Slatiňany: Porovnání verzí
m narovnání odkazu - Zdeněk ze Šternberka -> Zdeněk Konopišťský ze Šternberka |
→Historie: odkazy |
||
| Řádek 35: | Řádek 35: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou [[Chrudimka|Chrudimkou]] stála pouze dřevěná gotická [[tvrz]]. Jejím vlastníkem byl podle českého historika Augusta Sedláčka v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. Název města Slatiňany je odvozen od slatí (či slatin), uprostřed kterých původní osada vznikla. Ve Slatiňanech se ovšem traduje i [[pověst]] o chasníkovi, honícím divoké prase s dřevěnou tyčí křičíc ''„S latí na ní!“'', což je spíše produkt lidové slovesnosti z pozdější doby. |
První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku [[1294]], kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou [[Chrudimka|Chrudimkou]] stála pouze dřevěná gotická [[tvrz]]. Jejím vlastníkem byl podle českého historika Augusta Sedláčka v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. Název města Slatiňany je odvozen od slatí (či slatin), uprostřed kterých původní osada vznikla. Ve Slatiňanech se ovšem traduje i [[pověst]] o chasníkovi, honícím divoké prase s dřevěnou tyčí křičíc ''„S latí na ní!“'', což je spíše produkt lidové slovesnosti z pozdější doby. |
||
Roku 1349 se osada připomíná jako ''Slatyna Swankonis'' (Slatina Svaňkova) podle [[plebán]]a Svaňka. V roce 1371 náleží spolu s dalšími dvěma vesnicemi, tvrzí a přilehlým dvorem Zbyňkovi řečenému Otháj ze Slatiňan. Od roku 1386 Slatiňany náležely vladykům z Poběžovic a Tuněchod. Jeden z vladyků, Václav ze Slatiňan, se v roce 1415 připojil ke stížnému listu českých a moravských pánů do Kostnice<ref>[http://www.snemovna.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1414_28/t0006_00.htm Digitální knihovna, České sněmy, List pánuow Českých a Morawských do Konstancie, Wáclaw ze Slatiňan]</ref>. Od vladyků z Tuněchod získal panství po roce 1415 Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1438 (1437) zastavil Alšovi z Bítovan a [[Páni z Talmberka|Vítkovi z Talmberka]]. Jeho potomci, synové Matěj a Vítek (1454), a Diviš z Talmberka (1464), maršálek královny Kunhuty, drželi Slatiňany až do roku 1469, kdy byla osada i s tvrzí vypálena vojskem [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňka ze Šternberka]], který se u Chrudimi spojil s vojskem uherského krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]]. |
Roku [[1349]] se osada připomíná jako ''Slatyna Swankonis'' (Slatina Svaňkova) podle [[plebán]]a Svaňka. V roce [[1371]] náleží spolu s dalšími dvěma vesnicemi, tvrzí a přilehlým dvorem Zbyňkovi řečenému Otháj ze Slatiňan. Od roku [[1386]] Slatiňany náležely vladykům z Poběžovic a Tuněchod. Jeden z vladyků, Václav ze Slatiňan, se v roce [[1415]] připojil ke stížnému listu českých a moravských pánů do Kostnice<ref>[http://www.snemovna.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1414_28/t0006_00.htm Digitální knihovna, České sněmy, List pánuow Českých a Morawských do Konstancie, Wáclaw ze Slatiňan]</ref>. Od vladyků z Tuněchod získal panství po roce 1415 Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1438 (1437) zastavil Alšovi z Bítovan a [[Páni z Talmberka|Vítkovi z Talmberka]]. Jeho potomci, synové Matěj a Vítek (1454), a Diviš z Talmberka (1464), maršálek královny Kunhuty, drželi Slatiňany až do roku [[1469]], kdy byla osada i s tvrzí vypálena vojskem [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňka ze Šternberka]], který se u Chrudimi spojil s vojskem uherského krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]]. |
||
V roce 1497 je tvrz i osada uváděna jako pustá a patří Šárovcům z Šárova, kteří ji prodali 1525 [[Chrudim]]i. V letech 1525 až 1547 byla osada Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi, nicméně v roce 1547 byly Slatiňany spolu s dalšími statky městu zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. [[Ferdinand I. Habsburský]] postoupil toto panství roku 1548 Janovi z Pernštejna. Ten jej ještě téhož roku prodal Lhotským ze Zásmuk, od nichž je roku 1554 získali Fraňkové z Liběchova. V roce 1575 koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. |
