Alija mládeže: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Přebírání commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m řádková verze {{Commonscat}}
Řádek 69: Řádek 69:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
{{Commonscat}}
=== Reference ===
=== Reference ===
{{Překlad|en|Youth Aliyah|422707259}}
{{Překlad|en|Youth Aliyah|422707259}}
Řádek 78: Řádek 77:


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{en}} [http://www.youthaliyah.org/ Youth Aliyah Child Rescue]
* {{en}} [http://www.youthaliyah.org/ Youth Aliyah Child Rescue]
* {{en}} [http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Immigration/youth_aliyah.html Jewish Virtual Library – Youth Aliyah]
* {{en}} [http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Immigration/youth_aliyah.html Jewish Virtual Library – Youth Aliyah]

Verze z 27. 8. 2014, 10:22

První německá alija mládeže, kráčející do kibucu Ejn Charod

Alija mládeže (hebrejsky: עלית הנוער, Alijat ha-no'ar, anglicky: Youth Aliyah) je židovská organizace, která před nacisty během existence nacistického Německa zachránila na 22 tisíc dětí. Organizace zařídila jejích přesídlení do kibuců a mládežnických vesnicmandátní Palestině a později Izraeli.

Historie

Organizace byla založená roku 1933 Rechou Freierovou a její nápad následně podpořila Světová sionistická organizace. Sama Freierová dohlížela na aktivity organizace v Německu, zatímco v Jeruzalémě měla tuto činnost na starosti Henrietta Szoldová.

<div class="thumbinner" style=" width:Chyba Lua v modulu Modul:Image na řádku 22: attempt to index local 'fileTitle' (a nil value).px">
{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Henrietta Szoldová byla původně skeptická k nápadu Rechy Freierové, aby byli němečtí mládežníci po absolvování základních škol posíláni do pionýrských výcvikových programů v mandátní Palestině. Domnívala se totiž, že Německo může židovským dětem poskytnout lepší výukové možnosti. Vzestup nacismu a následné přijetí Norimberských zákonů ji však přesvědčili o opaku. Dne 31. března 1936 bylo židovským dětem zakázáno studovat na základních školách.[1]

Po krátkém výcviku v Německu byli mládežníci z Alije mládeže umístěni dva roky do kibuců, kde se učili hebrejštině a farmaření. Jednou z prvních společných osad, která tyto skupiny hostila byl kibuc Ejn CharodJizre'elském údolí.[1]

Před vypuknutím druhé světové války, kdy již bylo obtížnější získat imigrační potvrzení do mandátní Palestiny, přišli londýnští aktivisté Alije mládeže s prozatímním řešením, spočívajícím ve výcviku mládeže v některé zemi mimo nacistické Německo před samotnou imigrací do Palestiny. Spojené království tehdy souhlasilo s přijetím 10 tisíc ohrožených dětí, z nichž některé patřily do skupin Alije mládeže.[2]

Po holocaustu a druhé světové válce byli do Evropy posláni emisaři, kteří měli nalézt přeživší děti ve shromažďovacích táborech pro přemístěné osoby (Displaced persons camps). Děti z východní Evropy byly přestěhovány do západní, neboť panovala obava, že by jejich pozdější evakuace z komunistických zemí mohla být komplikovaná. Došlo též k otevření kanceláře Alije mládeže v Paříži.[3]

Později se stala Alija mládeže oddělením Židovské agentury.[4] Během let přivedla organizace do Izraele mladé lidi ze severní Afriky, střední a východní Evropy, Latinské Ameriky, Sovětského svazu a Etiopie.[4]

Ocenění

  • V roce 1958 byla Alije mládeže udělena Izraelská cena za přínos vzdělání.[5] Šlo o první případ, kdy byla Izraelská cena udělena organizaci.

Ředitelé

Řediteli Alije mládeže byli po vzniku Izraele například Me'ir Gottesman (1978–1984), Uri Gordon či Eli Amir.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Youth Aliyah na anglické Wikipedii.

  1. a b Rescue Jewish Youth! A Message from Henrietta Szold, January 1936. The Jewish Agency-Youth Aliyah Bulletin. Leden 1987. (anglicky) 
  2. MICHAELIS-STERN, Eva. Last Train to London. The Jewish Agency-Youth Aliyah Bulletin. Leden 1987. (anglicky) 
  3. KOL, Moshe. 40 Years of Friendship. The Jewish Agency-Youth Aliyah Bulletin. Leden 1987. (anglicky) 
  4. a b GRIVER, Simon. Youth Aliyah marks 70 years of rescuing children at risk [online]. Jewish Weekly, 2003-05-23 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Israel Prize recipients in 1958 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Související články

Externí odkazy