Osvícenost

Osvícenost (německy Erlaucht) je predikát příslušející hlavám vládnoucích, respektive mediatizovaných hraběcích rodů. Právo na oslovení Vaše Osvícenosti bylo Německým spolkem hraběcím rodům přiznáno v roce 1829 jako součást přiznání stejné rovně a privilegií s ostatními panovnickými rody. Již dříve byl Německým spolkem přiznán knížecím panovnickým rodům predikát Jasnost (Durchlaucht).

Do češtiny se výraz dostal až překladem německého v novém významu. Německé Erlaucht vzniklo jako kalk latinského illustris (strovnej také obdobné anglické illustrious Highness a francouzské Altesse illustrissime) a původně se užívala pro panovníky vyšších šlechtických hodností, poté poklesl (a byl nahrazen Jasností).

Historie

Původně šlo o predikát vládnoucích říšských knížecích rodů užívaný nesystematicky ve vrcholném a pozdním středověku (Illustrissimus, "der Erlauchte"). S nástupem novověku takřka vymizel a znovu ho začala neformálně užívat až koncem 18. století vládnoucí říšská hrabata, zastoupená na říšském sněmu. Formálně byl potvrzen poprvé v roce 1829 jako výlučný predikát mediatizovaných hrabat, respektive hlav jejich rodů.

Rody s predikátem Osvícenost

Hlavy mediatizovaných hraběcích rodů

Podrobný rozpis mediatizovaných hraběcích i knížecích rodů naleznete pod heslem mediatizované rody

• Bentinckové
• Castellové
• Erbachové
• Harrachové
• Königseggové
• Kuefsteinové
• Neippergové
• Ortenburgové
• Orsini-Rosenberg
• Pappenheim
• Platen zu Hallermund
• Rechberg-Rothenlöwen
• Schaesbergové
• Schlitzové (Schlitz zvaný Goertz)
• Schönbornové
• Schönburgové
• Stolbergové
• Solms-Laubach
• Solms-Rödelheim und Assenheim
• Stadionové
• Toerring
• Waldbott von Bassenheim
• Wurmbrand-Stuppach

Predikát neoficiálně užívali, vedle hlav rodu a jejich manželek, také prvorození synové, jako tzv. dědičná hrabata. Objevovalo se také, i když méně tolerované, užívání predikáty všemi členy mediatizovaného rodu. Oficiálně to bylo povoleno ze všech německých monarchií pouze v Bavorsku (1911), Sasku (1878) a Hesensko-Darmstadtsku (1914), zde to ovšem bylo vázáno na setrvalou držbu mediatizovaného území. Více tolerované bylo užívání predikátu hraběcími členy těch mediatizovaných knížecích rodů, kde knížetem byla pouze hlava rodu (Kounicové, Colloredo-Mansfeld, Starhembergové aj.). Oficiálně udělen byl tento predikát ale jen v nově povýšeným knížatům z býv. hraběcích rodů v Bavorsku (1901 knížata pro hlavu rodu, 1911 osvícenost pro hraběcí členy, rody Castell-Castell, Castell-Rüdenhausen a Quadt-Wyckrath).

Další užití titulu

Predikát byl nárokován také nevládnoucími hraběcími příbuznými vládnoucích knížecích rodů Německého spolku. Šlo o regenta knížectví Lippe, hraběte Ernsta zur Lippe-Biesterfeld, hrabata z Reuss-Kostritz, později povýšené do knížecího stavu a hrabata Waldeck-Limpurg (1843), příbuzné vládnoucích knížat Waldecků a někdy počítané k mediatizovaným rodům. Predikát získaly i morganatické manželky hesenských vládců a princů, příp. jejich potomci, pokud by nedodržovali sami rovnorodé sňatky a přišli tak o svůj knížecí titul. Šlo o hraběnku Julii von Hauke, sňatkem hraběnku z Battenbergu (1851) a Gertrudu Falkensteinovou, provdanou hraběnku ze Schaumburgu (1832) a o ty její potomky, kteří by ztratili titul knížete z Hanau kvůli vlastnímu nerovnorodému sňatku (a zůstali tedy hrabaty ze Schaumburgu, což se nakonec stalo všem z jejích synů).

Užití titulu překladem

Jako "Osvícenost", resp. Erlaucht, byl do němčiny překládán predikát všech hrabat ruského carství - Ssiatelstvo (Сиятельство), který vedle hrabat užívala naprostá většina ruských knížecích rodů, s výjimkou těch nejvýznamnějších (jejichž predikát byl obvykle Jasnost). překlad je to však nepřesný a např. moderní angličtina používá pro predikát ruské aristokracie spíše termínu "Illustriousness" než "Illustriouss Highness", kterým překládá Osvícenost.

Literatura

• ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha : Agentura Pankrác, 2006. S. 46.