Sobotín: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Fourky (diskuse | příspěvky)
m souv.
Řádek 56: Řádek 56:
První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1351]]. Historie Sobotína, je obdobně jako většina okolních obcí, spjata s těžbou železné rudy. Tu zde těžili a místní okolí také kolonizovali losinští [[Žerotínové]]. Sobotínský kostel svatého Vavřince se v 17. století stal zahajovacím místem nechvalně známých [[Čarodějnické procesy na losinském panství|čarodějnických procesů na losinském panství]]. Stařena z [[Vernířovice|Vernířovic]] tehdy vyjmula z úst hostii, aby ji uschovala pro nemocnou krávu. Nestalo se tak beze svědků a první obžaloba byla na světě.
První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1351]]. Historie Sobotína, je obdobně jako většina okolních obcí, spjata s těžbou železné rudy. Tu zde těžili a místní okolí také kolonizovali losinští [[Žerotínové]]. Sobotínský kostel svatého Vavřince se v 17. století stal zahajovacím místem nechvalně známých [[Čarodějnické procesy na losinském panství|čarodějnických procesů na losinském panství]]. Stařena z [[Vernířovice|Vernířovic]] tehdy vyjmula z úst hostii, aby ji uschovala pro nemocnou krávu. Nestalo se tak beze svědků a první obžaloba byla na světě.


V 19. století se Sobotín stává důležitým centrem průmyslové revoluce. Výstavbou [[Antonín Bedřich I. Mitrovský|hraběte Mitrovského]] (majitele panství [[Loučná]]) zde vzniká velký podnik na zpracování železa. V jeho rozvoji pak pokračuje podnikatelský klan [[Kleinové|bratří Kleinů]] (''Gebrüder Klein''), kteří se neuvěřitelnou pílí, kreativitou a podnikatelským duchem vypracovali z obyčejných vesničanů na jedny z nejvlivnějších magnátů tehdejší monarchie, což jim i vyneslo povýšení do šlechtického stavu s predikátem "von [[Wiesenberg]]". Po smrti hraběte Mitrovského koupili panství Loučná, do něhož spadaly i sobotínské železárny, které pak s přispěním profesora [[Riepla]] rozšířili a zapojili do systému svého podnikání. To stálo ve velké míře na stavbě železnic a ještě dnes jméno Sobotín můžeme spatřit na kolejnicích několika tratí.
V 19. století se Sobotín stává důležitým centrem průmyslové revoluce. Výstavbou [[Antonín Bedřich I. Mitrovský|hraběte Mitrovského]] (majitele panství [[Loučná]]) zde vzniká velký podnik na zpracování železa. V jeho rozvoji pak pokračuje podnikatelský klan [[Kleinové|bratří Kleinů]] (''Gebrüder Klein''), kteří se neuvěřitelnou pílí, kreativitou a podnikatelským duchem vypracovali z obyčejných vesničanů na jedny z nejvlivnějších magnátů tehdejší monarchie, což jim i vyneslo povýšení do šlechtického stavu s predikátem "von [[Wiesenberg]]". Po smrti hraběte Mitrovského koupili panství Loučná, do něhož spadaly i sobotínské železárny, které pak s přispěním profesora [[Franz Xaver Riepl|Riepla]] rozšířili a zapojili do systému svého podnikání. To stálo ve velké míře na stavbě železnic a ještě dnes jméno Sobotín můžeme spatřit na kolejnicích několika tratí.


Albrecht Klein přebudoval někdejší zbrojovku na zámek, čímž nastalo rozdělení Kleinů na Loučenskou a Sobotínskou větev. Nutno podotknout, že [[Sobotínsko - Štěpánovské železárny a strojírny]], patřily jak kvalitou, tak kvantitou, mezi nejdůležitější podniky své doby. Neuvěřitelný rozmach gigantického podniku [[Kleinové|Kleinů]] však stál převážně na schopnostech jednotlivců první generace. Následující pokolení se již jen soustředilo na udržování dříve nabytého úspěchu a majetku. V radikálním vývoji a potřebě inovací, pak při stagnaci zákonitě nemohli uspět a první republikou tak i končí většina jejich aktivit. Vzhledem k zanedbání nutnosti přizpůsobení se novým technologiím, zůstal jejich sobotínský podnik nevyužit a tradice železářské výroby tak zde má jen nepatrného a nepřímého dědice v podniku [[Velamos]]. Po druhé světové válce museli [[Kleinové]], stejně jako většina německého etnika opustit Moravu a obec Sobotín začíná psát dějiny na základě takřka kompletně nového složení obyvatel.
Albrecht Klein přebudoval někdejší zbrojovku na zámek, čímž nastalo rozdělení Kleinů na Loučenskou a Sobotínskou větev. Nutno podotknout, že [[Sobotínsko - Štěpánovské železárny a strojírny]], patřily jak kvalitou, tak kvantitou, mezi nejdůležitější podniky své doby. Neuvěřitelný rozmach gigantického podniku [[Kleinové|Kleinů]] však stál převážně na schopnostech jednotlivců první generace. Následující pokolení se již jen soustředilo na udržování dříve nabytého úspěchu a majetku. V radikálním vývoji a potřebě inovací, pak při stagnaci zákonitě nemohli uspět a první republikou tak i končí většina jejich aktivit. Vzhledem k zanedbání nutnosti přizpůsobení se novým technologiím, zůstal jejich sobotínský podnik nevyužit a tradice železářské výroby tak zde má jen nepatrného a nepřímého dědice v podniku [[Velamos]]. Po druhé světové válce museli [[Kleinové]], stejně jako většina německého etnika opustit Moravu a obec Sobotín začíná psát dějiny na základě takřka kompletně nového složení obyvatel.

