánského dvora pochází z 3. čtvrtiny 17. století. Z původních 4 křídel se do současnosti dochovaly tři včetně zvonice z roku 1761. Na věži je vně pískovcový relief Pána Ježíše na kříži (zasklený) a korouhvička ve tvaru psa (Domine Cane - Boží Pes), držícího v tlamě plamennou pochodeň, jako symbol Dominikánského řádu.

Památka je v současné době ve špatném technickém stavu. Byla částečně využívána městskou částí Praha 4, která ji vlastní.

V roce 2014 uzavřela městská část Prahy 4 50-letou nájemní smlouvu se Zemským pivovarem, který areál zrekonstruuje na řemeslný pivovar, restauraci a hospodu.

Kostel sv. Prokopa

Neorománský jednolodní kostelík z let 1900 – 1904. Má nové zvony z počátku 21. století, Sv. Anežka a Sv. Vojtěch, jako náhradu za zrekvírované během 2. světové války. Sv. Jan Nepomucký, nacházející se před kostelem sv. Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouhé klerice, přidržující levou rukou krucifix, kolem hlavy má svatozář. Pískovcovou sochu z poloviny 18. století vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera.

Branický pivovar

Neorenesanční objekt z roku 1898 s raně secesními prvky a s erby (Sv. Václav, patron cechu sládků, se dvěma anděly) podle návrhu Mikoláše Alše. Od roku 2006 se zde už pivo nevaří.

Sgrafita Mikoláše Alše má též branický zámeček Na Křížku (dnes Vlnitá 33, Braník čp.77). Na obrazové scéně je tam též nápis "opraveno l.p. 1905" a "Budiž vítán dobrý hosti, zlého každý rád se zprostí".

Branické ledárny

Branické ledárny jsou zajímavou a architektonicky ceněnou pozdně secesní stavbou z roku 1911, jež vznikla podle návrhu architekta Karla Kovařovice. Stavba sloužila coby úložiště respektive sklad ledu, který pocházel ze zamrzlé Vltavy a sloužil pro chlazení piva v hospodách a pohostinstvích po celé Praze i jejím okolí.

Okolní čtvrtě

Braník sousedí na západě (přes Vltavu) s Malou Chuchlí a Hlubočepy, na severu s Podolím, na východě s Krčí a na jihu s Lhotkou, Kamýkem a Hodkovičkami.

Další fotografie

Branické divadlo
Obytné domy v ulici Novodvorská
Branická ulice ve starém Braníku
Nádraží Braník v pozadí s Branickým mostem

Reference

↑ PROFOUS A., Místní jména v Čechách - jejich vznik, původní význam a vývoj, Díl. I, Praha, 1947, s. 144
↑ [1] - Kultúra slova, Svazek 39, Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied., 2005

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Braník na Wikimedia Commons
Web Prahy 4 – seznam místních památek

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] PROFOUS A., Místní jména v Čechách - jejich vznik, původní význam a vývoj, Díl. I, Praha, 1947, s. 144

[2] [1] - Kultúra slova, Svazek 39, Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied., 2005

[1]

[2]

@@ Řádek 38: / Řádek 38: @@
 * čtvrtí prochází také dvě [[železnice|železniční tratě]]
 ** jednak vedlejší trať z pražských [[Vršovice|Vršovic]] přes [[Krč]] směrem do [[Dobříš]]e a [[Čerčany|Čerčan]]. Jedná se, mimo jiné, o velmi významnou rekreační trať (tzv. [[Železniční trať Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany/Dobříš|Posázavský Pacifik]], legendární je trať zejména pro dějiny českého [[tramping]]u i [[skauting]]u), na této trati se také nachází [[nádraží Praha-Braník]]. V 19. století byla tato železniční trať [[Nusle]]-[[Modřany]] elektrifikována Františkem Křižíkem pomocí akumulátorových vozů s dobíjením v Nuslích a Modřanech.
-** dále se zde nachází důležitá nákladní železnižní spojka mezi [[Železniční stanice|nádražími]] Praha-[[Krč]] a Praha-[[Radotín]], která propojuje železniční tratě na levém a pravém břehu [[Vltava|Vltavy]] přes [[Most Inteligence]] (který stavěla v padesátých letech uvězněná protikomunisticky orientovaná inteligence) resp. [[Branický most]] (tzv. železniční [[Pražský železniční uzel|Jižní spojka]])
+** dále se zde nachází důležitá nákladní železnižní spojka mezi [[Železniční stanice|nádražími]] Praha-[[Krč]] a Praha-[[Radotín]], která propojuje železniční tratě na levém a pravém břehu [[Vltava|Vltavy]] přes [[Most Inteligence]] (který stavěla v padesátých letech uvězněná protikomunisticky orientovaná inteligence) resp. [[Branický most]] (tzv. železniční [[Pražský železniční uzel|Jižní spojka]] Braník - [[Malá Chuchle]])
 * [[Barrandovský most]] je silniční most přes [[Vltava|Vltavu]] do [[Hlubočepy|Hlubočep]] propojujíci přes tzv. [[Jižní spojka|Jižní spojku]] dálnicí [[Dálnice D1|D1]] (směr na [[Brno]]) a dálnicí [[Dálnice D5|D5]] (směrem na [[Plzeň]]).
 *Ministr železnic [[Isidor Zahradník]] měl klíčovou zásluhu na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.