Juraj Jánošík: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značky: editace z Vizuálního editoru Možný vandalismus
→‎Život: vgkfxdl
Řádek 23: Řádek 23:
wqeziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiqwheuqgzegqgeuqweuzwquezqwuezuqhqhezwqtezqwgewqhieuqezqtezqwgjqheuqwgheuqwetzwqtezqizezqwgqwuezwqzeýáqwzeýqwežýqwžeq
wqeziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiqwheuqgzegqgeuqweuzwquezqwuezuqhqhezwqtezqwgewqhieuqezqtezqwgjqheuqwgheuqwetzwqtezqizezqwgqwuezwqzeýáqwzeýqwežýqwžeq


V 15 letech byl odveden do houfů lidových vzbouřenců. Roku [[1706]] vstoupil do kurucké armády a strávil tam několik let. Byla to doba chaosu, kdy část uherské šlechty revoltovala proti Habsburkům. Po porážce [[Kuruci|kuruckého povstání]] se stal císařským vojákem s posádkou v [[Bytča]]nském zámku, kde bylo také vězení. Tam pomohl k útěku zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. Když Jánošíka propustili z vojny, zlákal ho roku [[1711]] Uhorčík, aby se přidal ke zbojníkům – „horním chlapcům“. S OPiče vymrdane !!! zimu odcházeli do vesnic jako čeledínové apod. Jánošík se takto ukrýval u Uhorčíka. Jeho zbojnická činnost trvala pouze 2 roky, v nichž jako Uhorčíkův zástupce a za jeho nepřítomnosti vůdce zbojnické tlupy přepadal zemany, loupil v [[kostel]]ích a obíral pocestné. Působil nejen v Uhrách, ale i na východní [[Morava|Moravě]], [[Halič]]i a ve [[Slezsko|Slezsku]].
Vičizgaučeabuzeranbti.fcjhesayuIORERAZHIOREAZHTIUHFIfugdhsuiztilyjtgilsaureitgjhailetgfuesiohgieaszhioshgoiesthgtioatghynyjkghykithiewuziíautiouztioearshtioazuhtilatoaytgrsyhtoihztoiahtoihahjshtgihtigs 15 letech byl odveden do houfů lidových vzbouřenců. Roku [[1706]] vstoupil do kurucké armády a strávil m,tglaektljkajhkajklajklfajlkjgkaljkgkynv\jbfh\gfh\VBMFGAGFBJ\GRTWUZIL\AHITSAILHILhkewhiahgisatam několik let. Byla to doba chaosu, kdy část uherské šlechty revoltovala proti Habsburkům. Po porážce [[Kuruci|kuruckého povstání]] se stal císařským vojákem s posádkou v [[Bytča]]nském zámku, kde bylo také vězení. Tam pomohl k útěku zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. Když Jánošíka propustili z vojny, zlákal ho roku [[1711]] Uhorčík, aby se přidal ke zbojníkům – „horním chlapcům“. S OPiče vyajhtjkazhtzutzquizuzautiaertjioyhzyh\uirhwaríairzhwqooiHAHOARPOKP mrdane !!! zimu odcházeli do vesnic jako čeledínové apod. Jánošík se takto ukrýval u Uhorčíka. Jeho zbojnická činnost trvala pouze 2 roky, v nichž jako Uhorčíkův zástupce a za jeho nepřítomnosti vůdce zbojnické tlupy přepadal zemany, loupil v [[kostel]]ích a obíral pocestné. Působil nejen v Uhrách, ale i na východní [[Morava|Moravě]], [[Halič]]i a ve [[Slezsko|Slezsku]].


Měsíc po odsouzení Uhorčíka byl Jánošík dopaden v Uhorčíkově chalupě. Poprvé Jánošíka chytili roku [[1712]], ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl pravděpodobně [[17. březen|17. března]] [[1713]] popraven oběšením. Traduje se, že zavěšením za žebro na hák.
Měsíc po odsouzení Uhorčíka byl Jánošík dopaden v Uhorčíkově chalupě. Poprvé Jánošíka chytili roku [[1712]], ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl pravděpodobně [[17. březen|17. března]] [[1713]] popraven oběšením. Traduje se, že zavěšením za žebro na hák.

Verze z 3. 10. 2014, 08:37

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Socha Jánošíka v Terchové

Juraj Jánošík či Juro Jánošík, polsky Jerzy Janosik, maďarsky Jánosik György (25. ledna 1688 Terchová – 17. března 1713 Liptovský Mikuláš) byl slavný zbojník z Horních Uher.