V roce [[1497]] je tvrz i osada uváděna jako pustá a patří Šárovcům z Šárova, kteří ji prodali [[1525]] [[Chrudim]]i. V letech 1525 až 1547 byla osada Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi, nicméně v roce 1547 byly Slatiňany spolu s dalšími statky městu zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. [[Ferdinand I. Habsburský]] postoupil toto panství roku [[1548]] Janovi z Pernštejna. Ten jej ještě téhož roku prodal Lhotským ze Zásmuk, od nichž je roku [[1554]] získali Fraňkové z Liběchova. V roce [[1575]] koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. |
||
Roku 1595 koupili Slatiňany Karlíkové z Nežetic. Těm (Jiřímu z Nežetic) bylo ovšem za účast na povstání roku 1618 o čtyři roky později panství zkonfiskováno králem a hned nato, v roce 1623 prodáno Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. Od [[Berkové z Dubé|Berků]] koupil Slatiňany František Adam z Bubna a z Litic, jenž je prodal před rokem 1671 Adamu Zikmundovi Purkartovi z Voděrad. Roku 1710 byly Slatiňany prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandbergu. Od Sandbergů koupil zámek s panstvím roku 1732 František Josef, [[hrabě]] ze Schönfeldu, který jej připojil k nasavrckému panství. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se později v roce 1746 provdala za Jana Adama, [[kníže]]te z [[Auersperg]]u, jenž po ní v roce 1773 panství zdědil. |
Roku [[1595]] koupili Slatiňany [[Karlíkové z Nežetic]]. Těm (Jiřímu z Nežetic) bylo ovšem za účast na povstání roku [[1618]] o čtyři roky později panství zkonfiskováno králem a hned nato, v roce [[1623]] prodáno Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. Od [[Berkové z Dubé|Berků]] koupil Slatiňany František Adam z Bubna a z Litic, jenž je prodal před rokem 1671 Adamu Zikmundovi Purkartovi z Voděrad. Roku [[1710]] byly Slatiňany prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandbergu. Od Sandbergů koupil zámek s panstvím roku [[1732]] František Josef, [[hrabě]] ze Schönfeldu, který jej připojil k nasavrckému panství. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se později v roce [[1746]] provdala za Jana Adama, [[kníže]]te z [[Auersperg]]u, jenž po ní v roce [[1773]] panství zdědil. |
||
Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina [[Auerspergové|Auerspergů]]. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce 1859 [[cukrovar]] s rafinérií a kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes řeku Chrudimku postavil stavitel [[František Schmoranz starší|František Schmoranz]], v roce 1877 pak továrna na umělá hnojiva, [[Pila (provoz)|parní pila]] v roce 1901 a v roce 1903 [[lihovar]], vše náležící pod hospodářskou správu [[František Josef z Auerspergu|Františka Josefa]], [[kníže]]te z [[Auersperg]]u. |
Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina [[Auerspergové|Auerspergů]]. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce [[1859]] [[cukrovar]] s rafinérií a kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes řeku Chrudimku postavil stavitel [[František Schmoranz starší|František Schmoranz]], v roce [[1877]] pak továrna na umělá hnojiva, [[Pila (provoz)|parní pila]] v roce [[1901]] a v roce 1903 [[lihovar]], vše náležící pod hospodářskou správu [[František Josef z Auerspergu|Františka Josefa]], [[kníže]]te z [[Auersperg]]u. |
||
Mimoto byla ve Slatiňanech v roce 1899 založena pány Cilkem a Trdlicou továrna na výrobu [[katr]]ů a dřevoobráběcích strojů. Později, z důvodu malého zájmu o její výrobky, továrna mění nejen majitele (Černý a Němec), ale i sortiment. Nově se v ní montují hasičské stříkačky a v roce 1907 továrnu kupuje [[R. A. Smékal]], známý pražský průkopník požární techniky. Továrna začíná vyrábět nejen stříkačky, ale i požární vozy, tělocvičné nářadí a dokonce i pár osobních vozů. Od roku 1937 vede po úmrtí R. A. Smékala továrnu prokurista Potůček, který ji rozšiřuje a modernizuje. |
