Jan Křtitel: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 15. 6. 2015, 19:03

Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti.

Životopis

Narodil se postarším rodičům (Zacharjáši a Alžbětě), toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, ten mu nevěřil, proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele.

Jako mladý odešel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista.

V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.^[1]

Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání.

Uctívání ve světě

Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června a stětí 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky, zpěváky atd. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. svatojánských ohňů.

Hlava Jana Křtitele, sťatá na příkaz krále Heroda Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v Konstantinopoli, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému, který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. Z této relikvie byly oddělovány částečky jako dary evropským panovníkům. Podle jiné legendární tradice se dostala do Sýrie a byla později přenesena do Umajjádovské mešity v syrském Damašku.

Česká úcta

Jan Křtitel byl uctíván od konce 10. století, stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv. Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova, kde byl chován relikviář s paží sv. Jana (dnes považován za nezvěstný). Další paže byla uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na různých místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce Národního muzea v Praze. Stříbrné poprsí sv. Jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém St. Mariensternu. Některé ostatky svatého Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.

Reference

↑ Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Brauenfels, Band A-J, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Křtitel na Wikimedia Commons

[1] Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

[1]

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 |tituly =
 |úřady =
-|uctíván= [[římskokatolická církev]] ,starokatolické církve
+|uctíván= [[římskokatolická a východní katolické církve]] ,též církve - starokatolické, pravoslavné, starobylé východní církve-tj.východní pravoslavné,anglikánské
 |atributy = beránek, kříž, sekera, kožešina, řeka, křest, nápis ''Ecce agnus Dei''
 |patron = tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvířů, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků; [[Malta|Malty]], [[Burgundsko|Burgundska]], [[Provence]], [[Florencie]], [[Amiens]];