Středomoří: Porovnání verzí
m tzpo |
m typo značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Různé významy|redirect=Středozemí|tento=oblasti kolem Středozemního moře|druhý=bájné zemi [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]|stránka=Středozem}} |
{{Různé významy|redirect=Středozemí|tento=oblasti kolem Středozemního moře|druhý=bájné zemi [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]|stránka=Středozem}} |
||
[[Soubor:Mediterranian Sea 16.61811E 38.99124N.jpg|thumb|300px|Středozemí při pohledu z vesmíru]] |
[[Soubor:Mediterranian Sea 16.61811E 38.99124N.jpg|thumb|300px|Středozemí při pohledu z vesmíru]] |
||
'''Středomoří''', též '''Středozemí''' či '''mediterán''' je oblast okolo [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. [[Podnebí|Klima]]ticky se vyznačuje suchým teplým létem a mírnou deštivou zimou. Je jednou z oblastí, kde vznikly první |
'''Středomoří''', též '''Středozemí''' či '''mediterán''' je oblast okolo [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. [[Podnebí|Klima]]ticky se vyznačuje suchým teplým létem a mírnou deštivou zimou. Je jednou z oblastí, kde vznikly první [[civilizace]]. |
||
== Vymezení == |
== Vymezení == |
||
Z hlediska [[fytogeografie]] patří do Středomoří oblasti které byly kdysi pokryty stálezelenými lesy, tedy většina středomořského pobřeží kromě [[Delta Nilu|delty Nilu]] a nejspíše také některých částí pobřeží [[Libye]]. Úzký pás těchto lesů se nacházel v dnešní [[Francie|Francii]], severní [[Itálie|Itálii]], [[Chorvatsko|Chorvatsku]], na jižním pobřeží [[Turecko|Turecka]] a v [[Egypt|Egyptě]] a [[Libye|Libyi]], jinak ale |
Z hlediska [[fytogeografie]] patří do Středomoří oblasti, které byly kdysi pokryty stálezelenými lesy, tedy většina středomořského pobřeží kromě [[Delta Nilu|delty Nilu]] a nejspíše také některých částí pobřeží [[Libye]]. Úzký pás těchto lesů se nacházel v dnešní [[Francie|Francii]], severní [[Itálie|Itálii]], [[Chorvatsko|Chorvatsku]], na jižním pobřeží [[Turecko|Turecka]] a v [[Egypt|Egyptě]] a [[Libye|Libyi]], jinak ale pokrývaly většinu [[Iberský poloostrov|Iberského poloostrova]], jižní Itálii, [[Řecko]], západní [[Sýrie|Sýrii]], většinu [[Libanon]]u, [[Izrael]] a široký pás pobřeží v [[Maroko|Maroku]], [[Alžírsko|Alžírsku]] a [[Tunisko|Tunisku]] a také všechny středomořské ostrovy. Lze jej také vymezit možností pěstování [[Olivovník evropský|olivovníku evropského]], který prospívá přibližně do výšky 800 m n. m. a nesnáší pokles teploty pod 13 °C. |
||
== Pedologie == |
== Pedologie == |
||
Pro Středomoří jsou typické především hnědé půdy – [[kambisol]]y, především v [[Maghreb]]u, Izraeli a Libanonu také [[luvisol]]y, včetně sušších [[chromosol|chromosolů]] červené či žluté barvy. Vyskytují se také půdy patřící mezi leptosoly jako úrodnější [[rendzina|rendziny]] a na pobřeží Chorvatska a Turecka [[ranker]]y. Mezi velmi úrodné středozemní půdy patří [[Andosol|andosoly]], vzniklé [[Vulkanismus|vulkanickou činností]], a [[Fluvisol|fluvisoly]] na březích dolních toků řek a jezer. Středozemní půdy jsou zpravidla alkalické či mírně kyselé, silně kyselé půdy se vyskytují výjimečně. |
Pro Středomoří jsou typické především hnědé půdy – [[kambisol]]y, především v [[Maghreb]]u, Izraeli a v Libanonu také [[luvisol]]y, včetně sušších [[chromosol|chromosolů]] červené či žluté barvy. Vyskytují se také půdy patřící mezi leptosoly jako úrodnější [[rendzina|rendziny]] a na pobřeží Chorvatska a Turecka [[ranker]]y. Mezi velmi úrodné středozemní půdy patří [[Andosol|andosoly]], vzniklé [[Vulkanismus|vulkanickou činností]], a [[Fluvisol|fluvisoly]] na březích dolních toků řek a jezer. Středozemní půdy jsou zpravidla alkalické či mírně kyselé, silně kyselé půdy se vyskytují výjimečně. |
||
== Flóra == |
== Flóra == |
||
[[Soubor:OliveTreeBordercommons.jpg|thumb|300px|Rozšíření olivovníku evropského]] |
[[Soubor:OliveTreeBordercommons.jpg|thumb|300px|Rozšíření olivovníku evropského]] |
||
Původně bylo Středomoří pokryto stálezelenými lesy, v současnosti je však většina z nich zničena a místo vzniklo několik typů sekundární vegetace. Mezi nejdůležitější patří: |
Původně bylo Středomoří pokryto stálezelenými lesy, v současnosti je však většina z nich zničena a místo toho vzniklo několik typů sekundární vegetace. Mezi nejdůležitější patří: |
||
*[[makchie]] |
*[[makchie]] |
Verze z 20. 1. 2015, 19:00
Středomoří, též Středozemí či mediterán je oblast okolo Středozemního moře. Klimaticky se vyznačuje suchým teplým létem a mírnou deštivou zimou. Je jednou z oblastí, kde vznikly první civilizace.