Mimoto byla ve Slatiňanech v roce [[1899]] založena pány Cilkem a Trdlicou továrna na výrobu [[katr]]ů a dřevoobráběcích strojů. Později, z důvodu malého zájmu o její výrobky, továrna mění nejen majitele (Černý a Němec), ale i sortiment. Nově se v ní montují hasičské stříkačky a v roce [[1907]] továrnu kupuje [[R. A. Smékal]], známý pražský průkopník požární techniky. Továrna začíná vyrábět nejen stříkačky, ale i požární vozy, tělocvičné nářadí a dokonce i pár osobních vozů. Od roku [[1937]] vede po úmrtí R. A. Smékala továrnu prokurista Potůček, který ji rozšiřuje a modernizuje. |
||
[[Auerspergové]] mezitím vlastní zámek, pozemky i hospodářskou výrobu ve Slatiňanech až do roku 1938, kdy zemřel [[František Josef z Auerspergu|František Josef]], [[kníže]] z [[Auersperg]]u. Poté, co zemřel roku 1942 ve Vídni i jeho syn Ferdinand Maria, místní větev Auerspergů vymřela po meči. Po něm zámek, pozemky i hospodářství převzal manžel Ferdinandovy sestry Marie, Karel Josef, [[hrabě]] z Trauttmansdorffu-Weinsbergu, jemuž byl majetek zkonfiskován a zestátněn v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. |
[[Auerspergové]] mezitím vlastní zámek, pozemky i hospodářskou výrobu ve Slatiňanech až do roku [[1938]], kdy zemřel [[František Josef z Auerspergu|František Josef]], [[kníže]] z [[Auersperg]]u. Poté, co zemřel roku [[1942]] ve Vídni i jeho syn Ferdinand Maria, místní větev Auerspergů vymřela po meči. Po něm zámek, pozemky i hospodářství převzal manžel Ferdinandovy sestry Marie, Karel Josef, [[hrabě]] z Trauttmansdorffu-Weinsbergu, jemuž byl majetek zkonfiskován a zestátněn v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. |
||
Také továrna Potůček přechází po znárodnění v roce 1948 pod Sigmu Olomouc jako THZ (továrna hasících zařízení). K další reorganizaci došlo v roce 1962, kdy byl n.p. THZ Vysoké Mýto začleněn do tehdejšího n. p. [[Karosa]] Vysoké Mýto jako závod 03, specializovaný na výrobu kropicích cisteren. Výroba hasící techniky byla v té době utlumena, vyjma požární automobilu CAS K16 na podvozku Liaz, který byl odvozen od běžného kropicího vozu. Přesto se ve Slatiňanech vyráběly důležité komponenty pro hasící vozy, stříkačky i vojenskou techniku - deaktivační cisternový vůz na podvozku V3S. V roce 1994 byla továrna zprivatizována společností prezentující právního nástupce původního majitele a působí jako Strojírna Potůček Slatiňany. |
Také továrna Potůček přechází po znárodnění v roce [[1948]] pod Sigmu Olomouc jako THZ (továrna hasících zařízení). K další reorganizaci došlo v roce 1962, kdy byl n.p. THZ Vysoké Mýto začleněn do tehdejšího n. p. [[Karosa]] Vysoké Mýto jako závod 03, specializovaný na výrobu kropicích cisteren. Výroba hasící techniky byla v té době utlumena, vyjma požární automobilu CAS K16 na podvozku Liaz, který byl odvozen od běžného kropicího vozu. Přesto se ve Slatiňanech vyráběly důležité komponenty pro hasící vozy, stříkačky i vojenskou techniku - deaktivační cisternový vůz na podvozku V3S. V roce 1994 byla továrna zprivatizována společností prezentující právního nástupce původního majitele a působí jako Strojírna Potůček Slatiňany. |
||
Slatiňany byly povýšeny na město 1. července 1971. V současné době má město spolu s místními částmi [[Škrovád]], [[Kunčí]], [[Trpišov]] a [[Kochánovice]] 4040 obyvatel. |
Slatiňany byly povýšeny na město 1. července 1971. V současné době má město spolu s místními částmi [[Škrovád]], [[Kunčí]], [[Trpišov]] a [[Kochánovice]] 4040 obyvatel. |
||
Verze z 22. 3. 2015, 00:44
| Slatiňany | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Chrudim |
| Obec s rozšířenou působností | Chrudim (správní obvod) |
| Okres | Chrudim |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°55′16″ s. š., 15°48′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 4 210 (2023)[1] |
| Rozloha | 15,61 km²[2] |
| Nadmořská výška | 268 m n. m. |
| Počet domů | 1 192 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | T.G. Masaryka 36, 538 21 Slatiňany mesto |
| Starosta | MVDr. Ivan Jeník |
| Oficiální web: www | |
  Slatiňany | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 572268 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slatiňany jsou město na úpatí Železných hor 4 km jižně od okresního města Chrudim.