Život

Vyrostl v Terchové na samotě "u Jánošov" v rodine, jejíž jméno se opakovaně vyskytovalo v záznamech poddaných porušujících tehdejší zákony.[1] Pokřtěný byl v kostele Nejsvětější Trojice ve Varíne. Juraj Jánošík měl čtyři sourozence. Tři mladší bratry Jána, Martina, Adama a starší sestru Barboru.[2]kmkim Ahoj Jak se mas ja byt velky Hačker

wqeziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiqwheuqgzegqgeuqweuzwquezqwuezuqhqhezwqtezqwgewqhieuqezqtezqwgjqheuqwgheuqwetzwqtezqizezqwgqwuezwqzeýáqwzeýqwežýqwžeq

Vičizgaučeabuzeranbti.fcjhesayuIORERAZHIOREAZHTIUHFIfugdhsuiztilyjtgilsaureitgjhailetgfuesiohgieaszhioshgoiesthgtioatghynyjkghykithiewuziíautiouztioearshtioazuhtilatoaytgrsyhtoihztoiahtoihahjshtgihtigs 15 letech byl odveden do houfů lidových vzbouřenců. Roku 1706 vstoupil do kurucké armády a strávil m,tglaektljkajhkajklajklfajlkjgkaljkgkynv\jbfh\gfh\VBMFGAGFBJ\GRTWUZIL\AHITSAILHILhkewhiahgisatam několik let. Byla to doba chaosu, kdy část uherské šlechty revoltovala proti Habsburkům. Po porážce kuruckého povstání se stal císařským vojákem s posádkou v Bytčanském zámku, kde bylo také vězení. Tam pomohl k útěku zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. Když Jánošíka propustili z vojny, zlákal ho roku 1711 Uhorčík, aby se přidal ke zbojníkům – „horním chlapcům“. S OPiče vyajhtjkazhtzutzquizuzautiaertjioyhzyh\uirhwaríairzhwqooiHAHOARPOKP mrdane !!! zimu odcházeli do vesnic jako čeledínové apod. Jánošík se takto ukrýval u Uhorčíka. Jeho zbojnická činnost trvala pouze 2 roky, v nichž jako Uhorčíkův zástupce a za jeho nepřítomnosti vůdce zbojnické tlupy přepadal zemany, loupil v kostelích a obíral pocestné. Působil nejen v Uhrách, ale i na východní Moravě, Haliči a ve Slezsku.

Měsíc po odsouzení Uhorčíka byl Jánošík dopaden v Uhorčíkově chalupě. Poprvé Jánošíka chytili roku 1712, ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl pravděpodobně 17. března 1713 popraven oběšením. Traduje se, že zavěšením za žebro na hák.

Význam

Podle slovenského lidového podání Juro Jánošík se svou družinou žil v lesích mezi Žilinou a Liptovským Mikulášem a přepadával tam pocestné. Podle polských podhalanských legend raboval i v Polsku. Z lupu prý vyděloval část pro chudé - podle pověstí bohatým bral a chudým dával. Je dodnes vnímán jako slovenský národní hrdina, pro svůj odpor k vrchnosti. Proslavil se i za hranicemi Slovenska. Poláci ho vnímají jako svého legendárního karpatského hrdinu.

Odraz Jánošíka v umění

Numismatický námět

V roce 1947 byla vydána v Československu dvoukoruna s portrétem Jánošíka.[3]

Literatura

  • 1912 Emil Horský, Zbojství Jura Janošíka. Soudi výslech a odsouzeni 1713, "Česky lid" XXI, 1912
  • 1911 Janošík a zbojníci. S vyobrazenim, "Česky lid" XX, 1911
  • 1956 Miloš Malý, Jánošík, Śtátní nakladatelství národní knihy
  • 1981 Václav Cibula - Jánošík (1.vydání v nakladatelství Albatros v Praze 1981,náklad 35 000 výtisků)
  • 1989 Neznámy Jánošík (Jozef Kočiš) - historická, Martin: Osveta
  • 2009 Arnošt Caha - Jánošík, Legenda o zbojnickém hrdinovi
  • MAHEN, Jiří. Jánošík : tragedie o pěti dějstvích. Královské Vinohrady: Plaček, 1910. Dostupné online. Knižní vydání Mahenovy tragédie o Jánošíkovi, jejíž děj se odehrává na Slovensku v letech 1711-1713.. 
  • JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha: Cesty, 1999. Dostupné online. - kapitola O Jánošíkovi, s. 210-218. 

Opera

Film

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rudo Brtáň, "Na tropie Janosika i polskich zbójników." Pamiętnik Słowiański, 1968.
  2. ↑ Juraj Jánošík: rozprávanie o zbojníckom kapitánovi. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 8080462828. S. 110. 
  3. ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-78

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juraj_Jánošík&oldid=11897114“