Jehuda ben Becalel: Porovnání verzí

Jehuda ben Becalel
Jehuda ben Becalel
	Socha rabiho Löwa od Ladislava Šalouna na Nové radnici v Praze
Narození	1512/1520/1525 nebo 1526; Poznaň
Úmrtí	17. září 1609 (18. elulu 5369) (ve věku 89 let); Praha
Pseudonym	מהר״ל מפראג – „Pražský Maharal“
Povolání	rabín, matematik a filozof
Denominace	judaismus
Žáci a následovníci	Jom Tov Lipmann Heller; David Gans; Elijah Loans; Šlomo Efraim Lunčic;
Děti	Becalel ben Jehuda;
Pohřben	Starý židovský hřbitov v Praze-Josefově
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 14. 1. 2015, 11:30

Jehuda Liva ben Becalel (1512/1520/1525 nebo 1526 – 17. září 1609) (ve starší literatuře uváděn také německým pravopisem jako ben Bezalel), známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben Becalel (Arje [hebrejsky Lev], Löw a Liva jsou synonyma), rabbi Löw, případně hebrejským akronymem מהר״ל – MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský rabín a učenec, legendární tvůrce pražského golema. Působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II. Rabi Löw založil a vedl v pražském židovském ghettu talmudistickou školu (ješivu, 1573), upravil též pravidla pro spolek Chevra kadiša (pohřební bratrstvo, založen 1564). Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהר״ל מפראג – „Pražský Maharal“.

Život

Rabi Löw se narodil pravděpodobně ve Wormsu (Porýní-Falc, Německo), podle některých zdrojů byla jeho rodištěm Poznaň (Polsko). K záměně jmen mohlo dojít snadno – jeho otec Becalel ben Chajim (jenž svůj původ odvozoval z Wormsu) byl švagrem rabína Jicchaka Klaubera z Poznaně. Narodil se do vlivné rabínské rodiny, dle tradice sahal její původ až k davidovské královské dynastii. Měl tři bratry – podle jedné z verzí byl druhý nejstarší, podle jiné byl nejmladší. Jeho bratři Chajim, Sinaj a Samson byli rovněž renomovaní učenci. Jeho život je opředen mnoha pověstmi a legendami, z nichž řada zlidověla a je považována za fakt, ačkoli se historicky dají jen těžko doložit. Podle jedné z nich studoval na různých ješivách v Polsku a Německu, podle jiného podání se vzdělával sám a výuku v ješivách neabsolvoval. V roce 1553 poměrně brzy (ve 28 letech) přijímá úřad vrchního moravského zemského rabína v Mikulově. Po dvacetiletém působení na Moravě odešel roku 1573 do Prahy. V Praze zůstal do r. 1584, poté odešel – podle jedné z tezí do polské Poznaně, podle jiné na Moravu. Do Prahy se vrátil roku 1588. Během tohoto působení se 16. 2. 1592 setkává s císařem Rudolfem II. – obsah jejich schůzky není znám, ale podle některých (samozřejmě neověřených) zkazek, které rovněž časem zlidověly, se týkala společné záliby v alchymii.

Tato romantická představa, fakticky ovšem nedoložitelná, se nakonec stala stejně neodmyslitelnou součástí rabiho Löwa jako pověst o pražském Golemovi. Asi roku 1592 znovu odchází, tentokrát je jisté, že do Poznaně, kde se stává vrchním rabínem. Podle některých zpráv byl důvod jeho častého stěhování ten, že měl vždy v Praze velké problémy s představiteli židovské obce, která se ke svému bezesporu nejslavnějšímu rabínovi měla údajně zachovat velmi macešsky. O několik let později (údaje se liší v řádu jednoho až pěti let) se do Prahy vrací a zůstává zde až do své smrti r. 1609. Jehuda ben Becalel je pohřben na Starém židovském hřbitově v Praze.

Názory a postoje

Rabi Löw byl ve své době v židovském světě znám jako velký učenec, ale rozhodně to neznamená, že by své styky omezil pouze na své židovské souvěrce. Kromě již zmíněné audience u Rudolfa II. udržoval osobní přátelské styky s Tychonem Brahe i s dalšími osobnostmi, které rudolfínská Praha přitahovala.

