Hans Frank: Porovnání verzí
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
m ibox z wd, adata, portál, sort a šabl na konec |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{infobox - osoba}} |
|||
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1989-011-13, Hans Frank.jpg|thumb|Oficiální Německý portrét ze začátku války]] |
|||
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 121-0270, Polen, Krakau, Polizeiparade, Hans Frank.jpg|thumb|Frank triumfálně přebírá moc v Krakově]] |
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 121-0270, Polen, Krakau, Polizeiparade, Hans Frank.jpg|thumb|Frank triumfálně přebírá moc v Krakově]] |
||
[[Soubor:Alfred Jodl, Hans Frank, Alfred Rosenberg.jpg|thumb|Generál [[Alfred Jodl]], Hans Frank (uprostřed) a [[Alfred Rosenberg]] během [[Norimberské procesy|Norimberských procesů]] v roce 1946]] |
[[Soubor:Alfred Jodl, Hans Frank, Alfred Rosenberg.jpg|thumb|Generál [[Alfred Jodl]], Hans Frank (uprostřed) a [[Alfred Rosenberg]] během [[Norimberské procesy|Norimberských procesů]] v roce 1946]] |
||
Řádek 11: | Řádek 12: | ||
== Osobní život == |
== Osobní život == |
||
Dne 2. dubna [[1925]] se v [[Mnichov]]ě Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbstovou ([[1895]]-[[1959]]) z [[Forst]]u (Lausitz). Měli spolu pět dětí: |
Dne 2. dubna [[1925]] se v [[Mnichov]]ě Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbstovou ([[1895]]-[[1959]]) z [[Forst]]u (Lausitz). Měli spolu pět dětí: |
||
* Sigrid Frank (*13. 3. 1927) |
* Sigrid Frank (* 13. 3. 1927) |
||
* Norman Frank (*3. 6. 1928) |
* Norman Frank (* 3. 6. 1928) |
||
* Brigitte Frank (*13. 1. 1935) |
* Brigitte Frank (* 13. 1. 1935) |
||
* Michael Frank (*15. 3. 1937) |
* Michael Frank (* 15. 3. 1937) |
||
* [[Niklas Frank]] (*9. 3. 1939) |
* [[Niklas Frank]] (* 9. 3. 1939) |
||
Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během [[manželství]] měla několik milenců. Ale ani Hans Frank dle dostupných údajů nevedl počestný manželský život. Důkazem jsou výpovědi služebných v jejich domě, sekretářek a polských obyvatelek, které výměnou za povolení k vycestování musely H. Frankovi poskytnout své tělo. Od roku [[1939]] si Brigitte Franková říkala ''Königin von Polen'' (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce [[1942]] oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“. |
Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během [[manželství]] měla několik milenců. Ale ani Hans Frank dle dostupných údajů nevedl počestný manželský život. Důkazem jsou výpovědi služebných v jejich domě, sekretářek a polských obyvatelek, které výměnou za povolení k vycestování musely H. Frankovi poskytnout své tělo. Od roku [[1939]] si Brigitte Franková říkala ''Königin von Polen'' (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce [[1942]] oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“. |
||
V roce [[1987]] napsal Niklas Frank knihu o svém otci ''Der Vater: Eine Abrechnung''. Kniha vyšla v roce [[1991]] v Anglii pod názvem ''In the Shadow of the Reich'' a v roce 2010 vyšla česky pod titulem ''Můj otec: účtování''. Původně kniha vycházela v časopise [[Stern]] na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v [[Německo|Německu]], protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci. |
V roce [[1987]] napsal Niklas Frank knihu o svém otci ''Der Vater: Eine Abrechnung''. Kniha vyšla v roce [[1991]] v Anglii pod názvem ''In the Shadow of the Reich'' a v roce 2010 vyšla česky pod titulem ''Můj otec: účtování''. Původně kniha vycházela v časopise [[Stern]] na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v [[Německo|Německu]], protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci. |
||
Řádek 38: | Řádek 39: | ||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat|Hans Frank}} |
