Georgij Dobrovolskij: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxu za použití AWB
Řádek 100: Řádek 100:
* [http://www.lib.cas.cz/space.40/INDEX2.HTM Stránka na webu Kosmo]
* [http://www.lib.cas.cz/space.40/INDEX2.HTM Stránka na webu Kosmo]


{{Portály|Kosmonautika}}
{{Portály|Kosmonautika|Lidé|Rusko}}
{{DEFAULTSORT:Dobrovolskij, Georgij Timofejevič}}
{{DEFAULTSORT:Dobrovolskij, Georgij Timofejevič}}
[[Kategorie:Sovětští kosmonauti]]
[[Kategorie:Sovětští kosmonauti]]

Verze z 24. 4. 2015, 11:09

Georgij Timofejevič Dobrovolskij
Georgij Dobrovolski
Georgij Dobrovolski
Kosmonaut CPK
Státní příslušnostSovětský svaz
Datum narození1. června 1928
Místo narozeníOděsa, Sovětský svaz
Datum úmrtí29. června 1971
Předchozí
zaměstnání
Pilot
HodnostPodplukovník
Čas ve vesmíru23 dní 18 hodin 21 minut
Kosmonaut od1963
MiseSojuz 11
Znaky misíSoubor:Soyuz 11 mission patch.gif
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Timofejevič Dobrovolskij rusky Добровольский, Георгий Тимофеевич (1. června 1928 v Oděse[1]29. června 1971) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské[2] národnosti, který tragicky v kosmu zahynul.

Život

Vyrůstal v Oděse a snil o námořnickém životě. Nicméně na námořní školu vybrán nebyl, dostal se na speciální leteckou školu. Otec od rodiny utekl, když byly Georgijovi dva roky, matka, kterou měl nesmírně rád, byla celý život uklízečkou. Na počátku 2. světové války byl v Oděse zatčen a za přechovávání revolveru odsouzen na 25 let vězení. Odtud se mu podařilo 19. března 1944 utéci na falešné doklady a za 20 dní byla Oděssa osvobozena.[3] Po válce se přes den učil ve stavebním učilišti a po nocích se živil vykládáním nákladních lodí v přístavu. Dostal se na Čugujevské vojenské letecké učiliště, nastoupil do leteckého útvaru stíhacích letadel, naučil se létat na stíhacích letadlech Jak, Lavočkin a MiG všech modifikací. V roce 1961 ukončil studium na Vojenské letecké akademii v Moninu.[4]. Po dokončení akademie se stal politickým pracovníkem, ale létal dál. Oženil se, měl dvě děti.

Budoucí kosmonaut

V roce 1962 mu nabídli možnost stát se kosmonautem a tak brzy nastoupil ve Hvězdném městečku k výcviku.[5] V roce 1963 byl členem týmu kosmonautů. V letech 1965 až 1966 byl ve skupině kosmonautů, která se připravovala k obletu Měsíce a také absolvoval výcvik pro vojenskou stanici Almaz. Potom se připravoval pro práci na stanici Saljut 1 zprvu jako velitel záložní posádky, pak byl jmenován velitelem posádky hlavní.[4]

Let do vesmíru

Georgij Dobrovolskij (vlevo) s kosmonauty Volkovem a Pacajevem na sovětské poštovní známce

Už jeho první let ve funkci velitele kosmické lodě Sojuz 11 skončil v roce 1971 katastrofou. Původně jmenovaná posádka pro onemocnění Kubasova neletěla, vysláni byli náhradníci. Posádka ve složení Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev odstartovala z Bajkonuru 6. června 1971, v pořádku se spojila s orbitální stanicí Saljut 1, zjistili zde nedýchatelný vzduch smrdící kouřem. Po odstranění závady řadu dní zde plnila zadané úkoly. Pro zhoršování fyzické kondice posádky bylo rozhodnuto program letu zkrátit.

Večer 29. června se oddělil Sojuz 11 od stanice Saljut a započal se sestupem. Při sestupové fázi byly odpáleny pyrotechnicky spojovací šrouby s nepotřebným obytným modulem. Otřesem výbuchu se však neplánovaně otevřel odvětrávací ventil už ve výši 186 km nad povrchem. Vzduch unikl během 30 sekund a všichni tři kosmonauti zahynuli zadušením v Sojuzu po letu trvajícím 570 hodin. Přistávací modul na padácích měkce přistál za asistence čekajících vrtulníků. Jejich smrt byla zjištěna až po přistání kabiny na Zemi.[4]

Odkazy

Reference

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353. 
  2. Биографии космонавтов отряда РГНИИЦПК им. Ю.А. Гагарина [online]. Центр подготовки космонавтов имени Ю.А.Гагарина [cit. 2009-07-19]. Dostupné online. (rusky) 
  3. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Na stanici je teplo, s. 11. 
  4. a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Kosmická obydlí, s. 195.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Půlstoletí“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Georgij Timofejevič Dobrovolskij, s. 57. 

Související články

Externí odkazy