Verze z 27. 6. 2015, 18:25

Sobotín
Znak obce SobotínVlajka obce Sobotín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecŠumperk
Obec s rozšířenou působnostíŠumperk
(správní obvod)
OkresŠumperk
KrajOlomoucký
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 153 (2023)[1]
Rozloha31,94 km²[2]
Nadmořská výška365 m n. m.
Počet domů328 (2021)[3]
Počet částí obce
Počet k. ú.3
Kontakt
Adresa obecního úřaduSobotín 89
78816 Sobotín
podatelna@sobotin.cz
StarostaIveta Fojtíková
Oficiální web: www.sobotin.cz
Sobotín
Sobotín
Další údaje
Kód obce540986
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Sobotín (německy Zöptau)[4] se nachází v okrese Šumperk v Olomouckém kraji.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. Historie Sobotína, je obdobně jako většina okolních obcí, spjata s těžbou železné rudy. Tu zde těžili a místní okolí také kolonizovali losinští Žerotínové. Sobotínský kostel svatého Vavřince se v 17. století stal zahajovacím místem nechvalně známých čarodějnických procesů na losinském panství. Stařena z Vernířovic tehdy vyjmula z úst hostii, aby ji uschovala pro nemocnou krávu. Nestalo se tak beze svědků a první obžaloba byla na světě.

V 19. století se Sobotín stává důležitým centrem průmyslové revoluce. Výstavbou hraběte Mitrovského (majitele panství Loučná) zde vzniká velký podnik na zpracování železa. V jeho rozvoji pak pokračuje podnikatelský klan bratří Kleinů (Gebrüder Klein), kteří se neuvěřitelnou pílí, kreativitou a podnikatelským duchem vypracovali z obyčejných vesničanů na jedny z nejvlivnějších magnátů tehdejší monarchie, což jim i vyneslo povýšení do šlechtického stavu s predikátem "von Wiesenberg". Po smrti hraběte Mitrovského koupili panství Loučná, do něhož spadaly i sobotínské železárny, které pak s přispěním profesora Riepla rozšířili a zapojili do systému svého podnikání. To stálo ve velké míře na stavbě železnic a ještě dnes jméno Sobotín můžeme spatřit na kolejnicích několika tratí.

Albrecht Klein přebudoval někdejší zbrojovku na zámek, čímž nastalo rozdělení Kleinů na Loučenskou a Sobotínskou větev. Nutno podotknout, že Sobotínsko - Štěpánovské železárny a strojírny, patřily jak kvalitou, tak kvantitou, mezi nejdůležitější podniky své doby. Neuvěřitelný rozmach gigantického podniku Kleinů však stál převážně na schopnostech jednotlivců první generace. Následující pokolení se již jen soustředilo na udržování dříve nabytého úspěchu a majetku. V radikálním vývoji a potřebě inovací, pak při stagnaci zákonitě nemohli uspět a první republikou tak i končí většina jejich aktivit. Vzhledem k zanedbání nutnosti přizpůsobení se novým technologiím, zůstal jejich sobotínský podnik nevyužit a tradice železářské výroby tak zde má jen nepatrného a nepřímého dědice v podniku Velamos. Po druhé světové válce museli Kleinové, stejně jako většina německého etnika opustit Moravu a obec Sobotín začíná psát dějiny na základě takřka kompletně nového složení obyvatel.

Po Kleinech zde zůstaly některé stavby jež svými symboly připomínají příslušnost k zaniklému podniku, dále pak zámek - dnes sloužící jako hotel a v neposlední řadě mauzoleum. To ovšem nese zřetelné stopy apatie a barbarství velké části populace našeho státu.

Pamětihodnosti

Kostel sv. Vavřince v Sobotíně
Hrobka (mauzoleum) rodiny Kleinů

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky:[5]

  • Kostel svatého Vavřince - renesanční jednolodí kostel z roku 1605, upravený v roce 1780 a 1792 (přístavba věže), opraven v roce 1845; k areálu patří dále:
  • Sousoší Kalvárie (v zahradě čp. 40) - kamenická práce z roku 1818
  • Mauzoleum rodiny Kleinů - historizující architektura z roku 1881, opravená v letech 1926-1928, dílo architekta W. S. Baumheyera z Vídně, renovace podle návrhu Ericha Geschopfa z Vídně stavitelem E. Othem, restaurace maleb U. Weith; k areálu patří dále:
    • ohradní zeď se vstupní branou - realizace stavitel Josef Bayer ze Šumperka
    • park - přírodně krajinářský, založený v roce 1880

Další, památkově nechráněné objekty:

  • Zámek - vznikl přestavbou někdejší Eisenbachovy zbrojovky ve čtyřicátých letech 19. století v romantizujícím historickém pojetí. Ještě před pár lety sloužil jako rekreační středisko a penzion,dnes bohužel nemá majitele,je na prodej a chátrá.[6]
    • Zámek i přilehlá restaurace Koliba byli zakoupeny panem Hrochem ze Šumperska a jsou nyní opravovány a budou brzy zase sloužit obyvatelům k rekreaci a obchodním cestám.
  • Také v roce 2011 byla opravena mýtná budova, která sloužila k vybírání mýtného při přejezdu řeky.
  • Kamenný silniční most

Části obce

Do konce roku 2009 byly součástí obce i části Petrov nad Desnou a Terezín, které se od 1.1.2010 osamostatnily jako obec Petrov nad Desnou.

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 589. 
  5. PERŮTKA, M. (red.). Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci a OÚ Šumperk, 1994. ISBN 80-901473-5-6. 
  6. Melzer M., Schulz J. a kol., 1993: Vlastivěda šumperského okresu. OÚ Šumperk a OVM Šumperk. ISBN 80-85083-02-7

Související články

Externí odkazy