Japonský paleolit: Porovnání verzí
→Kamenné nástroje: oprava gramatiky datování, srovnání s Věstonic. Venuší. |
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) - interwiki clanek neni FA; kosmetické úpravy |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
|} |
|} |
||
černé linie zobrazují současné Japonsko]] |
černé linie zobrazují současné Japonsko]] |
||
Začátek''' Japonského [[paleolit |
Začátek''' Japonského [[paleolit]]u''' ({{Vjazyce|ja}}: 旧石器時代, ''kjúsekki džidai'') se datuje do období zhruba 50 000 - 30 000 let př.n.l., kdy byli nalezeny nejstarší kamenné nástroje a končí kolem roku 14000 př.n.l., na konci poslední doby ledové, což odpovídá začátku [[období Džómon]]. V této době se ostrovy oddělovaly od pevniny. Kontakty s pevninou byly mezi [[Hokkaidó|Hokkaidem]] a [[Sibiř]]í přes [[La Pérouseův průliv|La Pérousův průliv]]. Na jihu z [[Korea|Koreje]] přes [[Cušimský průliv]]. Odtud sem přicházeli budoucí obyvatelé. Ti lovili mamuty, slony a vysokou zvěř. Byla zde vysoká sopečná činnost. Popel dal vzniknout úrodné půdě v nížině [[Kantó]]. |
||
Většina vědců souhlasí s tím, že před asi 40 000 roky byly japonské ostrovy díky zamrznutí oceánu spojeny s asijskou pevninou. Z archeologických nálezů vyplývá, že mezi lety 35 000 a 30 000 př. n. l. přišli lidé druhu ''[[Člověk rozumný|Homo sapiens]]'' na japonské ostrovy z východní a jihovýchodní [[Asie]]. Tito lidé byli lovci a sběrači a uměli vyrábět kamenné nástroje. Kamenné nářadí, bydliště a lidské fosilie z tohoto období byly nalezeny na všech ostrovech Japonska. Nejstarší lidské kosti byly objeveny v [[Hamamatsu]]. Radiouhlíková metoda ukázala, že fosílie jsou staré asi 14 000 až 18 000 let. |
Většina vědců souhlasí s tím, že před asi 40 000 roky byly japonské ostrovy díky zamrznutí oceánu spojeny s asijskou pevninou. Z archeologických nálezů vyplývá, že mezi lety 35 000 a 30 000 př. n. l. přišli lidé druhu ''[[Člověk rozumný|Homo sapiens]]'' na japonské ostrovy z východní a jihovýchodní [[Asie]]. Tito lidé byli lovci a sběrači a uměli vyrábět kamenné nástroje. Kamenné nářadí, bydliště a lidské fosilie z tohoto období byly nalezeny na všech ostrovech Japonska. Nejstarší lidské kosti byly objeveny v [[Hamamatsu]]. Radiouhlíková metoda ukázala, že fosílie jsou staré asi 14 000 až 18 000 let. |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní [[Stratigrafie Marsu|stratigrafických]] informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké [[erupce]] inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky [[Aira-Tanzawa]], která pokryla celé [[Japonsko]] zhruba před 21 000 - 22 000 lety. |
Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní [[Stratigrafie Marsu|stratigrafických]] informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké [[erupce]] inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky [[Aira-Tanzawa]], která pokryla celé [[Japonsko]] zhruba před 21 000 - 22 000 lety. |
||
{{Portály|Japonsko}} |
{{Portály|Japonsko}} |
||
[[Kategorie:Japonské éry]] |
[[Kategorie:Japonské éry]] |
||
[[Kategorie:Paleolit]] |
[[Kategorie:Paleolit]] |
||
{{Link FA|fr}} |
Verze z 28. 2. 2015, 16:05
- oblasti nad hladinou moře | |
- bez vegetace | |
- moře |
Začátek Japonského paleolitu (japonsky: 旧石器時代, kjúsekki džidai) se datuje do období zhruba 50 000 - 30 000 let př.n.l., kdy byli nalezeny nejstarší kamenné nástroje a končí kolem roku 14000 př.n.l., na konci poslední doby ledové, což odpovídá začátku období Džómon. V této době se ostrovy oddělovaly od pevniny. Kontakty s pevninou byly mezi Hokkaidem a Sibiří přes La Pérousův průliv. Na jihu z Koreje přes Cušimský průliv. Odtud sem přicházeli budoucí obyvatelé. Ti lovili mamuty, slony a vysokou zvěř. Byla zde vysoká sopečná činnost. Popel dal vzniknout úrodné půdě v nížině Kantó.
