Velkokníže: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
opravy prolinků, zjednodušení typografie, nesouvisející část o titulu moskevského knížete přenesena do Moskevské knížectví |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Titul '''velkokníže''' (rus. ''великий князь - velikij kňaz'') nosili |
Titul '''velkokníže''' (rus. ''великий князь - velikij kňaz'') nosili |
||
* knížata [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] až do ztráty vlády [[Vladimirsko- |
* knížata [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] až do ztráty vlády [[Vladimirsko-suzdalské knížectví|Vladimirsko-Suzdalské Rusi]] roku [[1169]] resp. až do nadvlády Mongoly roku [[1240]], |
||
** poté mongolsko-tatarští [[chán]]ové propůjčovali titul pokaždé jednomu ruskému [[vazal]]skému knížeti (např. roku [[1252]] [[Alexandr |
** poté mongolsko-tatarští [[chán]]ové propůjčovali titul pokaždé jednomu ruskému [[vazal]]skému knížeti (např. roku [[1252]] [[Alexandr Něvský|Alexandru Něvskému]] z [[Novgorod]]u, roku [[1264]] [[Jaroslav III. Jaroslavovič|Jaroslavu III.]] či roku 1331 [[Ivan I. Kalita|Ivanu I. Kalitovi]] Moskevskému); |
||
* od roku [[1331]] knížata [[Velkoknížectví |
* od roku [[1331]] knížata [[Moskevské knížectví|Velkoknížectví moskevského]] a ruští [[car]]ové; |
||
* panovníci [[Litva|Litvy]] v letech [[1203]]-[[1795]], viz [[Litevské velkoknížectví|Velkoknížectví litevské]] |
* panovníci [[Litva|Litvy]] v letech [[1203]]-[[1795]], viz [[Litevské velkoknížectví|Velkoknížectví litevské]]; |
||
* |
* rakouští panovníci [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] do roku 1918; |
||
* |
* ruští panovníci [[Finské velkoknížectví|Velkoknížectví finského]] do roku 1917/18. |
||
| ⚫ | V [[Rusko|Rusku]] od [[18. století]] - v době absolutismu se tituly „velkokníže“ (rus. „Великий Князь“ - velikij kňaz) a „velkokněžna“ (rus. „Великая Княжна“ či „Великая Княгиня“ - velikaja kňažna nebo velikaja kňagiňa)začaly používat pro děti (mužského i ženského pohlaví) panujícího monarchy, což bylo oficiálně stvrzeno v ''Nařízení o imperátorské rodině'' cara [[Pavel I. Ruský|Pavla I.]] z [[5. duben|5. dubna]] [[1797]]. Titul v zásadě odpovídal, třebaže ne zcela, evropskému titulu „princ“ nebo „kníže“ (angl. „prince“, špan. „príncipe“, něm. „Prinz“ ap.]. Titul „velkokníže“ dával jeho držiteli formální právo být jedním z [[pretendent]]ů [[trůn]]u [[Ruské impérium|Ruského impéria]]. Velkokníže mohl ovšem také být rozhodnutím imperátora titulu zbaven, pokud okolnosti jeho narození nebo života byly v rozporu s články ''Nařízení'', stanovujícími požadavky na osoby vhodné k nastoupení na trůn. V ruském impériu byl člen imperátorské (= carské) rodiny oslovován titulem „Vaše imperátorská výsosti“ («Ваше императорское высочество»). Tento titul měli členové carské rodiny, příbuzní imperátora (cara): ''„Titul velkoknížete, velkoněžny a imperátorských výsostí přináleží synům, dcerám, bratrům, sestrám, a po mužské linii též všem vnukům imperátora.“'' (Úplná sbírka zákonů ruského impéria, sv. XXIV, 1830). Podle nařízení [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandra III.]], vydaného s cílem omezit počet osob nosících tento titul (a snížit tak náklady zatěžující státní pokladnu, neboť s titulem byly spojeny nemalé finanční požitky), mohli jej nosit pouze děti a vnuci imperátora. Pravnuci a další nosili titul „kníže imperátorské krve“. |
||
| ⚫ | V [[Angličtina|anglickém]] a [[Francouzština|francouzském jazyce]] byli také [[Rusko|ruští]] carští princové a princezny, od [[18. století]] až do svržení carství roku [[1917]] označovaní titulem |
||
