Abeceda: Porovnání verzí
→Celá abeceda: psací, .. |
m →top: oprava překlepu: abdžad |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „[[alfabeta]]“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. |
Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „[[alfabeta]]“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. |
||
Jinou abecedou je [[cyrilice]], pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná [[azbuka]] podle názvů prvních dvou písmen v [[ruština|ruštině]]. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: [[abugida]] a [[ |
Jinou abecedou je [[cyrilice]], pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná [[azbuka]] podle názvů prvních dvou písmen v [[ruština|ruštině]]. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: [[abugida]] a [[abdžad]]. |
||
== Varianty == |
== Varianty == |
Verze z 29. 8. 2014, 07:57
Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky. Hláskové abecedy mají přibližně několik málo desítek znaků (písmen), slabičné více, až i několik set. Pro srovnání: čínských znaků (zvukově znamenají slabiky, ale liší se podle významu) je až asi 100 000.
Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „alfabeta“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. Jinou abecedou je cyrilice, pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná azbuka podle názvů prvních dvou písmen v ruštině. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: abugida a abdžad.
Varianty
Abeceda „mezinárodní“s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének, je shodná s anglickou abecedou:
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani Ch a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno. Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického písma, tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako font.
Celá abeceda
Celá česká abeceda se všemi velkými i malými písmeny má 42 písmen, 43 znaků (ch jsou dva znaky), při započítání velkých i malých písmen celkem 86 znaků:
A a Á á B b C c Č č D d Ď ď E e É é Ě ě F f G g H h Ch ch I i Í í J j K k L l M m N n Ň ň O o Ó ó P p Q q R r Ř ř S s Š š T t Ť ť U u Ú ú Ů ů V v W w X x Y y Ý ý Z z Ž ž
Pokud bychom počítali další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací, Comenia script a pod., ještě by se počet písmen znásobil.
Česká abeceda
- česká abeceda se skládá ze 42 písmen: a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ž.
Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,[zdroj?] Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků včetně jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon.
Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani písmeno Ó (vyjma slov emfatických, např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku hláskových změn ve 14. století, kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti.
Související články
Další abecedy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu abeceda na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo abeceda ve Wikislovníku
- (anglicky) česká abeceda s uvedením výslovnosti