Většina vědců souhlasí s tím, že před asi 40 000 roky byly japonské ostrovy díky zamrznutí oceánu spojeny s asijskou pevninou. Z archeologických nálezů vyplývá, že mezi lety 35 000 a 30 000 př. n. l. přišli lidé druhu Homo sapiens na japonské ostrovy z východní a jihovýchodní Asie. Tito lidé byli lovci a sběrači a uměli vyrábět kamenné nástroje. Kamenné nářadí, bydliště a lidské fosilie z tohoto období byly nalezeny na všech ostrovech Japonska. Nejstarší lidské kosti byly objeveny v Hamamatsu. Radiouhlíková metoda ukázala, že fosílie jsou staré asi 14 000 až 18 000 let.
Významná naleziště: Akaši, Ušikawa, Mikabi, Hamakita, Kuzu
Kamenné nástroje
Japonský paleolit je také jedinečný v tom, že obsahuje nejranější známé kamenné nástroje a broušené kamenné nástroje na světě z doby asi 30 000 let př. n. l., přičemž se jedná o technologii, obvykle spojenou s počátkem neolitu (před asi 12 000 lety) ve zbytku světa. Vzhledem k této jedinečnosti, období paleolitu v Japonsku přesně neodpovídá tradiční definici paleolitu založené na technologii opracovávaných kamenných nástrojů. Japonské paleolitické nástroje totiž vykazují mezolitické a neolitické rysy už v době 30 000 let př. n. l.
Není přesně známo, proč byly tyto nástroje vytvořeny v Japonsku tak brzy. Mohlo tomu však napomoci to, že se jednalo o dobu spojenu s teplejším klimatem na celém světě (před 30 000 - 20 000 lety), z kterého mohli mít prospěch právě Japonské ostrovy, byť jistě nejen ony. V tomto období (mezi 29 a 25 tisíci let př. n. l.) vznikla unikátní, patrně nejstarší známá keramika světa, Věstonická Venuše.
Paleoantropologie
Paleolitická populace v Japonsku, stejně jako pozdější populace Džómonského období, je pravděpodbně příbuzná s pravěkou paleo-asijskou skupinou lidí, která zabíral velkou část Asie než došlo k rozšíření populací charakteristických dnešních lidí Číny, Koreje a Japonska.
Stavba kostry poukazuje na mnoho podobností s jinými domorodými lidmi z asijského kontinentu. Zubní struktura patří do skupiny Sundadont, rozšířené především mezi pravěkými obyvateli jihovýchodní Asie (kde současné populace patří do skupiny Sinodont). Rysy lebky mají tendenci být silnější, s poměrně vyklenutýma očima.
Domorodé populace Ainu, dnes většinou omezeny na severním ostrově Hokkaidó, se zdají být potomci těchto paleolitických populací, a vykazují rysy, které byli v minulosti ozačovány jako rysy caucasoidní rasy, ale dnes jsou obecně spíše považovány za součást této rané paleolitické populace.
Genetická analýza dnešní populace není jednoznačná a uvádí značné množství genetického míšení mezi nejstarší populací v Japonsku a pozdějšími příjezdy lidí. Odhaduje se, že 10 až 20% genetické výbavy dněšní japonské populace pochází z domorodé populace Džómonského období, a zbytek pochází z pozdějších stěhování lidí z Asijského kontinentu, zejména z období Jajoi.
Archeologické nálezy
Studie období paleolitu v Japonsku nebyla zahájena až donedávna - první paleolitické naleziště bylo objeveno hned po skončení druhé světové války. Vzhledem k dřívějšímu předpokladu, že lidé v Japonsku nežily před obdobím Džómon, výkopávky obvykle skončily na začátku Džómonské vrstvy litosféry (14 000 let př. nl.) a nepokračovalo se hlouběji. Od prvního paleolitického nálezu učiněného Tadahirem Aizawem, bylo nalezeno kolem 5000 dalších paleolitických nalezišť, některé z nich na stávajících Džómonských archeologických nalezišťích.
Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní stratigrafických informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké erupce inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky Aira-Tanzawa, která pokryla celé Japonsko zhruba před 21 000 - 22 000 lety.