Historie
První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl podle českého historika Augusta Sedláčka v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. Název města Slatiňany je odvozen od slatí (či slatin), uprostřed kterých původní osada vznikla. Ve Slatiňanech se ovšem traduje i pověst o chasníkovi, honícím divoké prase s dřevěnou tyčí křičíc „S latí na ní!“, což je spíše produkt lidové slovesnosti z pozdější doby.
Roku 1349 se osada připomíná jako Slatyna Swankonis (Slatina Svaňkova) podle plebána Svaňka. V roce 1371 náleží spolu s dalšími dvěma vesnicemi, tvrzí a přilehlým dvorem Zbyňkovi řečenému Otháj ze Slatiňan. Od roku 1386 Slatiňany náležely vladykům z Poběžovic a Tuněchod. Jeden z vladyků, Václav ze Slatiňan, se v roce 1415 připojil ke stížnému listu českých a moravských pánů do Kostnice[4]. Od vladyků z Tuněchod získal panství po roce 1415 Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1438 (1437) zastavil Alšovi z Bítovan a Vítkovi z Talmberka. Jeho potomci, synové Matěj a Vítek (1454), a Diviš z Talmberka (1464), maršálek královny Kunhuty, drželi Slatiňany až do roku 1469, kdy byla osada i s tvrzí vypálena vojskem Zdeňka ze Šternberka, který se u Chrudimi spojil s vojskem uherského krále Matyáše Korvína.
V roce 1497 je tvrz i osada uváděna jako pustá a patří Šárovcům z Šárova, kteří ji prodali 1525 Chrudimi. V letech 1525 až 1547 byla osada Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi, nicméně v roce 1547 byly Slatiňany spolu s dalšími statky městu zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. Ferdinand I. Habsburský postoupil toto panství roku 1548 Janovi z Pernštejna. Ten jej ještě téhož roku prodal Lhotským ze Zásmuk, od nichž je roku 1554 získali Fraňkové z Liběchova. V roce 1575 koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek.
Roku 1595 koupili Slatiňany Karlíkové z Nežetic. Těm (Jiřímu z Nežetic) bylo ovšem za účast na povstání roku 1618 o čtyři roky později panství zkonfiskováno králem a hned nato, v roce 1623 prodáno Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. Od Berků koupil Slatiňany František Adam z Bubna a z Litic, jenž je prodal před rokem 1671 Adamu Zikmundovi Purkartovi z Voděrad. Roku 1710 byly Slatiňany prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandbergu. Od Sandbergů koupil zámek s panstvím roku 1732 František Josef, hrabě ze Schönfeldu, který jej připojil k nasavrckému panství. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se později v roce 1746 provdala za Jana Adama, knížete z Auerspergu, jenž po ní v roce 1773 panství zdědil.
Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auerspergů. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes řeku Chrudimku postavil stavitel František Schmoranz, v roce 1877 pak továrna na umělá hnojiva, parní pila v roce 1901 a v roce 1903 lihovar, vše náležící pod hospodářskou správu Františka Josefa, knížete z Auerspergu.
Mimoto byla ve Slatiňanech v roce 1899 založena pány Cilkem a Trdlicou továrna na výrobu katrů a dřevoobráběcích strojů. Později, z důvodu malého zájmu o její výrobky, továrna mění nejen majitele (Černý a Němec), ale i sortiment. Nově se v ní montují hasičské stříkačky a v roce 1907 továrnu kupuje R. A. Smékal, známý pražský průkopník požární techniky. Továrna začíná vyrábět nejen stříkačky, ale i požární vozy, tělocvičné nářadí a dokonce i pár osobních vozů. Od roku 1937 vede po úmrtí R. A. Smékala továrnu prokurista Potůček, který ji rozšiřuje a modernizuje.
Auerspergové mezitím vlastní zámek, pozemky i hospodářskou výrobu ve Slatiňanech až do roku 1938, kdy zemřel František Josef, kníže z Auerspergu. Poté, co zemřel roku 1942 ve Vídni i jeho syn Ferdinand Maria, místní větev Auerspergů vymřela po meči. Po něm zámek, pozemky i hospodářství převzal manžel Ferdinandovy sestry Marie, Karel Josef, hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu, jemuž byl majetek zkonfiskován a zestátněn v roce 1945 na základě Benešových dekretů.
