Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí
Transkripce, 1x EO. značka: editace z Vizuálního editoru |
wikiodkazy. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] (Chomjakov, |
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v [[Moskva|Moskvě]]. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v [[Petrohrad|Petrohradě]] a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] [[filosofie|filosofii]], a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou [[francie|francouzskou]] zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] ([[Alexej Chomjakov|Chomjakov]], [[Ivan Vasiljevič Kirějevskij|Kirějevskij]]), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní [[Evropa|Evropě]] a později se nazýval západnický ([[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Bělinskij]], [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercen]]).<ref>J. Hrubý, str. 387.</ref> |
||
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]]. |
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovi]], Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]]. |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
Verze z 22. 5. 2015, 13:13
Ivan Sergejevič Turgeněv | |
---|---|
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874 | |
Narození | 28. říjnajul. / 9. listopadu 1818greg. Orel |
Úmrtí | 22. srpnajul. / 3. září 1883greg. (ve věku 64 let) Bougival |
Příčina úmrtí | Nádory míchy |
Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
Pseudonym | .....въ |
Povolání | spisovatel, básník, dramatik, romanopisec, překladatel, prozaik, dramaturg a publicista |
Alma mater | Berlínská univerzita Imperátorská moskevská univerzita Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity Humboldtova univerzita |
Žánr | povídka, novela, román, elegie a drama |
Témata | ruská literatura |
Významná díla | Lovcovy zápisky Otcové a děti Měsíc ve vsi Mumu Home of the Gentry … více na Wikidatech |
Rodiče | Sergej Nikolajevič Turgeněv a Varvara Petrovna Turgeněvová |
Příbuzní | Varvara Nikolajevna Žitovová a Nikolaj Sergejevič Turgeněv (sourozenci) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 9. listopadu 1818 Spasskoje u Orla – 3. září 1883 Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.
Život
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.
Dílo
Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.
Básně
- Paraša – poema
Romány
- Otcové a děti – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
- Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
- Šlechtické hnízdo
- V předvečer. Dostupné online.
- Dým
- Novina
Povídky a novely
- Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
- Jarní vody
- Asja
- Hodinky
- První láska
Drama
- Měsíc ve vsi
- Snídaně u maršálka
- Venkovanka
Odkazy
Reference
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
Literatura
- J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
- Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sergejevič Turgeněv na Wikimedia Commons
- Osoba Ivan Sergejevič Turgeněv ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sergejevič Turgeněv
- (rusky) Ivan Sergejevič Turgeněv na Lib.ru