Symptom: Porovnání verzí
→top: anglický překlad pojmů, uspořádání |
m →top: zjednodušení překladu |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Symptom''' (z řeckého συμπτώμα – 'shoda okolností, nehoda') je příznak, vnější projev, průvodní jev nějakého jinak obtížně pozorovatelného děje, stavu nebo procesu. Umožňuje tedy rozpoznání čili [[diagnóza|diagnózu]] například určité nemoci, i když není její příčinou. Tak je zvýšená teplota symptomem zánětlivého onemocnění, rozšířené zorničky symptomem vzrušení, kouř symptomem ohně, trhliny v omítce symptomem narušené statiky budovy a podobně. Odtud také běžné označení '''symptomatický''' – příznačný. ''[[Symptomatická léčba]]'' pak označuje léčbu příznaků, ne (nutně) příčin nemocí. |
'''Symptom''' (z řeckého συμπτώμα – 'shoda okolností, nehoda') je příznak, vnější projev, průvodní jev nějakého jinak obtížně pozorovatelného děje, stavu nebo procesu. Umožňuje tedy rozpoznání čili [[diagnóza|diagnózu]] například určité nemoci, i když není její příčinou. Tak je zvýšená teplota symptomem zánětlivého onemocnění, rozšířené zorničky symptomem vzrušení, kouř symptomem ohně, trhliny v omítce symptomem narušené statiky budovy a podobně. Odtud také běžné označení '''symptomatický''' – příznačný. ''[[Symptomatická léčba]]'' pak označuje léčbu příznaků, ne (nutně) příčin nemocí. |
||
[[Klinický příznak|Symptomy v medicíně]] se dělí na symptomy subjektivní ({{Článek v jazyce|en|symptom}}), které může zpozorovat jen pacient sám, a symptomy vnější, intersubjektivní ({{Článek v jazyce|en|medical sign}}). Souhrn vnějších symptomů tvoří klinický obraz (''imago'') nemoci. Symptomy se dělí na '''specifické''' (svědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí) a '''nespecifické''' (nesvědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí). Některé specifické symptomy už samy o sobě stačí pro diagnózu, většinou je ale třeba hodnotit celý soubor symptomů a hledat ještě další potvrzení např. laboratorními testy. Proto je laické hodnocení symptomů často zavádějící a podporuje hypochondrii. |
[[Klinický příznak|Symptomy v medicíně]] se dělí na symptomy subjektivní ({{Článek v jazyce|en|symptom}}), které může zpozorovat jen pacient sám, a symptomy vnější, intersubjektivní ({{Článek v jazyce|en|medical sign|sign}}). Souhrn vnějších symptomů tvoří klinický obraz (''imago'') nemoci. Symptomy se dělí na '''specifické''' (svědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí) a '''nespecifické''' (nesvědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí). Některé specifické symptomy už samy o sobě stačí pro diagnózu, většinou je ale třeba hodnotit celý soubor symptomů a hledat ještě další potvrzení např. laboratorními testy. Proto je laické hodnocení symptomů často zavádějící a podporuje hypochondrii. |
||
Soubor charakteristických symptomů tvoří [[komplex (psychologie)|komplex]], pokud je navíc známa skutečná příčina nemoci, je to [[syndrom]]. Oba pojmy se často vyskytují také v [[psychologie|psychologii]] i v dalších oblastech. |
Soubor charakteristických symptomů tvoří [[komplex (psychologie)|komplex]], pokud je navíc známa skutečná příčina nemoci, je to [[syndrom]]. Oba pojmy se často vyskytují také v [[psychologie|psychologii]] i v dalších oblastech. |
||
Verze z 2. 6. 2015, 13:37
Symptom (z řeckého συμπτώμα – 'shoda okolností, nehoda') je příznak, vnější projev, průvodní jev nějakého jinak obtížně pozorovatelného děje, stavu nebo procesu. Umožňuje tedy rozpoznání čili diagnózu například určité nemoci, i když není její příčinou. Tak je zvýšená teplota symptomem zánětlivého onemocnění, rozšířené zorničky symptomem vzrušení, kouř symptomem ohně, trhliny v omítce symptomem narušené statiky budovy a podobně. Odtud také běžné označení symptomatický – příznačný. Symptomatická léčba pak označuje léčbu příznaků, ne (nutně) příčin nemocí.
Symptomy v medicíně se dělí na symptomy subjektivní (Šablona:Článek v jazyce), které může zpozorovat jen pacient sám, a symptomy vnější, intersubjektivní (Šablona:Článek v jazyce). Souhrn vnějších symptomů tvoří klinický obraz (imago) nemoci. Symptomy se dělí na specifické (svědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí) a nespecifické (nesvědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí). Některé specifické symptomy už samy o sobě stačí pro diagnózu, většinou je ale třeba hodnotit celý soubor symptomů a hledat ještě další potvrzení např. laboratorními testy. Proto je laické hodnocení symptomů často zavádějící a podporuje hypochondrii.
Soubor charakteristických symptomů tvoří komplex, pokud je navíc známa skutečná příčina nemoci, je to syndrom. Oba pojmy se často vyskytují také v psychologii i v dalších oblastech.
Prodrom (z řeckého prodromos) je počáteční, nespecifický příznak nemoci.
Filosof Ernst Cassirer rozlišuje mezi
- symptomy jako nechtěnými průvodními jevy (kouř – oheň),
- signály jako záměrnými znaky, které samy o sobě žádný význam nemají, a
- symboly, které mají kromě svého bezprostředního ještě další významy.
Odkazy
Literatura
- CASSIRER, E. Filosofie symbolických forem I. Praha 1996.
- POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9.
