Rakousko-turecká válka (1787–1791): Porovnání verzí
m Ivannah přesunula stránku Rakousko-turecká válka (1787-1791) na Rakousko-turecká válka (1787–1791) s výměnou přesměrování: pomlčka |
+ srbské oddíly |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Osmá [[rakousko-turecká válka]]''' se odehrávala v letech [[1787]] až [[1791]] v souvislosti s [[Rusko-turecká válka (1787–1792)|šestou rusko-tureckou válkou]]. K rozhodnutí bojovat s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] došel císař [[Josef II.]], arcivévoda [[Habsburská monarchie|rakouský]], který byl v alianci s [[Ruské impérium|Ruským carstvím]] pod [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]]. |
'''Osmá [[rakousko-turecká válka]]''' se odehrávala v letech [[1787]] až [[1791]] v souvislosti s [[Rusko-turecká válka (1787–1792)|šestou rusko-tureckou válkou]]. K rozhodnutí bojovat s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] došel císař [[Josef II.]], arcivévoda [[Habsburská monarchie|rakouský]], který byl v alianci s [[Ruské impérium|Ruským carstvím]] pod [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]]. |
||
Obranná strategie, použitá ve [[Válka o dědictví bavorské|válce o dědictví bavorské]], se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí [[Bělehrad]]u roku [[1789]] pod vedením [[Ernst Gideon von Laudon|maršála Laudona]], pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se [[Švédsko|Švédskem]] a [[Prusko|Pruskem]], což přimělo Rakousko k uzavření [[separátní mír|separátního míru]]. |
Obranná strategie, použitá ve [[Válka o dědictví bavorské|válce o dědictví bavorské]], se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí [[Bělehrad]]u roku [[1789]] pod vedením [[Ernst Gideon von Laudon|maršála Laudona]], pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se [[Švédsko|Švédskem]] a [[Prusko|Pruskem]], což přimělo Rakousko k uzavření [[separátní mír|separátního míru]], který vracel hranice do předválečného stavu. |
||
Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. ''frajkory''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-671-0 | poznámka = Dále jen ''Dějiny Srbska'' | strany = 161–162}}</ref> |
|||
== Reference == |
|||
<references/> |
|||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
Verze z 6. 11. 2014, 18:39
Osmá rakousko-turecká válka se odehrávala v letech 1787 až 1791 v souvislosti s šestou rusko-tureckou válkou. K rozhodnutí bojovat s Osmanskou říší došel císař Josef II., arcivévoda rakouský, který byl v alianci s Ruským carstvím pod Kateřinou Velikou.
Obranná strategie, použitá ve válce o dědictví bavorské, se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí Bělehradu roku 1789 pod vedením maršála Laudona, pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se Švédskem a Pruskem, což přimělo Rakousko k uzavření separátního míru, který vracel hranice do předválečného stavu.
Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. frajkory.[1]
Reference
- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 161–162. Dále jen Dějiny Srbska.
Literatura
- RAK, Jiří. Dějiny zemí koruny české. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1993. 329 s. ISBN 80-85192-60-8.