Kubáň (řeka): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 20. 2. 2015, 18:51

Šablona:Infobox - řeka Kubáň (rusky a ukrajinsky Кубань [Kubaň], adygejsky Псыж [Psyž], ve starověku řecky Hypanis) je řeka v Karačajevsko-Čerkesku, ve Stavropolském a v Krasnodarském kraji a v Adygejské republice v jižním Rusku, která protéká stejnojmenným regionem. Je dlouhá 906 km od pramenů Ullukamu, přičemž vlastní Kubáň měří 870 km. Povodí řeky má rozlohu 57 900 km².

Průběh toku

Horní tok

Vzniká soutokem řek Ullukam a Učkulam, které stékají z ledovce Ullukum na svazích Elbrusu ve Velkém Kavkaze. Od soutoku zdrojnic až k městu Něvinnomyssk teče převážně v hluboké a úzké soutěsce, má velký spád a překonává mnohé peřeje. U Něvinnomyssku byla vybudována přehrada, ze které je odváděna voda do Něvinnomysského kanálu.

Střední tok

Na středním toku nad soutokem s Labou teče v široké dolině s terasovitými úbočími. Poté, když se řeka stáčí na západ, objevuje se na levém břehu úval, který u Usť-Labinsku dosahuje šířky až 4 km. Koryto je v těch místech značně členité, vyskytují se v něm mělčiny a říční prahy, často se dělí na jednotlivá ramena.

Dolní tok

Pod ústím Laby má řeka značně vyšší průtok a okolní úval se ještě více rozšiřuje, když u železniční stanice Varenikovskaja dosahuje až 20 km, aby se pak směrem k ústí opět zúžil na 3 až 4 km. Koryto je v některých svých úsecích vyzvednuto nad okolní terén a obehnáno hrázemi. Mezi ústími řeka Laba a Afins se nacházejí Adygejské rákosiny o rozloze 300 km². Pod ústím Afinsu na ně navazují Zakubáňské rákosiny o rozloze 800 km². Ve vzdálenosti 116 km od ústí se odděluje pravé rameno Protoka o délce 130 km. Rozloha oblasti ústí řeky je 4300 km². Hlavní tok ústí do Těmrjuckého zálivu Azovského moře. Ještě na konci 19. století hlavní rameno končilo v Černém moři, ale po prohloubení ramen vedoucích do Azovského moře, už z něj voda do Černého moře nedotéká.

Přítoky

Všechny velké přítoky ústí zleva – Malý, Velký Zelenčuk, Urup, Laba, Belaja, Pšiš.

Vodní režim

Zdroj vody je smíšený, přičemž na horním toku převládá ledovcový a vysokohorský sněhový (49 %) a následují dešťový 27 % a podzemní 21 %. U Krasnodaru se zastoupení těchto tří zdrojů vody vyrovnává na 32 %. Pro řeku je charakteristické protáhlé letní období zvýšených vodních stavů, kdy dochází k povodním v důsledku dešťů. V zimě dochází k povodním při oblevách a také při deštích. Průměrný roční průtok vody u Krasnodaru činí 425 m³/s. Po vybudování hydrotechnických zařízení (Něvinnomyský kanál, Tščická, Krasnodarská a Šapsugská přehrada) a využitím vody na zavlažování se průtok řeky zmenšil přibližně na 30 m³/s. Průměrná kalnost vody je 682 g/m³, tudíž roční množství usazenin činí 8,4 Mt. Při ústích ramen delty a Protoky se pobřeží posunuje směrem do moře o 70 resp. 45 m ročně.

Využití

Na dolním toku řeky se nachází důležitá oblast pěstování rýže. V deltě je rozvinutý rybolov (candát obecný, plotice obecná, jeseteři, podoustev říční, ouklej lesklá. Vodní doprava je možná od Krasnodaru k ústí. Na řece leží města Karačajevsk, Čerkessk, Něvinnomyssk, Armavir, Novokubansk, Kropotkin, Usť-Labinsk, Krasnodar, Těmrjuk.

Literatura

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Кубань“.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kubáň na Wikimedia Commons

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 === Dolní tok ===
-Pod ústím [[Laba|Laby]] má řeka značně vyšší [[průtok (hydrologie)|průtok]] a okolní úval se ještě více rozšiřuje, když u [[železniční stanice]] [[Varenikovskaja]] dosahuje až 20&nbsp;km, aby se pak směrem k [[ústí]] opět zúžil na 3 až 4&nbsp;km. Koryto je v některých svých úsecích vyzvednuto nad okolní terén a obehnáno [[hráz (stavba)|hrázemi]]. Mezi ústími řeka [[Laba]] a [[Afins]] se nacházejí [[Adygejské rákosiny]] o rozloze 300&nbsp;km². Pod ústím [[Afins]]u na ně navazují [[Zakubáňské rákosiny]] o rozloze 800&nbsp;km². Ve vzdálenosti 116&nbsp;km od ústí se odděluje pravé rameno [[Protoka]] o délce 130&nbsp;km. Rozloha oblasti ústí řeky je 4300&nbsp;km². Hlavní tok ústí do [[Těmrjucký záliv|Těmrjuckého zálivu]] [[Azovské moře|Azovského moře]]. Ještě na konci [[19. století]] hlavní rameno končilo v [[Černé moře|Černém moři]], ale po prohloubení ramen vedoucích do [[Azovské moře|Azovského moře]], už z něj voda do [[Černé moře|Černého moře]] nedotéká.
+Pod ústím [[Laba|Laby]] má řeka značně vyšší [[Průtok vodního toku|průtok]] a okolní úval se ještě více rozšiřuje, když u [[železniční stanice]] [[Varenikovskaja]] dosahuje až 20&nbsp;km, aby se pak směrem k [[ústí]] opět zúžil na 3 až 4&nbsp;km. Koryto je v některých svých úsecích vyzvednuto nad okolní terén a obehnáno [[hráz (stavba)|hrázemi]]. Mezi ústími řeka [[Laba]] a [[Afins]] se nacházejí [[Adygejské rákosiny]] o rozloze 300&nbsp;km². Pod ústím [[Afins]]u na ně navazují [[Zakubáňské rákosiny]] o rozloze 800&nbsp;km². Ve vzdálenosti 116&nbsp;km od ústí se odděluje pravé rameno [[Protoka]] o délce 130&nbsp;km. Rozloha oblasti ústí řeky je 4300&nbsp;km². Hlavní tok ústí do [[Těmrjucký záliv|Těmrjuckého zálivu]] [[Azovské moře|Azovského moře]]. Ještě na konci [[19. století]] hlavní rameno končilo v [[Černé moře|Černém moři]], ale po prohloubení ramen vedoucích do [[Azovské moře|Azovského moře]], už z něj voda do [[Černé moře|Černého moře]] nedotéká.
 === Přítoky ===
 Všechny velké přítoky ústí zleva – [[Malý Zelenčuk|Malý]], [[Velký Zelenčuk]], [[Urup (řeka)|Urup]], [[Laba]], [[Belaja (přítok Kubáně)|Belaja]], [[Pšiš]].
 == Vodní režim ==
-Zdroj vody je smíšený, přičemž na horním toku převládá [[ledovec|ledovcový]] a vysokohorský [[sníh|sněhový]] (49&nbsp;[[%]]) a následují [[déšť|dešťový]] 27 % a [[podzemní voda|podzemní]] 21 %. U [[Krasnodar]]u se zastoupení těchto tří zdrojů vody vyrovnává na 32 %. Pro řeku je charakteristické protáhlé [[léto|letní]] období zvýšených vodních stavů, kdy dochází k [[povodeň|povodním]] v důsledku dešťů. V [[zima|zimě]] dochází k povodním při [[obleva|oblevách]] a také při deštích. Průměrný roční [[průtok (hydrologie)|průtok]] vody u [[Krasnodar]]u činí 425&nbsp;[[metr krychlový za sekundu|m³/s]]. Po vybudování hydrotechnických zařízení ([[Něvinnomyský kanál]], [[Tščická přehrada|Tščická]], [[Krasnodarská přehrada|Krasnodarská]] a [[Šapsugská přehrada]]) a využitím vody na [[zavlažování]] se průtok řeky zmenšil přibližně na 30&nbsp;m³/s. Průměrná kalnost vody je 682&nbsp;[[gram na metr krychlový|g/m³]], tudíž roční množství usazenin činí 8,4&nbsp;[[megatuna|Mt]]. Při ústích [[říční rameno|ramen]] [[říční delta|delty]] a [[Protoka|Protoky]] se pobřeží posunuje směrem do [[moře]] o 70 resp. 45&nbsp;m ročně.
+Zdroj vody je smíšený, přičemž na horním toku převládá [[ledovec|ledovcový]] a vysokohorský [[sníh|sněhový]] (49&nbsp;[[%]]) a následují [[déšť|dešťový]] 27 % a [[podzemní voda|podzemní]] 21 %. U [[Krasnodar]]u se zastoupení těchto tří zdrojů vody vyrovnává na 32 %. Pro řeku je charakteristické protáhlé [[léto|letní]] období zvýšených vodních stavů, kdy dochází k [[povodeň|povodním]] v důsledku dešťů. V [[zima|zimě]] dochází k povodním při [[obleva|oblevách]] a také při deštích. Průměrný roční [[Průtok vodního toku|průtok]] vody u [[Krasnodar]]u činí 425&nbsp;[[metr krychlový za sekundu|m³/s]]. Po vybudování hydrotechnických zařízení ([[Něvinnomyský kanál]], [[Tščická přehrada|Tščická]], [[Krasnodarská přehrada|Krasnodarská]] a [[Šapsugská přehrada]]) a využitím vody na [[zavlažování]] se průtok řeky zmenšil přibližně na 30&nbsp;m³/s. Průměrná kalnost vody je 682&nbsp;[[gram na metr krychlový|g/m³]], tudíž roční množství usazenin činí 8,4&nbsp;[[megatuna|Mt]]. Při ústích [[říční rameno|ramen]] [[říční delta|delty]] a [[Protoka|Protoky]] se pobřeží posunuje směrem do [[moře]] o 70 resp. 45&nbsp;m ročně.
 == Využití ==