Mluvnický pád: Porovnání verzí
značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 12156447 uživatele 213.155.231.10 (diskuse) zrušena, pouze lokál je výhradně předložkový + navbox standardně dolů |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
# [[vokativ]] (oslovujeme, voláme) |
# [[vokativ]] (oslovujeme, voláme) |
||
# [[lokál]] neboli lokativ (o kom, o čem?) |
# [[lokál]] neboli lokativ (o kom, o čem?) |
||
# [[instrumentál]] ( |
# [[instrumentál]] (kým, čím?) |
||
== Vznik pádů == |
== Vznik pádů == |
||
Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích. Zejména [[aglutinační jazyky]] a jazyky [[ergativ]]ní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. ''proto-cases''). Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a pády sémantické (angl. také ''oblique cases''). Například [[prauralština]], jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády ([[nominativ]], [[genitiv]], někteří jazykovědci uvádí ještě [[akusativ]]) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní ([[lativ]], [[lokativ]] a [[adesiv]]). Z těchto pádů se v moderních [[ugrofinské jazyky|ugrofinských]] a [[aleutské jazyky|aleutských jazycích]] vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická [[inuitština]] má v současné době tři strukturní pády ([[ergativ]], [[absolutiv]] a [[Objektiv (lingvistika)|objektiv]]) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní). Vývoj pádového systému [[praindoevropština|praindoevropštiny]] je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. gentivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu "od". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelůských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke [[gramatikalizace|gramatikalizaci]]. Například v [[ajmarština|ajmarštině]] se z [[illativ]]u vyvinul [[dativ]], z [[lokativ]]u [[genitiv]], z [[instrumentál]]u způsob vyjádření [[konatel]]e v [[trpný rod|trpném rodě]] apod. Obecně platí, že [[předmět|objektivní]] vazba je starší než [[předmět|subjektivní]]. Z [[genitiv]]u se často vyvinul [[ergativ]], který zpravidla vychází z posesivního vyjádření (např. v některých indiánských jazycích se používá k vyjádření [[konatel]]e u příčestí i v nepříznakových konstrukcích). |
Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích. Zejména [[aglutinační jazyky]] a jazyky [[ergativ]]ní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. ''proto-cases''). Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a pády sémantické (angl. také ''oblique cases''). Například [[prauralština]], jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády ([[nominativ]], [[genitiv]], někteří jazykovědci uvádí ještě [[akusativ]]) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní ([[lativ]], [[lokativ]] a [[adesiv]]). Z těchto pádů se v moderních [[ugrofinské jazyky|ugrofinských]] a [[aleutské jazyky|aleutských jazycích]] vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická [[inuitština]] má v současné době tři strukturní pády ([[ergativ]], [[absolutiv]] a [[Objektiv (lingvistika)|objektiv]]) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní). Vývoj pádového systému [[praindoevropština|praindoevropštiny]] je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. gentivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu "od". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelůských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke [[gramatikalizace|gramatikalizaci]]. Například v [[ajmarština|ajmarštině]] se z [[illativ]]u vyvinul [[dativ]], z [[lokativ]]u [[genitiv]], z [[instrumentál]]u způsob vyjádření [[konatel]]e v [[trpný rod|trpném rodě]] apod. Obecně platí, že [[předmět|objektivní]] vazba je starší než [[předmět|subjektivní]]. Z [[genitiv]]u se často vyvinul [[ergativ]], který zpravidla vychází z posesivního vyjádření (např. v některých indiánských jazycích se používá k vyjádření [[konatel]]e u příčestí i v nepříznakových konstrukcích). |
||
== Ostatní pády == |
|||
⚫ | |||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 33: | Řádek 30: | ||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Pády| ]] |
[[Kategorie:Pády| ]] |
Verze z 14. 1. 2015, 23:35
Pád je morfologická kategorie, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin) ke slovesu či jiným větným členům.
Čeština rozlišuje 7 pádů. V jiných jazycích některé z nich chybí nebo se naopak vyskytuje řada pádů, které nezná čeština. Tradičně uváděné pořadí může být v mluvnicích jiných jazyků od češtiny odlišné, proto se pro porovnávání jazyků mnohem více než české číslování (1. pád, …, 7. pád) hodí slovní názvy pádů odvozené z latiny. Avšak ani funkce pádu s konkrétním jménem, byť podobná, nebývá ve dvou různých jazycích zcela shodná.
V souvislosti s valencí se používají pojmy přímý pád a předložkový (nepřímý) pád. Tyto výrazy vyjadřují, zda nadřazené sloveso (popř. přídavné jméno, podstatné jméno nebo dokonce příslovce) vyžaduje použití daného pádu spolu s určitou předložkou, nebo bez předložky, přímo. Jde tedy o konkrétní použití pádu, nikoli o dělení pádů do kategorií - většina českých pádů může fungovat jako přímá i předložková, pouze nominativ a vokativ jsou výhradně přímé a pouze lokál je výhradně předložkový.
Seznam českých pádů
- nominativ (kdo, co?)
- genitiv (koho, čeho?)
- dativ (komu, čemu?)
- akuzativ (koho, co?)
- vokativ (oslovujeme, voláme)
- lokál neboli lokativ (o kom, o čem?)
- instrumentál (kým, čím?)
Vznik pádů
Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích. Zejména aglutinační jazyky a jazyky ergativní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. proto-cases). Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a pády sémantické (angl. také oblique cases). Například prauralština, jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády (nominativ, genitiv, někteří jazykovědci uvádí ještě akusativ) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní (lativ, lokativ a adesiv). Z těchto pádů se v moderních ugrofinských a aleutských jazycích vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická inuitština má v současné době tři strukturní pády (ergativ, absolutiv a objektiv) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní). Vývoj pádového systému praindoevropštiny je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. gentivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu "od". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelůských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke gramatikalizaci. Například v ajmarštině se z illativu vyvinul dativ, z lokativu genitiv, z instrumentálu způsob vyjádření konatele v trpném rodě apod. Obecně platí, že objektivní vazba je starší než subjektivní. Z genitivu se často vyvinul ergativ, který zpravidla vychází z posesivního vyjádření (např. v některých indiánských jazycích se používá k vyjádření konatele u příčestí i v nepříznakových konstrukcích).
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Pád v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích