Staré Velké Bulharsko: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava jmen
Řádek 31: Řádek 31:
Záhy po smrti svého otce se ostatní synové začali bouřit. Onogurie, zmítaná v boji o moc, se pak stala snadným terčem [[Chazarská říše|Chazarské]] expanze ([[668]]). Rozdělené kmeny, které byly dále vytlačovány Chazary ze svého území, hledaly nová místa, kde se usadit.
Záhy po smrti svého otce se ostatní synové začali bouřit. Onogurie, zmítaná v boji o moc, se pak stala snadným terčem [[Chazarská říše|Chazarské]] expanze ([[668]]). Rozdělené kmeny, které byly dále vytlačovány Chazary ze svého území, hledaly nová místa, kde se usadit.


[[Bulhaři]] vedení Bojanem (Bat-bajan) (nazývaní též [[Kara Bolgar|Černí Bulhaři]]) se pravděpodobně stáhli na [[Krym]], kde později splynuli s [[Tataři|Tatary]]. Existuje teorie, která tvrdí, že potomci Bat-Bajanovy hordy jsou dnešní [[Balkaři]], tedy turkický národ žijící na [[Kavkaz]]e.{{Doplňte zdroj}}
[[Bulhaři]] vedení Bojanem (Bat-bajan) (nazývaní též [[Kara Bulgar|Černí Bulhaři]]) se pravděpodobně stáhli na [[Krym]], kde později splynuli s [[Tataři|Tatary]]. Existuje teorie, která tvrdí, že potomci Bat-Bajanovy hordy jsou dnešní [[Balkaři]], tedy turkický národ žijící na [[Kavkaz]]e.{{Doplňte zdroj}}


Část Starobulharů se pod vedením dalšího [[Kotrag]]a (pravděpodobně mohlo jít o dalšího syna, ale jeho existence není prokázána)<ref name="rych32">Rychlík, str. 32</ref> vydala po proudu řeky na sever, usadila se u řeky Volhy a vytvořila tam pozdější [[Volžské Bulharsko|stát volžských Bulharů]].
Část Starobulharů se pod vedením dalšího [[Kotrag]]a (pravděpodobně mohlo jít o dalšího syna, ale jeho existence není prokázána)<ref name="rych32">Rychlík, str. 32</ref> vydala po proudu řeky na sever, usadila se u řeky Volhy a vytvořila tam pozdější [[Volžské Bulharsko|stát volžských Bulharů]].

Verze z 6. 11. 2014, 23:24

Soubor:Onoguria.jpg
Velké Bulharsko roku 640:
     Turkité
     Ugrové (Maďaři)

Šablona:Historie Turkických národů do 14. století Velké Bulharsko nebo Onogurský chanát (bulharsky Стара Велика България, řecky Η παλαιά μεγάλη Βουλγαρία) byl historický státní útvar, v létech 632–668, který se rozkládal mezi řekou Dněstrem, dolním tokem Volhy a zasahoval též na Krymský poloostrov. Vznikl konsolidaci několika Hunobulharských kmenů, na jejichž čele stály 10-Ogurové (latinsky: Onogundurové). Její zakladatelem byl chán Kubrat, a obyvateli byli Starobulhaři s jejich jednotlivými kmeny a také nebulharské polousedlé místní kmeny (hlavně Ugričtí Protomaďaři a Sarmatští Alani), které byly v tom čase podřízené Avarskému a Západoturkuckému kaganátu.

Vývoj před utvořením prabulharského státu

Asie

Původní kmeny Protobulharů byly pravděpodobně turkoaltajské větve 10-Ogurů, Tie-leského → Čı-leského (Tieleové) původu [pozn. 1], o čemž se zmiňují Orchonské runové texty (v Mongolsku), a taky čínské kroniky, v nichž jejich označení nese název Pu-ku-chun (Bul-gar-chun) (Hunobulhaři).

Evropa

Protobulharské kmeny původně sídlily na sever od Kavkazu, poté se postupně přesunuly zejména do oblasti kolem Azovského moře, Předkavkazí a poříčí Dněpru a Dněstru. Již ve svém původním domově se Hunobulhaři rozdělily na dva kmeny – Utigury a Kutrigury. Tyto dva kmeny mezi sebou často soupeřily. V 6. století zasáhli do vývoje tohoto etnika Avaři, kteří porazili Utigury a poté společně s Kutrigury táhli dál na západ do panonské nížiny. Utrigurové poté kolem roku 570 upadli do závislosti na Západoturkickém kaganátu s centrem v dnešním Turkestánu (Kaspické moře).[3] Ten se ale létech 628–630 rozpadl a utrigurské kmeny se opět osamostatnily. Někdy v této době začali Utrigurové znovu zvát sami sebe původním jménem Bulhaři.[3] Protobulharské kmeny se poté sjednocují pod vládou chána Kubrata (Hunobulharské historické názvy: Kurt, Kur-bat) do prvního státu známého jako Velké Bulharsko (latinsky Magna Bulgaria).

Kubratova vláda

Související informace naleznete také v článku Kubrat.

Největší rozkvět zažilo Velké Bulharsko za chána Kubrata, který prožil část svého života v Byzantské říši. Zde získal řecké vzdělání a během svého pobytu přijal i křesťanskou víru. Po svém nástupu na trůn skoncoval Kubrat za pomoci Byzance[3] s avarskou nadvládou a dokázal uhájit svoji pozici i proti Západoturkuckému kaganátu na východě. To se podařilo v letech 630635 hlavně díky sjednocení starobulharských kmenů do silné aliance, která byla dost mocná na to, aby si zajistila svoji existenci bez závislosti na ostatních státech. Hlavním městem říše bylo pravděpodobně město Fanagorie na Tamanském poloostrově. Po smrti Kubrata se stal chánem nejstarší z jeho synů Bat-Bajan.

Úpadek a podrobení Chazary

Migrace Bulharů po rozpadu Velkého Bulharska

Záhy po smrti svého otce se ostatní synové začali bouřit. Onogurie, zmítaná v boji o moc, se pak stala snadným terčem Chazarské expanze (668). Rozdělené kmeny, které byly dále vytlačovány Chazary ze svého území, hledaly nová místa, kde se usadit.

Bulhaři vedení Bojanem (Bat-bajan) (nazývaní též Černí Bulhaři) se pravděpodobně stáhli na Krym, kde později splynuli s Tatary. Existuje teorie, která tvrdí, že potomci Bat-Bajanovy hordy jsou dnešní Balkaři, tedy turkický národ žijící na Kavkaze.[zdroj?]

Část Starobulharů se pod vedením dalšího Kotraga (pravděpodobně mohlo jít o dalšího syna, ale jeho existence není prokázána)[4] vydala po proudu řeky na sever, usadila se u řeky Volhy a vytvořila tam pozdější stát volžských Bulharů.

Asi nejslavnější z Kubratových synů Asparuch vedl více než sto tisíc Bulharů na Balkán a po dobytí Dobrudžy a Moesie zde založil první bulharskou říši.

Posledním z Kubratových synů byl Kuber, který se usadil pravděpodobně v dnešní Makedonii či východní Albánii. Také tito Bulhaři se rychle včlenili do slovanské společnosti a během sto let přijali i zdejší slovanský jazyk.

Poznámky

  1. Tili (Tiele) (čínsky v českém přepisu Tili, pchin-jinem dílì, znaky 狄历, obvyklou fonetikou: Ty-ly) nebo také
    Tiele (čínsky v českém přepisu Tchie-lej, pchin-jinem tiělēi, znaky 鐵勒, obvyklou fonetikou: Tye-le) nebo také
    Čıle (Tiele) (čínsky v českém přepisu Čch'-lej, pchin-jinem chìlēi, znaky 敕勒, obvyklou fonetikou: Čı-le) nebo také
    Kaoke (Tiele) (čínsky v českém přepisu Kao-kche; doslova „vysoké kočáry“, pchin-jinem gāochē, znaky 高車 nazev, který nesli v období Severního Wej (Tabgačové), nebo také
    Čulu (Tiele) čínsky v českém přepisu Čchu-lu, pchin-jinem chulù, znaky 楚騄 což je alternativní název „Tiele“. Tieleové byli sbírkou kmenů z různých etnik Hunobulharský původu. V Hunobulharský jazycích také nazývání Tele, byli roku 357 vytlačení z Mongolska Sien-piy a založili stát v Turpanu. Tato skupina zahrnovala kmeny Sır-Tardušů (Se-jenta), Basmalů (Pa-si), Oguzů (Wu-chu), Chazarů (Che-san), Alanů (A-lan), J. Kyrgyzů (Che-ku), Tuvānců (Tuva-la) a Jakutů (Kuli-kan) z Bajkalského regionu. [1][2]

Reference

  1. TUAN, Lian-čchin. (丁零, 高车与铁勒 → Ting-ling, Kao-kche jü Tchie-lej) - Ting-ling, Kaoke a Tiele. Šanghaj: (上海人民出版社出版 → Šangchaj Žen-min čchu-pan-še Čchu-pan 1988) - Šanghajské Vydavatelství Lidového Domu 1988, 1935. 566 s. ISBN 7208001103, ISBN 9787208001107. S. 11-12. (čínsky) 
  2. PULLEYBLANK, Edwin George. Central Asia and the non-Chinese peoples of ancient China - Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny V. Variorum collected studies series. Aldershot: Ashgate Publishing, 2002. 731 s. ISBN 0860788598, ISBN 978-0-86078-859-1. Kapitola VII, s. 21-26. (anglicky) 
  3. a b c RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 31. Dále jen [Rychlík]. 
  4. Rychlík, str. 32

Literatura

  • RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. 

Externí odkazy

Související články

"Velké" koncepty