Vymezení
Z hlediska fytogeografie patří do Středomoří oblasti, které byly kdysi pokryty stálezelenými lesy, tedy většina středomořského pobřeží kromě delty Nilu a nejspíše také některých částí pobřeží Libye. Úzký pás těchto lesů se nacházel v dnešní Francii, severní Itálii, Chorvatsku, na jižním pobřeží Turecka a v Egyptě a Libyi, jinak ale pokrývaly většinu Iberského poloostrova, jižní Itálii, Řecko, západní Sýrii, většinu Libanonu, Izrael a široký pás pobřeží v Maroku, Alžírsku a Tunisku a také všechny středomořské ostrovy. Lze jej také vymezit možností pěstování olivovníku evropského, který prospívá přibližně do výšky 800 m n. m. a nesnáší pokles teploty pod 13 °C.
Pedologie
Pro Středomoří jsou typické především hnědé půdy – kambisoly, především v Maghrebu, Izraeli a v Libanonu také luvisoly, včetně sušších chromosolů červené či žluté barvy. Vyskytují se také půdy patřící mezi leptosoly jako úrodnější rendziny a na pobřeží Chorvatska a Turecka rankery. Mezi velmi úrodné středozemní půdy patří andosoly, vzniklé vulkanickou činností, a fluvisoly na březích dolních toků řek a jezer. Středozemní půdy jsou zpravidla alkalické či mírně kyselé, silně kyselé půdy se vyskytují výjimečně.
Flóra
Původně bylo Středomoří pokryto stálezelenými lesy, v současnosti je však většina z nich zničena a místo toho vzniklo několik typů sekundární vegetace. Mezi nejdůležitější patří:
Středomoří je typické vysokým počtem endemitů, což je způsobeno i množstvím izolovaných ostrovů. Například v Řecku roste 323 endemitů, na Krétě 131 a v Sierra Nevadě 40.[1]
Původní les
Původní středomořské lesy byly podle pylových analýz a botanických předpokladů tvořeny především neopadavými druhy dubů, dubem cesmínovým (Quercus ilex), dubem kermesovým (Quercus coccifera) a dubem korkovým (Quercus suber). Dále také vavřínem vznešeným (Laurus nobilis), planým olivovníkem (Olea Oleaster), borovicemi jako je borovice halebská (Pinus halepensis) a pinie (Pinus pinea) a dalšími. V podrostu a na okrajích se nacházeli také jalovce jako jalovec fénický (Juniperus phoenicea), jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) a také cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens), myrta obecná (Myrtus communis), řečíky (Pistacia), planiky (Arbutus), cisty (Cistus), řešetláky (Rhamnus), kaliny (Viburnum) a mnoho dalších polokeřů a bylin. Na písčitých a karbonátových půdách převládali především borovice.
V Levantě těžili dřevo od 3. tisíciletí př. n. l. Féničané a vyváželi ho do Egypta a Mezopotámie. Jednalo se především o oblíbené cedrové dřevo. Řecko bylo výrazně odlesněno kolem roku 500 př. n. l.. Zničení lesů vedlo k výrazné větrné a vodní erozi, což vedlo k rozsáhlému odplavení půdy, který bylo mimo jiné jedním z faktorů, které způsobily zanesení starověkých přístavů jako Efes, Théby nebo Athény.[2] V současnosti se zachovaly především na nedostupných místech jako jsou prudké svahy strží. Souvislé zachovalé stálezelené lesy lze stále nalézt například v katalánské oblasti Girona nebo na Krétě. Existují snahy o obnovení těchto porostů, ale zalesňování listnatými stromy je velmi složité. Úspěšnější je výsadba jehličnatých stromů, především borovicí halebskou.
Reference
- ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. S. 42.
- ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. S. 35.