Čchi: Porovnání verzí
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy |
→Čchi v lidském těle: + zdůraznění, že jde jen o hypotetický koncept (vč. zdroje) |
||
| Řádek 63: | Řádek 63: | ||
}} |
}} |
||
</ref> |
</ref> |
||
Je třeba zdůraznit, že převažující pohled je ten, že čchi je čistě hypotetický koncept.<ref name='Lee_SR'>{{cite journal|title=Effects of Reiki in clinical practice: a systematic review of randomized clinical trials|journal=International Journal of Clinical Practice|year=2008|volume=62|issue=6|pages=947–54|doi= 10.1111/j.1742-1241.2008.01729.x|url=http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1742-1241.2008.01729.x|format=|accessdate=2008-05-02|pmid=18410352|last1=Lee|first1=MS|last2=Pittler|first2=MH|last3=Ernst|first3=E }}</ref> |
|||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
Verze z 22. 7. 2015, 09:04
Čchi označuje v čínském tradičním pojetí světa základní energii, „vitální sílu”. S konceptem se setkáváme v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, cvičení čchi-kung i tchaj-ťi čchüan.
Čchi má své ekvivalenty i v jiných myšlenkových systémech, například v japonské ki známé z umění aikido, indické práně a tibetské tummo, na západě v starořecké pneumě, v mesmerismu [1] či v bergsonovském élan vital.
Čchi má dvě složky, jin a jang, jejichž vzájemnými proměnami se zabývá kniha I-ťing.
V čínské kosmogonii vzniká svět z ničeho, Wu-ťi (nevyděleného), z něhož spontánně, bez vnějšího popudu počíná Tchaj-ťi (Velký předěl), jež plodí jednolitou, prvotní čchi, v níž jsou jinová a jangová složka promíšené, homogenní. [2]
Jak uvádí Tao te ťing, základní kniha taoismu:
"Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci" [3]
Výkladů mnohoznačného staročínského textu je mnoho, často se ale shodují v tom, že „dvě” zde znamená jin a jang, a tři znamená trojici „nebe”, „země”, „člověk”.
Čchi v lidském těle
Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je vrozená a její základ z esence ťing při početí a je uložena v ledvinách, druhá je získaná a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme.[4]
Podle čchi-kungu se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na čchi řídící (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a čchi ochrannou (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke stagnaci čchi, je oběh narušen a může dojít až k nemoci. Narušené proudění čchi přímo v jednotlivých drahách (meridiánech) se snaží napravit akupunktura nebo akupresura. Někteří autoři staví čchi do paralely k západnímu pojmu bioelektřina případně bioelektromagnetismus. [4] Je třeba zdůraznit, že převažující pohled je ten, že čchi je čistě hypotetický koncept.[5]
Reference
- ↑ HINE, John. Yang Tai Chi Chuan. London: A & C Black, 1992. ISBN 0-7136-3576-2. S. 13.
- ↑ ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína. [s.l.]: Svítání, 2005. ISBN 80-86198-33-2. S. 70.
- ↑ Lao-c'. Tao te ťing. Překlad Berta Krebsová. 3.. vyd. Praha: DharmaGaia, 2003. ISBN 80-86685-12-8. Kapitola 42., s. 126.
- ↑ a b Yang Jwing-Ming. Základy tai-chi chi-kung. Bratislava: CAD Press, 1995. ISBN 80-85349-48-5. S. 35.
- ↑ LEE, MS; PITTLER, MH; ERNST, E. Effects of Reiki in clinical practice: a systematic review of randomized clinical trials. International Journal of Clinical Practice. 2008, s. 947–54. Dostupné online [cit. 2008-05-02]. DOI 10.1111/j.1742-1241.2008.01729.x. PMID 18410352.