| ⚫ | V [[Angličtina|anglickém]] a [[Francouzština|francouzském jazyce]] byli také [[Rusko|ruští]] carští princové a princezny, od [[18. století]] až do svržení carství roku [[1917]], označovaní titulem „velkokníže“ resp. „velkokněžna“ , překládáno poněkud nepřesně jako „grand duke“ nebo „grand-duc“ resp. „grand duchess“ nebo „grande-duchesse“ - (což je přesně vzato [[velkovévoda|velkovévoda/velkovévodkyně]]) namísto „grand/great prince“ nebo „grand-prince“ resp. „grand/great princess“ a „grande-princesse“. |
||
* '''Kníže moskevský''' byl titul středověkého ruského panovníka před povýšením na velkoknížete tatarským [[velkochán]]em. Nesmíme však tento titul moskevského velkoknížete zaměňovat za novodobý titul ''Kníže moskevský'' resp. '''Kníže z Moskvy''', jejž první francouzský císař Napoleon propůjčil svému maršálovi [[Michel Ney|Michelu Neyovi]] v souvislosti s [[Bitva u Borodina|bitvou u Borodina]]. Francouzi označují tuto bitvu jako ''bitvu u Moskvy'' resp. jako ''bitvu o Moskvu'' (Bataille de la Moskowa), neboť ta umožnila dobytí [[Moskva|Moskvy]]. Za své zásluhy v bitvě byl pro Neye vytvořen tento titul, jenž však nebyl spojen se žádnými právy či privilegii v Moskvě nebo [[Ruské impérium|Rusku]]. Během [[Druhé císařství|Druhého francouzského císařství]] nicméně tohoto titulu užívali také Neyův syn, stejně jako vnuk. |
|||
| ⚫ | |||
[[Kategorie:Šlechtické tituly]] |
[[Kategorie:Šlechtické tituly]] |
||
Verze z 3. 12. 2014, 11:06
Titul velkokníže (rus. великий князь - velikij kňaz) nosili
- knížata Kyjevské Rusi až do ztráty vlády Vladimirsko-Suzdalské Rusi roku 1169 resp. až do nadvlády Mongoly roku 1240,
- poté mongolsko-tatarští chánové propůjčovali titul pokaždé jednomu ruskému vazalskému knížeti (např. roku 1252 Alexandru Něvskému z Novgorodu, roku 1264 Jaroslavu III. či roku 1331 Ivanu I. Kalitovi Moskevskému);
- od roku 1331 knížata Velkoknížectví moskevského a ruští carové;
- panovníci Litvy v letech 1203-1795, viz Velkoknížectví litevské;
- rakouští panovníci Sedmihradska do roku 1918;
- ruští panovníci Velkoknížectví finského do roku 1917/18.
V Rusku od 18. století - v době absolutismu se tituly „velkokníže“ (rus. „Великий Князь“ - velikij kňaz) a „velkokněžna“ (rus. „Великая Княжна“ či „Великая Княгиня“ - velikaja kňažna nebo velikaja kňagiňa)začaly používat pro děti (mužského i ženského pohlaví) panujícího monarchy, což bylo oficiálně stvrzeno v Nařízení o imperátorské rodině cara Pavla I. z 5. dubna 1797. Titul v zásadě odpovídal, třebaže ne zcela, evropskému titulu „princ“ nebo „kníže“ (angl. „prince“, špan. „príncipe“, něm. „Prinz“ ap.]. Titul „velkokníže“ dával jeho držiteli formální právo být jedním z pretendentů trůnu Ruského impéria. Velkokníže mohl ovšem také být rozhodnutím imperátora titulu zbaven, pokud okolnosti jeho narození nebo života byly v rozporu s články Nařízení, stanovujícími požadavky na osoby vhodné k nastoupení na trůn. V ruském impériu byl člen imperátorské (= carské) rodiny oslovován titulem „Vaše imperátorská výsosti“ («Ваше императорское высочество»). Tento titul měli členové carské rodiny, příbuzní imperátora (cara): „Titul velkoknížete, velkoněžny a imperátorských výsostí přináleží synům, dcerám, bratrům, sestrám, a po mužské linii též všem vnukům imperátora.“ (Úplná sbírka zákonů ruského impéria, sv. XXIV, 1830). Podle nařízení Alexandra III., vydaného s cílem omezit počet osob nosících tento titul (a snížit tak náklady zatěžující státní pokladnu, neboť s titulem byly spojeny nemalé finanční požitky), mohli jej nosit pouze děti a vnuci imperátora. Pravnuci a další nosili titul „kníže imperátorské krve“.
V anglickém a francouzském jazyce byli také ruští carští princové a princezny, od 18. století až do svržení carství roku 1917, označovaní titulem „velkokníže“ resp. „velkokněžna“ , překládáno poněkud nepřesně jako „grand duke“ nebo „grand-duc“ resp. „grand duchess“ nebo „grande-duchesse“ - (což je přesně vzato velkovévoda/velkovévodkyně) namísto „grand/great prince“ nebo „grand-prince“ resp. „grand/great princess“ a „grande-princesse“.