* {{Commonscat|Hans Frank}} |
||
* {{Wikicitáty|osoba=Hans Frank}} |
* {{Wikicitáty|osoba=Hans Frank}} |
||
⚫ | |||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Druhá světová válka|Německo|Politika}} |
|||
⚫ | |||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
Verze z 21. 1. 2015, 12:42
Hans Frank | |
---|---|
Rodné jméno | Hans Michael Frank |
Narození | 23. května 1900 Karlsruhe |
Úmrtí | 16. října 1946 (ve věku 46 let) Norimberská soudní věznice |
Příčina úmrtí | oběšení |
Alma mater | Mnichovská univerzita |
Povolání | advokát a politik |
Ocenění | Zlatý stranický odznak Řád krve |
Politické strany | Německá dělnická strana (od 1919) Národně socialistická německá dělnická strana |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Choť | Brigitte Frank (1925–1946) |
Děti | Niklas Frank |
Funkce | člen Říšského sněmu Výmarské republiky člen Reichstagu Nacistického Německa |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dr. jur. Hans Michael Frank (23. května 1900 - 16. října 1946) byl právník a vysoce postavený člen německé nacistické strany již od 20. let 20. století. Od roku 1939 se jednalo o neomezeného vládce v Generálním gouvernementu (okupovaného Polska). Podílel se na holokaustu miliónů Poláků a Židů a za to byl mezinárodním soudním tribunálem pro válečné zločiny v Norimberku odsouzen k smrti a popraven.
Předválečná kariéra
Narodil se v Karlsruhe právníkovi Karlu Frankovi a jeho ženě Magdaleně Buchmaierové. Měl staršího bratra Karla a mladší sestru Elisabeth. Sloužil v německé armádě za 1. světové války. Po skončení války se přidal k jednotkám Freikorps. V roce 1919 vstoupil jako jeden z prvních do Německé dělnické strany (DAP). Promoval v roce 1926 a od té doby se stal osobním Hitlerovým právním poradcem. V tomto postavení se pohyboval v těsné blízkosti Hitlera a mohl tak nahlédnout do jeho osobního života. Ve svých pamětech napsaných krátce před popravou napsal, že v roce 1930 vypátral Hitlerovu rodinu poté co obdržel vyděračský dopis od Hitlerova synovce Williama Patrika Hitlera, který v něm údajně vyhrožoval, že zveřejní pravdu o Hitlerových předcích. Tvrdil, že má nikdy nezveřejněné důkazy o tom, že jeho otec byl nelegitimní syn Žida Leopolda Frankenbergera. Žádné důkazy to však nemohou potvrdit.
Frank byl v roce 1930 zvolen do Reichstagu a v roce 1933 se stal ministrem spravedlnosti bavorské zemské vlády. Zároveň byl předsedou nacionálněsocialistické juristické asociace a prezidentem Akademie německého práva od roku 1933. Od roku 1934 byl říšským ministrem bez portfeje.
Osobní život
Dne 2. dubna 1925 se v Mnichově Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbstovou (1895-1959) z Forstu (Lausitz). Měli spolu pět dětí:
- Sigrid Frank (* 13. 3. 1927)
- Norman Frank (* 3. 6. 1928)
- Brigitte Frank (* 13. 1. 1935)
- Michael Frank (* 15. 3. 1937)
- Niklas Frank (* 9. 3. 1939)
Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během manželství měla několik milenců. Ale ani Hans Frank dle dostupných údajů nevedl počestný manželský život. Důkazem jsou výpovědi služebných v jejich domě, sekretářek a polských obyvatelek, které výměnou za povolení k vycestování musely H. Frankovi poskytnout své tělo. Od roku 1939 si Brigitte Franková říkala Königin von Polen (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce 1942 oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“. V roce 1987 napsal Niklas Frank knihu o svém otci Der Vater: Eine Abrechnung. Kniha vyšla v roce 1991 v Anglii pod názvem In the Shadow of the Reich a v roce 2010 vyšla česky pod titulem Můj otec: účtování. Původně kniha vycházela v časopise Stern na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v Německu, protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci.
