Zdeněk Šmíd: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Robot: Nahrazení kategorie Úmrtí na infarkt myokardu za Zemřelí na infarkt myokardu
→‎Život: z hudebních nahrávek svého otce, dělal jim zvukaře. Další info na honzik.de@seznam.cz
Řádek 17: Řádek 17:


Vystudoval [[gymnázium]] v [[Domažlice|Domažlicích]] (1955), ruštinu na pedagogické škole v [[Plzeň|Plzni]] (1958) a dějepis a český jazyk na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v [[Praha|Praze]] (1972). Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]], před úmrtím žil v [[Praha|Praze]].
Vystudoval [[gymnázium]] v [[Domažlice|Domažlicích]] (1955), ruštinu na pedagogické škole v [[Plzeň|Plzni]] (1958) a dějepis a český jazyk na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] v [[Praha|Praze]] (1972). Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]], před úmrtím žil v [[Praha|Praze]].

Začátkem sedmdesátých let byl členem hudební skupiny Bochovští Plavci, se kterou se s úspěchem účastnili i sokolovské Porty. Na jejich vystoupeních byly čteny příběhy z lodního deníku, kde byla použita křestní jména členů kapely.


Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha ''Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii'', epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování ''Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách'', v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na [[Slovensko|Slovensku]], bylo přijato stejně vřele. Na konci [[1990–1999|90. let]] se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize ''Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou''. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování (s ''„proč bychom se…“'' v podtitulu) — beletrizovaných [[cestopis]]ů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea.
Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha ''Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii'', epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování ''Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách'', v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na [[Slovensko|Slovensku]], bylo přijato stejně vřele. Na konci [[1990–1999|90. let]] se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize ''Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou''. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování (s ''„proč bychom se…“'' v podtitulu) — beletrizovaných [[cestopis]]ů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea.

Verze z 18. 8. 2015, 09:18

Zdeněk Šmíd
Narození17. května 1937
Kdyně
Úmrtí9. dubna 2011 (ve věku 73 let)
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Povoláníspisovatel, pedagog a humorista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Tento článek je o českém spisovateli. Další významy jsou uvedeny na stránce Zdeněk Šmíd (rozcestník).

Zdeněk Šmíd (17. května 1937 Kdyně9. dubna 2011 Seychely[1]) byl český spisovatel, nejznámější svými humoristickými knihami.

Život

Vystudoval gymnáziumDomažlicích (1955), ruštinu na pedagogické škole v Plzni (1958) a dějepis a český jazyk na Univerzitě KarlověPraze (1972). Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni, poté se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v Karlových Varech, před úmrtím žil v Praze.

Začátkem sedmdesátých let byl členem hudební skupiny Bochovští Plavci, se kterou se s úspěchem účastnili i sokolovské Porty. Na jejich vystoupeních byly čteny příběhy z lodního deníku, kde byla použita křestní jména členů kapely.

Jeho nejznámějším a čtenářsky nejúspěšnějším dílem se stala již jeho druhá kniha Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii, epizodický příběh s řadou vložek o partě vodáků. Pokračování Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách, v němž se tíž hrdinové věnují horské turistice na Slovensku, bylo přijato stejně vřele. Na konci 90. let se Šmíd i zestárlí hrdinové doprovázení novou generací svých dětí pokusili znovu vstoupit do téže řeky v knize Proč bychom se netěšili, aneb jak se držet nad vodou. Osudy hrdinů provází i šest dalších pokračování (s „proč bychom se…“ v podtitulu) — beletrizovaných cestopisů ze Skandinávie, severní Afriky, střední Ameriky, Německa, Aljašky a Bornea.

Napsal rovněž – zejména po roce 1989 – řadu románů inspirovaných česko-německými vztahy v českém pohraničí před a po druhé světové válce (Lesk a bída Čekání, Trojí čas hor…); román Cejch byl příznivě hodnocen literární kritikou a v ústeckém Činoherním studiu zdramatizován jako Les divokých sviní.

Zemřel na infarkt myokardu při tzv. šnorchlování na Seychelách.[1]

Dílo

  • Sbohem, Dicku, 1977
  • Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, 1979 (roku 2008 natočeno jako televizní seriál Proč bychom se netopili), vyšlo též jako mluvené CD
  • Trojí čas hor, 1981
  • Strašidla a krásné panny, 1983 – moderní parafráze pověstí z Karlovarska
  • Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách, 1984
  • Dudáci a vlčí hlavy, 1987 - chodské pohádky a pověsti
  • Babinec, 1988 – humoristický román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující
  • Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta, 1988
  • Jan, černý proutník, 1990
  • Předposlední trubadúr, 1991 – parafráze českých pověstí
  • Cejch, 1992
  • Útok na Vyvolenou, 1995 (napsáno v 80. letech) – společenskosatirický vědeckofantastický román
  • Bombarda Joe, 1996 – dvě humoristickodobrodružné novely Skin s useknutou hlavou a Poklad mrtvých strážců
  • Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou, 1998
  • S kytarou v Antarktidě, 1998
  • Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím, 1999
  • Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili, 2000
  • Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, 2001
  • Lesk a bída Čekání, 2001
  • Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění, 2002 – humorné převyprávění českých dějin
  • Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili, 2004
  • Otava, Putování po řece, 2005
  • Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty, 2006
  • Pohádky pro dobrodruhy, 2007
  • Expedice k Čechožroutům aneb Proč bychom se nepobili, 2007
  • Jak nabalit plavou dívku, 2008
  • Lužnice, 2008
  • Proč bychom se nepřiznali aneb jak to bylo doopravdy, 2009
  • Starci na Aljašce aneb proč bychom se nezmrazili, 2009
  • Mže / Berounka, 2010
  • O pokroku od boku aneb Jak se zdokonalujeme, 2011
  • Tanec lovců lebek aneb Proč bychom se nevrátili, 2011

Reference

  1. a b Zemřel Zdeněk Šmíd, autor kultovní knihy Proč bychom se netopili [online]. České noviny (ČTK), 2011-04-13 [cit. 2011-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy