Ramanův jev: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava formulace anti-stokesova rozptylu
→‎Reference: Odstraněna šablona "pahýl". Ramanův jev je v článku popsán dostatečně, tudíž článek není pahýlem.
Řádek 10: Řádek 10:
== Reference ==
== Reference ==
<references />
<references />

{{Pahýl}}


[[Kategorie:Spektroskopie]]
[[Kategorie:Spektroskopie]]

Verze z 23. 10. 2014, 10:02

Ramanův rozptyl je ukázán na 2. a 3. diagramu

Ramanův jev nebo též Ramanův rozptyl je jev vznikající při interakci mezi fotony dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul (optických fononech), kdy rozptýlené záření má jinou vlnovou délku (resp. energii fotonů) než dopadající záření.

Je-li dopadající energie fotonů rovna , pak záření rozptýlené prostřednictvím Ramanova rozptylu má energii fotonů rovnou kde odpovídá energetickému rozdílu kvantových hladin dané látky. Rozptýlené světlo má frekvenci (n-tý Stokes) nebo (n-tý anti-Stokes). Znaménko - přitom odpovídá ztrátě energie v látce (tzv. Stokesův rozptyl); naopak, znaménko + odpovídá předání kvanta energie vyzářenému fotonu (tzv. anti-Stokesův rozptyl). Podle hodnot lze pak usuzovat na některé fyzikální vlastnosti dané látky.

Teoreticky existenci Ramanova jevu předpověděl rakouský fyzik Adolf Smekal v září r. 1923, jeho práce však zůstala téměř bez povšimnutí. Za experimentální objev tohoto jevu v r. 1928 obdržel pak v roce 1930 sir Chandrasekhara Venkata Raman Nobelovu cenu za fyziku. O několik měsíců před Ramanem byl tento jev pozorován sovětskými fyziky G. S. Landsbergem a L. I. Mandelštamem při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: kombinační rozptyl, Mandelštamův rozptyl či Smekalův-Ramanův rozptyl.[1]

O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik Georg Placzek v letech 1930–1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve spektroskopii považována za klasickou a je dodnes hojně citována.[2] V této souvislosti bývá Placzek historiky vědy uváděn jako příklad toho, že když experimentátor i teoretik vykonají ve vědě práci „nobelovského“ významu, oceněn bývá zpravidla experimentátor.

Reference

  1. Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" dostupné online; Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64
  2. Placzek G.: "Rayleigh Streeung und Raman Effekt", In: Hdb. der Radiologie, Vol. VI., 2, 1934, p. 209