Šachy
Hans Frank se intenzívně zajímal o šachy, vlastnil rozsáhlou šachovou knihovnu a byl aktivním hráčem. Známa je jeho jediná partie ze simultánky naslepo s německým velmistrem Sämischem sehraná v březnu 1936. V době panování v Generálním gouvernementu byl v letech 1940-1944 patronem několika turnajů, v roce 1940 zorganizoval v Krakově šachový kongres, o půl roku později oznámil založení šachové školy pod vedením Jefima Bogoljubova a mistra světa Alexandra Aljechina, Bogoljubova přijal ve svém sídle v krakovském Wawelu. V říjnu 1942 navštívil šachový turnaj pořádaný v Literární kavárně v Krakově.[1]
Válečná kariéra
V roce 1939 byl Frank jmenován šéfem administrativy u Gerda von Rundstedta v Generálním gouvernementu. Dne 26. října 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaného Polska (Generalgouverneur für die besetzten polnischen Gebiete) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführera. Frank dohlížel na segregaci Židů do ghett a využíval polské obyvatele na nucené práce. V roce 1942 začal ztrácet své mocenské pozice mimo Polsko, také v důsledku soupeření s Friedrichem W. Krügerem, který byl hlavou SS a gestapa v okupovaném Polsku. Byl to však nakonec Krüger, který byl odvolán ze svého místa a byl nahrazen Wilhelmem Koppem. Ve své výpovědi při norimberském procesu popíral svou účast na holokaustu – stejně jako všichni vrcholní představitelé Třetí říše. Tvrdil, že vyhlazení Židů v okupovaném Polsku řídil přímo Heinrich Himmler. Údajně zaslal Hitlerovi svou rezignaci 14krát, ale Hitler ho odmítal uvolnit z funkce. Frank opustil okupované Polsko v lednu 1945 před postupující Rudou armádou.
Zatčení a proces
Frank byl zatčen americkými jednotkami 4. května 1945 v Neuhaus am Schliersee nedaleko Tegernsee. Krátce po svém zatčení se pokusil o sebevraždu, při které si chtěl podříznout hrdlo. O dva dny později se pokusil o druhou sebevraždu, při které si pořezal paži. Po zatčení byl obviněn z válečných zločinů a souzen norimberským tribunálem. Pod hrozbou trestu smrti se navrátil ke katolické víře. Frank dobrovolně odevzdal více než 40 svazků svých osobních deníků. Záznamy z nich pak byly použity jako důkazy o jeho vině. Během procesu u něj došlo k jakémusi obrácení a před soudem prohlásil: Vina Německa nebude smazána ani za tisíc let.
Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a 16. října 1946 popraven oběšením. Při čekání na rozsudek napsal své paměti.
Citáty
„ | In Prag waren zum Beispiel große rote Plakate angeschlagen, auf denen zu lesen war, dass heute sieben Tschechen erschossen worden sind. Da sagte ich mir: wenn ich für je sieben erschossene Polen ein Plakat aushängen lassen wollte, dann würden die Wälder Polens nicht ausreichen, das Papier herzustellen für solche Plakate.[2] | “ |
Z rozhovoru otištěném patrně v lednu 1940 ve Volkischer Beobachter. Frank naráží na popravu sedmi českých studentů zatčených po pohřbu Jana Opletala a zastřelených 17. listopadu 1939.
Reference
- ↑ "Hans Frank and Chess" by Edward Winter
- ↑ Tomasz Torbus: Polen: Reisen zwischen Ostseeküste und Karpaten, Oder und Bug str. 45 ISBN 3-7701-5287-5 [1]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Frank na Wikimedia Commons
- Osoba Hans Frank ve Wikicitátech