Ohledně přístupu k halaše preferoval studium přímo talmudických pramenů než tehdy módní studium halachických kodexů, jakými byl Maimonidova Mišne Tora nebo Tur Ašera ben Jechiela. Údajně byl výjimečným pedagogem, který své žáky vyučoval podle jejich možností a potřeb, nikoli podle předepsaných osnov.

„Blázni dneška učí chlapce číst Bibli s komentářem Rašiho, kterému nerozumějí, a Talmud, který nemohou pochopit,“ měla znít jeho slova na adresu tehdejšího systému výuky. Snažil se podpořit studium Mišny a talmudické agady namísto tehdy nového směru studia Talmudu zvaného pilpul. Rovněž ale varoval proti přílišnému upnutí se na exaktní vědy, především v těchto věcech kritizoval Azarju de Rossiho.^[1]

Ohledně jeho přístupu ke kabale se vedou spory. Podle Š. J. Rapaporta se kabale nevěnoval, podle Gershoma Scholema ovšem ano, dokonce jej považuje za předchůdce chasidismu.

Ve středu studia a komentářů rabiho Löwa stojí etika, které věnoval několik spisů. Zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Odtud zřejmě pramení spekulace o tom, že jeho díla znal a nechal se jimi inspirovat Jan Amos Komenský. Rabbi Löw bývá rovněž označován za předchůdce hnutí chasidismu – i zde se ovšem jedná pouze o spekulaci založenou na některých podobnostech v učení rabiho Löwa a pozdějších chasidských myslitelů.

Dílo

Rabi Löw byl velmi plodný autor a zanechal po sobě řadu spisů (výčet není úplný):

Derech chajim (komentář k Pirkej avot)
Netivot olam – pokračování Derech chajim
Tif'eret Jisra'el – o výjimečnosti Tóry a jejích přikázání
Be'er ha-gola – pokračování Tif'eret Jisra'el, tentokrát soustředěné především na vysvětlení obtížných pasáží Talmudu a na obranu Talmudu jako celku
Necach Jisra'el – o vykoupení, mesiášských nadějích a znameních, eschatologii jako celku
Or chadaš – o Ester a Purim
Ner micva – o svátku Chanuka
Gur arje – vysvětlení komentáře Rašiho, včetně komentářů k Tanachu, targumu a midrašům
Gvurot ha-Šem – o svátku Pesach, o vyvedení z Egypta, Hagada
Pesachová hagada – včetně výkladu o šabat ha-gadol
Chidušej Jore de'a – novely k druhému dílu halachického kodexu Arba'a turim
řady dalších novel, respons a rukopisů

Maharalovy spisy byly několikrát vydány v hebrejštině (naposledy v Izraeli u nakladatelství Mossad ha-rav Kook) a v angličtině.

Jeho dílo nebylo dodnes vydáno v češtině. Pouze malý výběr textů ze spisů „Ner micva“ (Svíce příkazu) věnovaného svátku Chanuka a „Netivot olam“ vydalo nakladatelství P3K.

Odkazy

Reference

↑ Be'er ha-gola, kap. 6

Související články

Golem

Externí odkazy

Dílo Židovská encyklopedie/Jehuda Löw ben Becalel ve Wikizdrojích

Výstava představí rabiho Löwa – skutečného i vybájeného – ČT24, 5. 8. 2009
Výstava o rabim Löwovi je nádherná, ale stísněná – kultura.iDNES.cz, 8. 8. 2009

Literatura

KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online.

TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha: Končel, 1932. Dostupné online.

Šablona:Link FA

[1] Be'er ha-gola, kap. 6

[1]

@@ Řádek 77: / Řádek 77: @@
 [[Kategorie:Čeští rabíni]]
 [[Kategorie:Narození 1525]]
+[[Kategorie:Narození v Poznani]]
 [[Kategorie:Úmrtí 1609]]
 [[Kategorie:Alchymisté]]