Severní slovinština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Tilman Berger cituje také pojem "baltská slovinština". |
Místní názvy. |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox jazyk |
{{Infobox jazyk |
||
|Jazyk= |
|Jazyk=Severní slovinština ''(slovjīnsħi jązěk)'' |
||
|Rozšíření=[[Pomořansko]] |
|Rozšíření=[[Pomořansko]] |
||
|Mluvčích=vymřelý jazyk |
|Mluvčích=vymřelý jazyk |
||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
|Regulátor= |
|Regulátor= |
||
|ISO6391= |
|ISO6391= |
||
|ISO6392B=sla (ostatní |
|ISO6392B=sla (ostatní Slované) |
||
|ISO6392T= |
|ISO6392T= |
||
|ISO6393=csb (kašubština) |
|||
|SIL= |
|SIL=CSB |
||
|wiki=není |
|wiki=není |
||
}} |
}} |
||
| Řádek 21: | Řádek 22: | ||
{{Možná hledáte|tento=vymřelém západoslovanském jazyku|jiné=[[Slovinština|slovinštinu]], existující jihoslovanský jazyk}} |
{{Možná hledáte|tento=vymřelém západoslovanském jazyku|jiné=[[Slovinština|slovinštinu]], existující jihoslovanský jazyk}} |
||
'''Slovinčtina'''<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Novák|jméno = Ľubomír|titul = Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce|url = http://www.academia.edu/1230176/Lidov%C3%BD_jazyk_Velk%C3%A9_Moravy_a_mo%C5%BEnosti_jeho_rekonstrukce|vydavatel = Academia.edu|místo = |datum vydání = }}</ref> neboli '''severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština'''<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = Naše řeč|titul = Etymologický slovník slovanských jazyků|příjmení = Šmilauer|jméno = Vladimír|odkaz na autora = Vladimír Šmilauer|poznámka = Reviews and reports|datum vydání = |ročník = 57|rok vydání = 1974|číslo = 3|url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=5775}}</ref><ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení = Kuldanová|jméno = Pavlína|titul = Český jazyk v minulosti|url = http://projekty.osu.cz/svp/opory/pdf-25-Kuldanova-SO.pdf|vydavatel = Ostravská univerzita v Ostravě|místo = Ostrava|datum vydání = září 2013|strany = 13|formát = PDF}}</ref> je mrtvý jazyk z |
'''Slovinčtina'''<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Novák|jméno = Ľubomír|titul = Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce|url = http://www.academia.edu/1230176/Lidov%C3%BD_jazyk_Velk%C3%A9_Moravy_a_mo%C5%BEnosti_jeho_rekonstrukce|vydavatel = Academia.edu|místo = |datum vydání = }}</ref> neboli '''severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština'''<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = Naše řeč|titul = Etymologický slovník slovanských jazyků|příjmení = Šmilauer|jméno = Vladimír|odkaz na autora = Vladimír Šmilauer|poznámka = Reviews and reports|datum vydání = |ročník = 57|rok vydání = 1974|číslo = 3|url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=5775}}</ref><ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení = Kuldanová|jméno = Pavlína|titul = Český jazyk v minulosti|url = http://projekty.osu.cz/svp/opory/pdf-25-Kuldanova-SO.pdf|vydavatel = Ostravská univerzita v Ostravě|místo = Ostrava|datum vydání = září 2013|strany = 13|formát = PDF}}</ref> ''(slovjīnsħi jązěk, slovjīnsħê gådąńê, słowińsczi jãzëk)''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Lorentz|jméno=Friedrich|titul=Slovinzische Grammatik|rok vydání=1903|místo vydání=St. Petersburg|lang=de}}</ref> je mrtvý jazyk z větve [[Západoslovanské jazyky|západoslovanských jazyků]]. Používali ji [[Pomořanští Slovinci]]. Považuje se velmi často za nářečí [[Kašubština|kašubštiny]], [[Pomořanština|pomořanštiny]] nebo [[Polština|polštiny]]. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení [[Druhá světová válka|2. světové války]]. |
||
Pomořanští Slovinci v polovině [[19. století]] žili v několika vesnicích u [[Gardno|Gardna]] a [[Łebsko|Lebska]] (tehdy šlo o [[Prusko|pruské]] území). Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec [[Aleksandr Hilferding|A. Hilferding]], který do této oblasti v roce [[1856]] podnikl expedici a roku [[1862]] o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. |
Pomořanští Slovinci v polovině [[19. století]] žili v několika vesnicích u [[Gardno|Gardna]] a [[Łebsko|Lebska]] (tehdy šlo o [[Prusko|pruské]] území). Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec [[Aleksandr Hilferding|A. Hilferding]], který do této oblasti v roce [[1856]] podnikl expedici a roku [[1862]] o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími. |
||
Verze z 3. 8. 2015, 09:35
Slovinčtina[1] neboli severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština[2][3] (slovjīnsħi jązěk, slovjīnsħê gådąńê, słowińsczi jãzëk)[4] je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.
Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska (tehdy šlo o pruské území). Studiu slovinčtiny se významně věnoval ruský vědec A. Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu. Podle jeho údajů byla tehdy severoslovinská území přímo spojená s kašubskými územími.
Název
Jazyk je též označován jako severní slovinština.[5][3] Tilman Berger vyslovil v roce 2008 námitky vůči názvu slovinčtina; podle něj je tento způsob odlišení od jihoslovanské slovinštiny umělý.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ NOVÁK, Ľubomír. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce [online]. Academia.edu. Dostupné online.
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Etymologický slovník slovanských jazyků. Naše řeč [online]. 1974. Roč. 57, čís. 3. Reviews and reports. Dostupné online.
- ↑ a b KULDANOVÁ, Pavlína. Český jazyk v minulosti [PDF]. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, září 2013. S. 13. Dostupné online.
- ↑ LORENTZ, Friedrich. Slovinzische Grammatik. [s.l.]: [s.n.], 1903.
- ↑ VEČERKA, Radoslav. Jazyk : Praslovanština : Příbuznost slovanských jazyků [online]. Moravia Magna, 2002. Kapitola 1/2. Dostupné online.
- ↑ BERGER, Tilman. Nezdařilé národní obrození Pomořanských Slovanů. In: Ročenka textů zahraničních profesorů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. Dostupné online. Svazek 2. S. 8.
