Charles Avison

Charles Avison

Charles Avison (*únor 1709, [Newcastle upon Tyne] - †9. května/10. května 1770, Newcastle upon Tyne) byl britský hudební skladatel období baroka. Byl varhaníkem v kostele sv. Mikuláše v Newcastle, jednom z největších farních kostelů v Anglii (v roce 1882 se stal katedrálou). Do dějin se zapsal díky svým 12 Concerti Grossi podle Scarlattiho a Esej o hudebním výrazu, prvními hudebně kritickými díly psanými v anglickém jazyce.

Životopis

Existuje velmi málo zdrojů o Avisonově mládí. Byl pátým z devíti dětí Richarda a Anne Avison, oba dva byli hudebníci. Byl pokřtěn 16. února 1709. Jako mladý pravděpodobně cestoval po Itálii, poté se vrátil do Londýna, kde studoval spolu s [Geminianim], žákem Corelliho. Velmi lnul ke své rodné zemi. V roce 1735 byl jmenován varhaníkem kostela sv. Mikuláše (Saint-Nicolas) v Newcastle. Tohoto místa se už nevzdal ani navzdory velmi zajímavým nabídkám, které během jeho života přicházely z Yorku, Dublinu i z Londýna, kde mu v roce 1753 byl nabídnut post Pepusche v Chatrerhouse. Avison byl rovněž i profesorem hry na cembalo, housle a flétnu.

15. ledna 1737 se Avison oženil s Catherine Reynolds. Tři z jejich dětí se dožili dospělosti: Jane (1744-1773), Edward (1747-1776) a Charles (1751-1795). Edward a Charles budou oba jmenováni varhaníky kostela sv. Mikuláše.

Od července 1738 Avison předsedá Hudební společnosti v Newcastle. Rovněž organizuje řadu koncertů v Newcastle a v Durham (s Johnem Garthem), které patří mezi první svého druhu v Anglii. Právě na těchto koncertech nechal zaznít své vlastní sonáty a concerta stejně jako díla ostatních skladatelů, jako Pièces de clavecin en concert od Rameaua.

V roce 1744 Avison publikuje pod názvem Twelve Concertos in seven parts done from two Books of Lessons for the harpsichord by Domenico Scarlatti aranžmá na concerto grosso sonáty pro cembalo Domenica Scarlattiho. Ty byly jako velmi populární hrány zejména mezi lety 1785-1812 v rámci "Concert of Antient Music" mezi díly Corelliho, Geminianiho, Sammartiniho a Haendla.

Avison je však známý především jako autor díla An Essay on Musical Expression publikovaného v roce 1752. To obsahuje - kromě solidního pojednání o interpretaci hudebního žánru concerto - diskutabilní kritiku Haendela, tehdy v Anglii velice populárního. Jeho hudbu nepříznivě porovnává s díly Geminianiho a Marcella. Toto dílo bylo dvakrát znovu vytisknuto a přeloženo do němčiny.

Diskografie

Concertos in Seven Parts done from the Lessons of Domenico Scarlatti, Café Zimmermann, Alpha (2002). 12 Concerti Grossi after sonatas by Domenico Scarlatti, The Branderburg Consort, dir. Roy Goodman, Hyperion (2007)

Reference

V tomto článku byly použity překlady z článku Charles Avison na francouzské wikipedii.