Také továrna Potůček přechází po znárodnění v roce 1948 pod Sigmu Olomouc jako THZ (továrna hasících zařízení). K další reorganizaci došlo v roce 1962, kdy byl n.p. THZ Vysoké Mýto začleněn do tehdejšího n. p. Karosa Vysoké Mýto jako závod 03, specializovaný na výrobu kropicích cisteren. Výroba hasící techniky byla v té době utlumena, vyjma požární automobilu CAS K16 na podvozku Liaz, který byl odvozen od běžného kropicího vozu. Přesto se ve Slatiňanech vyráběly důležité komponenty pro hasící vozy, stříkačky i vojenskou techniku - deaktivační cisternový vůz na podvozku V3S. V roce 1994 byla továrna zprivatizována společností prezentující právního nástupce původního majitele a působí jako Strojírna Potůček Slatiňany.
Slatiňany byly povýšeny na město 1. července 1971. V současné době má město spolu s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice 4040 obyvatel.
Památky ve městě a okolí
- Státní zámek Slatiňany s hippologickým muzeem a anglickým parkem o rozloze 16 ha, přecházejícím jižním směrem v parkovou nivu s výběhy pro koně a třešňovkou
- Kostel sv. Martina; farní kostel římskokatolické církve ze 14. století, přestavěný do novogotického stylu v letech 1891 až 1892 Františkem Schmoranzem starším
- Hřebčín Slatiňany - pobočka národního hřebčína Kladruby s chovem plemena starokladrubských vraníků
- Kočičí hrádek, zmenšenina hradu na svahu kopce Hůra, zbudovaná pro děti knížete Auersperga
- Vrchlického návrší (U Panny Marie), křemencové návrší, oblíbené místo Jaroslava Vrchlického s jeho pamětní deskou, dílem Otakara Španiela, a s božími muky
- Nedávno opravená a zpřístupněná Rozhledna Nerozhledna Na Chlumu, ležící v bývalé Slavické oboře, která původně sahala až k zámeckému parku.
- Kopec Tři Bubny s dvoulodním kostelem sv. Jiří, patří k Orli, ležící tři kilometry severovýchodně od Slatiňan. V blízkosti kostela zůstaly zachovány pozůstatky ochranných valů opevnění z roku 1778.
- Čtyři kilometry severovýchodně od Slatiňan leží obec Kočí, ve které je postaven lidový kostelík sv. Bartoloměje s představěným nádherným netradičním vstupním krytým dřevěným mostem a dřevěnou zvonicí. Zakládací listina kostela je datována do roku 1397.
- V blízké Slavické oboře se nachází zřícenina hradu Strádov
Významní rodáci a osobnosti Slatiňan
- Mezi místní slavné rodáky patří zpěvačka Helena Vondráčková a její bratr, skladatel a zpěvák Jiří Vondráček, otec Lucie Vondráčkové. Dále pak Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla v Praze
- Slatiňanské hippologické muzeum založil PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc.
- V roce 1833[5] nebo 1837[6] se ve Slatiňanech usadil významný český stavitel František Schmoranz starší, který provedl celou řadu regotizací staveb po východních Čechách. Ve Slatiňanech se narodili všichni jeho synové, z nichž do dějin zasáhli nejvíce dva: František Schmoranz mladší, který byl taktéž významným architektem a Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla.
- Jaroslav Vrchlický navštěvoval Slatiňany pravidelně od roku 1888 každé univerzitní prázdniny a byl ubytován nejprve v čp. 131 a později v bývalém hostinci U Čiháků (nyní restaurace U zámku). V roce 1908 při letním pobytu ve Slatiňanech onemocněl a po návratu do Prahy utrpěl mozkovou příhodu. Naposledy byl ve Slatiňanech v roce 1909.
Partnerská města
Části města
- Slatiňany
- Kochánovice
- Kunčí
- Škrovád
- Trpišov
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Digitální knihovna, České sněmy, List pánuow Českých a Morawských do Konstancie, Wáclaw ze Slatiňan
- ↑ Dr. Ing. František Mandys, CSc.: Českomoravská vrchovina, Olympia Praha, 1986
- ↑ Ottův slovník naučný z let 1888-1909
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slatiňany na Wikimedia Commons - Oficiální web města Slatiňany
- Hasičský sbor města Slatiňany
| Město Slatiňany |
|---|
|
Kochánovice | Kunčí | Slatiňany | Škrovád | Trpišov |
